Salvador Felip Jacint Dalí i Domènech byl významný katalánský malíř, známý pro svá surrealistická díla.
Salvador Dalí se narodil ve městě Figueres v Katalánsku 11. května 1904, tedy zhruba devět měsíců po smrti svého bratra, který zemřel na gastroenteritidu.
Jeho rodiče věřili, že je reinkarnací prvního syna, který zemřel devět měsíců před jeho narozením, a tak mu dali stejné jméno.
Od dětství projevoval vlohy pro malířství a už jako osmiletému mu rodiče zřídili malý ateliér v podkroví bytu.
První školení v kresbě získal Dalí na soukromém gymnáziu maristů, které navštěvoval od roku 1916, a zde se seznámil s impresionismem a pointilismem.
V roce 1918 mu místní divadlo uspořádalo výstavu, která vzbudila mezi kritiky zájem.
Roku 1922 byl přijat na Akademii výtvarného umění v Madridu, na koleji se stali jeho přáteli Federico García Lorca a Luis Buñuel.
V roce 1923 byl pro kritiku vyučujících ze školy na rok vyloučen, rok nato se na akademii vrátil, v říjnu 1926 však z ní byl vyloučený definitivně.
Od února do října 1927 absolvoval vojenskou službu a ještě před tím strávil ve společnosti své matky a tety týden v Paříži; navštívil Louvre a přijal ho i Picasso.
V té době se Dalí snažil formulovat své estetické názory i písemně a roku 1927 publikoval esej o svatém Šebestiánovi, v níž se už objevuje surrealistická tematika.
Rok 1929 byl pro Dalího důležitý z uměleckého i osobního hlediska; byl v zajetí obrazů surrealistických umělců a sám ve stejném duchu maloval, do onoho roku spadá jeho druhý pařížský pobyt, spojený hlavně s natáčením Andaluského psa, na němž spolupracoval s Luisem Buñuelem.
Film znamenal, že byl Dalí přijatý mezi pařížské surrealisty a poznal Andre Bretona a Tristana Tzara.
V létě 1929 ho do Cadaqués přijeli navštívit Buñuel, René Magritte a Paul Eluard se svou ženou Galou; Gala se později stala jeho manželkou.
Pro malíře to ovšem znamenalo rozchod s otcem, který jeho nemanželský poměr odmítl akceptovat.
V roce 1930 začal rozvíjet paranoicko-kritickou metodu, která zahájila novou etapu ve vývoji surrealismu; publikoval tehdy texty Shnilý osel a Viditelná žena.
André Breton ji interpretoval tak, že paranoik je schopen vidění světa zprostředkovat i ostatním.
Roku 1932 už byl Dalí v určitých sběratelských kruzích mezinárodně uznávaný a účastnil se první surrealistické výstavy v USA; vznikla skupina sběratelů Zodiaque.
Na počátku 30. let mu vyšla práce Láska a paměť a článek o jedlé kráse a secesní architektuře; scénář k filmu Babaouo však nikdy nebyl realizován.
Roku 1933 namaloval a rok nato na Salonu nezávislých vystavil obraz Záhada Viléma Tella.
To vedlo k roztržce s pařížskými surrealisty, protože zde měl Leninův obličej.
V roce 1934 se spolu s Galou zúčastnil otevření své první samostatné výstavy v New Yorku, která se stala velkým úspěchem.
Během své přednášky na londýnské mezinárodní surrealistické výstavě v roce 1936 málem přišel o život, když se v potápěčském obleku dusil.
V roce 1937 namaloval Narcisovu proměnu a v červenci 1938 ji ukázal Freudovi, jenž ho ovlivnil, ale program surrealistů neakceptoval.
Dalí pak nakreslil několik Freudových portrétů a se surrealisty se definitivně rozešel v roce 1939.
Vadila jim jeho posedlost Hitlerem, kterou vyjádřil v několika obrazech.
New York se během druhé světové války stal pro Dalího a Galu místem exilu až do roku 1948; během této doby maloval a psal, a vyšla jeho autobiografie Tajný život Salvadora Dalího (1942) a román Skryté tváře (1944).
V listopadu 1949 ho na soukromé audienci přijal papež Pius XII., a to spolu s Galou; Dalí mu věnoval Madonu z Port Lligatu.
Po teoretickém obratu k mysticismu našel jeho dílo odraz v Mystickém manifestu (1951) a v poválečných letech se věnoval i jiným uměleckým aktivitám než malířství.
Roku 1954 začal pracovat na filmu Podivuhodný příběh krajkářky a nosorožce, inspirovaném Janem Vermeerem a jeho obrazem Krajkářka, ačkoliv film nikdy nebyl dokončen.
V roce 1961 měl v Benátkách premiéru Galin balet v choreografii Maurice Béjarta, k němuž napsal Dalí libreto a připravil scénografii.
Roku 1963 vydal v Paříži práci Le Mythe Tragique de l’Angélus de Millet, kde viděl potlačenou sexualitu venkovanů.
Některými instalacemi Dalí veřejnost šokoval, například patnáctimetrovým bochníkem chleba v Paříži v roce 1958; o rok později představil svůj vynález ovociped.
Rok 1965 přinesl setkání s modelkou Amandou Learovou, která se stala jeho múzou a zásadně ovlivnila jeho život; jejich aféra je popsána v biografii My Life With Dalí (1984).
Learová se stala Dáliho chráněnkyní a zároveň múzou, která podle něj vstoupila do hudební scény; Dalí ji pomáhal šířit její původ a tajemství.
Podle Learové měli s Dalím duchovní svazek; Learová byla označována jako Dalího soukromý Frankenstein a následně převzala místo dřívější múzy Ultra Violet.
Spekulace o Dalího homosexuálním poměru s Lorcou se objevily jen v některých textech.
Už za jeho života byla otevřena dvě jeho muzea: v roce 1971 v Clevelandu (přemístěno v roce 1982 do Saint Petersburgu na Floridě) a druhé v roce 1974 ve Figueras.
Dalího přínos k dějinům světového výtvarného umění byl oceněn několika vyznamenáními; v roce 1973 byl jmenován členem Královské akademie umění v Madridu, v roce 1978 členem Académie des beaux-arts, a roku 1982 mu byl Udělen titul od Krále Juan Carlos I.
Roku 1982 zemřela Gala; poté se Dalí údajně několikrát pokusil o sebevraždu a v roce 1984 utrpěl těžké popáleniny při požáru v jeho ložnici v Púbolu.
Po vyléčení se odstěhoval do věže Torre Galatea vedle svého muzea ve Figueres a 23. ledna 1989 zemřel na srdeční selhání; jeho tělo bylo nabalzamováno a vystaveno v muzeu na několik dní.
Salvador Dalí zanechal majetek v hodnotě kolem sto třiceti milionů dolarů.
Jeho dílo Přetrvávání paměti, známé také jako Stálost paměti, zobrazuje metafyzický obraz času a často se mu říká Tekoucí hodiny; obraz vznikl na základě jeho snu o rozteklém camembertu a odráží Einsteinovu teorii relativity.
Jedno z nejznámějších děl surrealismu bylo poprvé vystaveno v roce 1931 v Paříži a o rok později v New Yorku.
Posledním velkým dílem byla Dálího muzeum ve Figueres, slavnostně otevřené v roce 1974, kde Dalí vše navrhl a vytvořil pro skutečný zážitek návštěvníků.
