Sázavský klášter: dějiny, archeologie a obnovení památky

Třetí nejstarší mužský klášter v Čechách se nachází v místě, kde se na začátku 11. století v jeskyni nad řekou Sázavou usadil poustevník jménem Prokop. Časem kolem sebe shromáždil komunitu poustevníků, která se kolem roku 1032 díky přemyslovským knížatům Oldřichovi a jeho synovi Břetislavovi proměnila v benediktinský klášter.

V jeskyni nad řekou, ze které podle legendy vyhnal tisíc démonů, se Prokop usadil a nad ní poté vystavěl kapli Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Byl třetím nejstarším mužským benediktinským klášterem v Čechách. Od jiných se odlišoval používáním staroslověnštiny a písma hlaholice.

Slovanská liturgie, vzdělanost a písemné památky

Zvláštností kláštera bylo po celé 11. století slovanská liturgie. Klášter tak navázal na někdejší dědictví věrozvěstů Velké Moravy sv. Cyrila a sv. Metoděje. Slovanští benediktini v Sázavě vytvořili řadu významných slovanských písemných památek.

Jazykovědci předpokládají, že v Sázavě vznikly vzácné rukopisy např. Pražské zlomky nebo část Remešského evangeliáře. V latinském jazyce tu byla sepsána také historie kláštera obsahující i životopis sv. Prokopa. Tato kronika zaznamenávající události do roku 1177 je známá pod názvem Letopis Mnicha Sázavského.

Opat Prokop, jeho následovníci a proměny kláštera v raném středověku

Opat Prokop zemřel 25. března 1053 v pověsti svatosti. Byl pochován v dřevěném chrámu, který za svého života se svými druhy vybudoval a novým opatem byl brzy poté komunitou zvolen jeho synovec Vít. Tehdy se ale pro slovanský klášter přiblížily krušné časy.

V roce 1055 za vlády knížete Spytihněva II. byli Prokopovi žáci ze Sázavy vyhnáni. Odešli do Uher a šest let strávili v baziliánském slovanském klášteře ve Visegrádu. Nejspíš zde navázali osobní přátelské vztahy s kyjevskými mnichy, což se zúročilo po jejich návratu do Čech v roce 1061, kdy byli povoláni zpět do Sázavy knížetem a budoucím prvním českým králem Vratislavem I.

Nastalo živé období kontaktů a kulturních výměn s mnichy z Pečerské Lávry. Sázava se stala křižovatkou na hranici kulturního světa západního a východního křesťanství.

Románská přestavba a poutnictví

Po smrti opata Víta pak bratři zvolili jeho nástupcem Prokopova syna Jimrama a po něm opata Božetěcha. Tento skvělý umělec, co se vyznal v malířství i sochařství, začal koncem 11. století budovat v klášterním areálu druhou kamennou stavbu. Už nevyhovující jednoduchý dřevěný kostel, v němž probíhaly každodenní mnišské modlitby a byl v něm hrob Prokopův, proměňoval Božetěch v románskou baziliku.

V roce 1095 byla její část - kněžiště - vysvěcena pražským biskupem Kosmou. Při té příležitosti byly do jednoho z oltářů vloženy také ostatky prvních krvavých mučedníků Kyjevské Rusi, bratrů sv. Borise a sv. Gleba. Krátce poté se snesla na slovanské mnichy další rána.

Přechod na latinské benediktiny a další rozvoj

V prosinci 1096 za vlády knížete Břetislava II. Začátkem roku 1097 byl klášter osazen latinskými benediktiny z Břevnovského kláštera v čele s opatem Dědhardem (1097-1133). Pod jeho vedením mnišský život, přestavby, umělecká tvorba i lidová úcta k Prokopovi, který však dosud nebyl oficiálně schváleným světcem, pokračovaly.

Postupně pod vedením dalších opatů Silvestra (1134-1161) a Reginarda z Met (1162-?) byl dostavěn velkolepý bazilikální kostel, ale i všechny další klášterní budovy v románském stylu dostavěny. V románském chrámu za vlády prvního dědičného krále země české Přemysla Otakara I. došlo k významné události.

