Ministranti přicházejí do sakristie v časovém předstihu, aby byli nejpozději 5 minut před začátkem mše svaté oblečeni a připraveni rozdělit si mezi sebou činnosti, které budou během mše svaté vykonávat. Při velkých slavnostech je nutné, aby ministranti byli v sakristii připraveni již půl hodiny před bohoslužbou. Vedoucí ministrantů proto musí mít dostatečný časový prostor, aby mohl rozdělit všechny potřebné úkony mezi přítomné ministranty a mohl jim vysvětlit podrobnosti a případné nejasnosti, aby mše svatá mohla probíhat důstojně a beze zmatků.
Mše svatá pro ministranty začíná společnou modlitbou s knězem, který modlitbu zahájí. Pane, otevři má ústa, abych Tě důstojně chválil a očisť mé srdce ode všech nedokonalostí, abych Ti uctivě sloužil po celou mši svatou u Tvého oltáře. Pořadí, ve kterém přicházíme k oltáři, má svá jasná pravidla. Následují ostatní ministranti ve dvojstupu seřazení podle velikosti, první jdou nejmenší, nakonec největší ministranti (případně nejstarší ministranti).
Ministranti by se měli už v sakristii řadit na pravou nebo na levou stranu podle toho, co budou u oltáře vykonávat, aby nemuseli u oltáře zbytečně přebíhat z jedné strany na druhou. Pokud je počet ministrantů lichý, jeden jde sám uprostřed. Jakmile přijedeme k obětnímu stolu, rozejdeme se před schodkem na obě strany. Pokud je nesen kříž se svíčkami, jdou tito ministranti na pravou stranu a (nikdy) nepoklekají. Turiferář a navikulář (ministranti s kadidelnicí a loďkou) jdou na levou stranu (zde taktéž nepoklekají).
První (nejmenší) ministranti jsou nejvíce na kraji. Měli by jít tak daleko, aby se před oltář vešli všichni, co jdou za nimi. Pokud je ministrantů tolik, že by se v jedné řadě před oltář nevešli, musí vytvořit další řadu. Všichni společně s knězem před oltářem poklekneme, ukloníme se hlavou a poté stojíme na místě, teprve až poslední kněz (nebo biskup) políbí obětní stůl, jdou i ministranti k oltáři (při pontifikálních mších nebo velkých slavnostech někdy není pro ministranty u oltáře místo a zůstávají v prvních řadách v lavicích mezi lidem).
Pokud je v průvodu ministrant, který nese slavnostně lekcionář nad hlavou, položí ho na obětní stůl poté, co jej (poslední) kněz políbí, ukloní se směrem k obětnímu stolu a poté odchází na své místo na levém boku. U oltáře se řadíme tak, že nejmenší ministranti jsou nejblíže k lidu a k obětnímu stolu (což je výhodné obzvláště v zimě, protože na ně svítí infrazářiče).
Často se naráží na problém, jak se chovat v prostoru mezi obětním stolem a oltářem. Po políbení obětního stolu knězem se tento stává nejdůležitějším místem v kostele. Pokud ministrant potřebuje přejít na druhou stranu, prochází se uličkou až vzadu za oltářem. Ve výjimečných situacích lze přejít na druhou stranu i před oltářem, pak se uprostřed až do proměnění uklání směrem k obětnímu stolu (ne k oltáři), od proměnění se pokleká směrem opět k obětnímu stolu. Jak již bylo uvedeno, přecházení mezi oběma stranami před oltářem by se měla minimalizovat na situace, kdy to nejde jinak.
Je to nutné například v situaci, kdy má ministrant „držení“ a také první čtení. V tomto případě musí po skončení modlitby kněze odložit misál na stolek a přejít na druhou stranu k ambonu. Podobná situace je, pokud má ministrant přímluvy (čtou se od ambonu) a kněz je u sedes. Prostor za oltářem je třeba využít pro situace, kdy by naše počínání působilo rušivě. Proto pokud je třeba se domluvit o něčem důkladněji, zavázat si tkaničku, pořádně se vysmrkat apod., konejme to za oltářem.
