Asertivita a křesťanství? Jedná se mi o to, že se snažím žít podle Kristova vzoru, alespoň pokud se jedná o interakce s ostatními lidmi, tedy se snažím o altruistický přístup ke všem bytostem. Ne tedy, že by mi to vždy šlo, ale skutečně se "v rámci možností" o to snažím.
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ Máme být za blbečky? (Téma týdne) Ježíšův výrok o nastavení druhé tváře je obecně známý i mezi lidmi, kteří evangelium nikdy nečetli. Mnoho křesťanů to ale považuje za kazatelskou nadsázku. Co když ale chceme brát jeho slova…
Historie a původ zlatého pravidla
Milovat bližního jako sebe sama pak podle Moše ben Maimona znamená: „Cti jiného tak, jak bys chtěl, aby ctil tebe. Filosof Martin Buber zaznamenal ve své slavné knize „Chasidské příběhy“ názor rabína Šmelkeho Horowitze, který v 18. století působil v Mikulově. „Vidím-li člověka, který je zlý před Bohem, jak ho mám milovat?“ ptal se žák a odpověděl: „Nevíš, že prapůvodní duše vznikla z boží bytosti a že každá lidská duše je částí Boha?“
Různé formy Zlatého pravidla se vyskytují v mnoha kulturách již po staletí. „Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě.“ (Konfucius, Analekta 15,23). V Bibli pak najdeme variace „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Lk 6,31, srov. Mt 7,12).
Etické dimenze Zlatého pravidla v křesťanském kontextu
Každý touží být přijímán a respektován; nikdo si nepřeje ubližování, pohrdání či pomluvy. Zlaté pravidlo hovoří o zamyšlení nad celou problematikou a vyjadřuje princip reciprocity: chovat se k druhým tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.
Klíčem k pochopení je empatie: schopnost vcítit se do situace druhého a pochopit jeho současné jednání, myšlenky a názory. Člověk, který druhými lidmi pohrdá, nemá empatii a pomoc druhým je mu vzdálená; takový člověk nemůže očekávat, že mu budou druzí jeho chování oplácet láskou.
Podmínky a výzvy praxe
Jediná účinná cesta, jak ovlivnit, jak se k vám budou druhí chovat, je změnit chování u sebe sama a snažit se vcítit do role druhých. Ne vždy to platí na 100 %, někteří lidé budou i nadále pohrdaví a pomlouvat, ale to je jejich „běžný stav“. Často platí: pokud vám něco na druhém vadí, většinou jde o to, co to říká o vás samotných.
Křesťanské kontexty a příklady z Písma
Ježíšovo rozhodnutí nastavit druhou tvář a neodvrátit se od agresora bývá chápáno jako výzva k odpuštění a nenásilí, avšak v praxi to neznamená pasivitu. Je důležité zvážit, kdy a jak lze ukázat empatii a zároveň bránit dobro druhých. V rámci židovské tradice se „milovat bližního jako sebe sama“ spojuje s udržováním důstojnosti každého člověka a s odpovědností jedince vůči komunitě.
V diskuzích o morálních pravidlech bývá často citováno, že „milovat bližního jako sebe sama“ je nejzákladnější a nejúplnější mravní pravidlo hebrejské Bible. Talmud připomíná, že láska k bližnímu má být universalistická: i cizinec má být milován jako sebe sama. Tím se vyzývá k respektu a zodpovědnosti vůči všem lidem, bez ohledu na jejich původ.
Souvislosti s moderní etikou a sociálním chováním
V dnešní době mnoho lidí trpí rukou bezohledných, sobeckých lidí a nemají příliš naděje na pomoc. Je jasné, že je třeba něco víc než pouze nedělat druhým, co je špatné. Je nutné v jejich prospěch konat dobro a pomáhat jim, jak vyzývá i křesťanská etika prostřednictvím služeb a podpory bližních.
Většina argumentů dnešní společnosti o „zlatém pravidle“ vychází z myšlenek, že morální jednání se opírá o empatii, sebezrcadlení a respekt k důstojnosti každé osoby. Z toho vyplývá, že rekonstrukce morálního jednání vyžaduje reflexi nad vlastním chováním a ochotu konat dobro pro druhé, i když to nemusí být vždy snadné.
Praktické doplnění: reflexe a inspirace pro každý den
Svědkové Jehovovi dobrovolně podnikají kroky, aby pomohli druhým dozvědět se o naději, která je zapsána v Božím slově. Příklady, které vycházejí z různých tradic a autorit, ukazují, že základním cílem není jen „neubližovat“, ale aktivně projevovat dobro pro bližní.