Jeden ministrant, který má na starost kalich, ho na oltář dává i bere (úklid ale může po domluvě přenechat i nějakému menšímu ministrantovi). Kalich se dává na obětní stůl až po skončení modlitby po přímluvách. V neděli, kdy se k oltáři přinášejí dary, je na rozložení kalichu času dost, ve všední dny kněz počká, až ministrant svou práci dokončí. Správné rozložení kalicha je o něco složitější v křížové kapli, kde se slouží mše svaté v zimě.
Kalich se uklízí po Svatém Příjímání jako poslední poté, co jej kněz nebo jáhen složí a odchází k sedes. Ministrant by měl umět složit kalich i sám pro případ, že to kněz neudělá. Odnesení kalicha je třeba synchronizovat s ministrantem, který má držení, oba jdou k obětnímu stolu zaráz, každý ze své strany, jeden vezme kalich, druhý misál.
Ministranti, kteří mají na starosti konvičky, začínají službu tím, že v okamžiku, kdy k oltáři někdo z lidu přináší dary, jdou vedle kněze, který jde dary převzít. Kněz přijme dary a předá je ministrantům. Pokud nejsou dary, konvičky jsou nachystané přímo na stolku od paní kostelnice. Jestliže mají konvičky zátku, tak se odstraní. Ministrant vezme obě konvičky do rukou tak, aby ouška směřovala od něj. V okamžiku, kdy se kněz pomodlí úvodní modlitbu u obětního stolu a otočí se směrem k ministrantům vyrazí ministrant s konvičkami ke knězi a podá mu nejdříve konvičku s vínem a poté konvičku s vodou. Kněz si nalévá do kalicha obojí sám a konvičky ministrantovi vrátí. Na stolku bývá nachystána velká konvička s vodou, miska na vodu a ručníček. Pokud není k dispozici velká konvička s vodou, lze použít i malou skleněnou (v Křížové kapli).
Jeden ministrant vezme konvičku a misku na vodu, druhý ručníček a opět, když se kněz otočí směrem k nim, jdou společně za ním. Ministrant s konvičkou umyje ruce knězi, stačí jen trošku vody, poté druhý ministrant podá knězi ručníček, ten si utře ruce a vrátí jej zpět. Kněz a ministranti se vzájemně ukloní a ministranti se vrátí ke stolečku. Zde vylijí vodu z misky do nádoby, která je tu připravena, vytřou ručníčkem misku, ručníček složí a dají jen na držák.
Ministrant, který měl konvičku, má ještě jednu službu po svatém přijímání. Kněz purifikuje misky, pateny, pak se otočí směrem k ministrantovi, který donese konvičku s vodou a nalije knězi do kalicha vodu. Kněz obvykle dá ministrantovi najevo, kdy má přestat nalévat vodu, buď gestem ruky, nebo i slovně. Ministrant pak vrátí konvičku zpět na stolček. Misál bývá nachystán v sakristii, je proto dobré se s knězem domluvit, kdy nastoupit a co bude potřebovat nalistovat. Standardně je to úvodní modlitba před čtením a modlitba po přijímání. Na oltáři obvykle bývá nachystán druhý misál, ze kterého čte kněz modlitby u obětního stolu.
Po přijímání, zatímco jeden ministrant odnáší z obětního stolu kalich, z druhé strany druhý ministrant odnese ve stejnou chvíli misál i stojanem a položí ho na stolek. Ministranti se svíčkami jdou v průvodu první (případně za ministranty s kadidlem a loďkou), mezi nimi by měl jít kříž. Jakmile začíná „Aleluja“, měli by ministranti se svíčkou stát nachystaní před obětním stolem úplně vpředu, a pak by měli jít společně s knězem k ambonu. Při odchodu do sakristie stojí ministranti se svíčkami a křížem mezi prvními lavicemi a stojí čelem k oltáři. Pokud má první čtení ministrant, nese tento k oltáři lekcionář. O nedělích a svátcích se nese lekcionář v průvodu k oltáři slavnostně.
Pro čtení je dobré se řídit určitými pravidly, která jsou dobře zpracovaná například na stránkách farnosti. U svěřených modliteb se ministrant, který čte přímluvy, nachystá, připraví si knihu s přímluvami. Při konci vyznání víry odejde k ambonu, nebo k sedes, kde je kněz, který kázal. Pokud jsou čteny přímluvy od ambonu, ministrant položí knížku před kněze na pultík a ten přečte úvodní modlitbu. Pak ustoupí dozadu nebo na bok a ministrant přistoupí k mikrofonu a přečte jednotlivé přímluvy.
Pokud je přímluv ve všední den mnoho, nemusí číst nutně všechny (může si vybrat cca 5-7 přímluv), ale vždy se čte poslední, která bývá za zemřelé a nakonec úmysl, na který je sloužena mše svatá. Úmysl bývá nalepený na lístečku v knížce, text připraví paní kostelnice nebo některý z velkých ministrantů. Pokud je úvodní modlitba u sedes, ministrant podrží knize knězi, aby mohl text přečíst a po skončení modlitby přejde k ambonu, cestou se ukloní před obětním stolem.
I když je v knížce zpravidla napsaná odpověď na přímluvy, většinou ji nečteme a ponecháváme tak lid, aby odpověděl klasicky „Prosíme Tě, vyslyš nás“. Jiné odpovědi způsobují zmatky, málokdo si je totiž správně zapamatuje. Po závěrečné modlitbě kněze po přijímání odchází ministrant k ambonu, odkud se čtou ohlášky (až na výjimky pouze v neděli). Kněz obvykle mezitím vyzve lidi, aby se posadili. Ministrant dostane text, který musí přečíst, často je třeba informace drobně přeformulovat.
Je vhodné se na čtení ohlášek připravit už v sakristii, text bývá dlouhý a často obsahuje cizí jména u svátků, které se budou slavit. Ohlášky jsou zahájeny informací, co dnes slavíme (toto obvykle musí ministrant zformulovat samostatně do věty podle nadpisu na papíře), např. Ministrant nesoucí kadidelnici se nazývá turiferář, ministrant nesoucí loďku s kadidlem je navikulář. Turiferář zavčas přede mší rozpálí uhlíky nebo speciální kapsle ve spojovací chodbě k opatství. Před začátkem mše svaté ještě v sakristii turiferář s navikulářem přistoupí ke knězi, který nasype kadidlo do kadidelnice. Kněz políbí oltář, podle potřeby dosype kadidlo a od turiferáře převezme kadidelnici. Kněz pak obchází oltář a okuřuje ho.
Před evangeliem přijdou turiferář a navikulář ke knězi k sedes, kde kněz nasype kadidlo do kadidelnice. Pokud kněz stojí, stojí tito ministranti také, pokud sedí, pokleknou před ním. Poté odcházejí před obětním stolem k ambonu, kde vyčkávají (po pravé ruce kněze). Po slovech „Slova svatého evangelia podle...“ podá turiferář kadidelnici knězi a ten okouří evangelium. Poté vrátí kněz kadidelnici turiferáři a ten spolu s navikulářem odstoupí kousek dál od kněze směrem k ministrantům a stojí před nimi.
Při přinášení darů jdou turiferář a navikulář jako první a pak odcházejí na levou stranu oltáře. Nachystají se dary, poté kněz nasype kadidlo, okouří dary a obětní stůl. Turiferář potom převezme kadidelnici a okouří kněze (3x2 směrem k němu). Potom si kněz myje ruce a turiferář odchází okouřit lid dopředu před obětní stůl (3x2 nejprve doprostřed, pak doleva, pak doprava). Před i po okuřování kněze i lidu se turiferář ukloní. Potom turiferář a navikulář odcházejí za oltář.
Před proměňováním přicházejí před obětní stůl, kde poklekou a navikulář nasype turiferářovi kadidlo do kadidelnice. Při pozdvihování okuřuje turiferář (3x3) nejprve Tělo a pak Krev Páně. Po slovech „Tajemství víry“ odcházejí společně do sakristie. Zatímco všichni ministranti klečí, kněz přijme Tělo a Krev Kristovu a připravuje Hostie na obětním stole. Jeden ministrant, který má patenu, může vstát, a jít připravit pateny. Jsou umístěny na stolku na levé straně.
Vezme tolik paten, kolik bude podávajících. Jakmile se kněz otočí k ministrantům, ti vstanou a jdou k němu ke Svatému Přijímání. V tu chvíli jdou ministranti, kteří mají patenu, jako první, nebo alespoň mezi prvními. Převezmou si patenu od ministranta, který je vyzvedl a jeden z nich drží patenu ministrantům, kteří přistupují ke Svatému Přijímání. Pokud ministrant s patenou z jakéhokoliv důvodu nestihne Svaté Přijímání a někdo jiný už jde podávat a nemá k sobě nikoho s patenou, odchází tento ministrant z fronty okamžitě (bez Přijímání) a jde konat svoji službu.
Ministrant stojí obvykle po levé straně podávajícího, patenu dává pod hostii pouze v případě, že se jedná o přijímání do úst. Pokud někdo přijímá na ruku, patena se pod hostii nedává. A nakonec to nejdůležitější. Služba s patenou je velmi zodpovědná, ačkoliv to tak nemusí na první pohled vypadat. Ministrant s patenou jistí podávajícího v případě, že mu Hostie vypadne z ruky. Zachycenou Hostii si podávající vezme z pateny a pokračuje se dále s podáváním Svatého Přijímání.
Tyto věci se občas stávají, jsme jen lidé. Ale daleko důležitější je druhá funkce pateny. Při podávání Hostií z nich někdy odpadávají drobečky, které je třeba také zachytit. Každý drobeček je Tělo Kristovo, proto se podle toho chováme, držíme patenu rovně, nenaklápíme ji a i se všemi drobečky ji po Přijímání položíme na obětní stůl. Kněz poté všechny drobečky z paten a misek sesype do kalicha (purifikuje), ministrant mající konvičky je zalije vodou a kněz drobečky s vodou přijme.
Pozn. Pateny nemusejí být u přijímání vždy, například pokud je počet podávajících větší, než počet dostupných paten nebo volných ministrantů. Ministranti, kteří jsou na prvním místě v řadě jdou jako jediní k obětnímu stolu, podají ruku knězi a vracejí se na své místo. Tam podají ruku svému sousedovi, ten zase svému sousedovi a pozdravení pokoje tak postupuje štafetou až k poslednímu ministrantovi v řadě. První ministranti v řadě mohou odejít podat ruku i lidem v kostele. Jdou prostřední uličkou a lidem na kraji podají ruku.
Jakmile začne „Beránku Boží“, vrátí se k oltáři. Před obětním stolem poklekají, než se vrátí na své místo. Výběr se provádí pouze během nedělních mší svatých, případně při větších svátcích. Pokud jdou 2 ministranti, projdou nejprve prostřední uličkou, každý na své straně, pokračují až ke Křížové kapli, pak se vracejí každý na své straně boční uličkou, nezapomenou při tom zajít do hůře dostupných míst. Sejdou se opět před obětním stolem, kde jeden převezme košíky s vybranými penězi, ukloní se (nebo pokleknou - viz dále) a odcházejí na své místo. Pokud slouží pouze jeden ministrant, který je na vše sám, musí si rozvrhnout výběr podle svých časových možností, vše ostatní u oltáře (konvičky, gong) má vyšší prioritu.
Může nastat situace, že je mše s kadidlem, a při návratu ministrantů zpět k oltáři kněz okuřuje oltář. Ministranti odcházejí od oltáře podél zdi a před oltářem se seřadí - nejmenší ministranti se postaví kousek od středu a nechají uprostřed volné místo pro kněze, který ještě musí políbit obětní stůl a přichází obvykle jako poslední. Ostatní ministranti se staví podle velikosti od středu ke kraji, pokud je ministrantů hodně, mohou tvořit i více řad. Pokud je v průvodu kříž a svíčky, stojí tito ministranti za knězem na úrovni první řady lavic čelem k oltáři a nepoklekají.