Dne 4. července 1204 proběhlo v Sázavě Prokopovo oficiální slavnostní svatořečení za přítomnosti opata Blažeje a krále Přemysla Otakara I. Po smrti Prokopa se Sázava stávala poutním místem.

Gotická přestavba a úpadek během husitských válek

Ještě za posledních přemyslovských vládců ve druhé polovině 13. století byla zahájena další stavební obnova v duchu nové doby. Románská bazilika se pozvolna začala proměňovat v baziliku gotickou. Za vlády císaře Karla IV. do Sázavy přišla huť Matyáše z Arrasu, prvotních stavitelů katedrály sv. Víta v Praze a změnila stavební plán původní hutě.

Upustila od baziliky s nestejně vysokými třemi loděmi a pokračovala ve stavbě monumentálního síňového trojlodí. V gotickém duchu pokračovaly přestavby i dalších klášterních budov. Pokud ale jde o gotický chrám, ten nebyl dosud dostavěn.

V roce 1421 vtrhla do Sázavy husitská vojska Pražanů, všichni mniši i stavebníci byli vyhnáni a stavba byla přerušena. Do dnešních časů stojí pouze kněžiště, které překrývá barokní úprava (dnešní kostel) a torzo jižní lodě s věží z červeného nučického pískovce.

Období úpadku, světské držby a barokní obnova

Dalších více než dvě stě let od husitských válek pak byl klášter v rukou různých nezodpovědných zápisných světských vlastníků (pánů z Kunštátu, Slavatů z Chlumu, Švihovských, Valdštejnů) a chátral. Utrpěla i svatoprokopská úcta, která do nejkrásnějšího květu rozkvetla v předchozím období vrcholné gotiky za vlády císaře Karla IV., kdy už byl sv. Prokop nezpochybnitelným zemským patronem.

Nový rozkvět kláštera a hozenou rukavici slavným časům románským a gotickým přinesla až polovina 17. století. Břevnovsko-broumovský opat Seifert v roce 1663 od Valdštejnů odkoupil zpět do rukou benediktinů celý klášterní areál a část jeho bývalého panství. Barokní obnova je spjatá se jmény opatů Ildefonse Nigrýna (1664-1679), Benedikta Grassera (1681-1696) a architekta Víta Václava Kaňky.

Autograf architekta Kaňky psaný červenou rudkou na stěnu je dodnes k vidění v kryptě kostela. Kromě stavební obnovy se začala také znovu rozvíjet svatoprokopská úcta. Do kláštera přicházely opět velké počty poutníků. Od začátku 18. století vznikala v přírodě kolem kláštera různá poutní zastavení opředená příběhy ze života sv. Prokopa.

Barokní výzdoba a literární díla

Ve spolupráci opata Anastasia Slančovského (1744-1763) s architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a s významnými aktivními umělci, například řezbářem Richardem Práchnerem nebo malířem Janem Karlem Kovářem, klášter přistoupil k pozdně barokní obnově, do které probleskovalo i rokoko. Dodnes můžete v poutním chrámu sv. Prokopa obdivovat rokokový oltář s obrazem Jana Petra Molitora Nanebevzetí Panny Marie, štukovou výzdobu a stropní fresku Setkání poustevníka Prokopa s knížetem Oldřichem a Opata Prokopa rozdávajícího almužnu v refektáři konventu.

V křížové chodbě kláštera byly v nedávné době pod mnoha pozdějšími nátěry objevené a nyní postupně restaurované fresky s obrazy ze života sv. Prokopa a dějin kláštera. Ani literatura nepřišla zkrátka. Sázavský mnich a spisovatel Hugo Fabricius nově sepsal život sv. Prokopa a jeho zázraky v podobě díla Požehnaná památka velkého světa divotvůrce sv. Prokopa.

Přeměna na zámek, ztráta majetku a restituce

Na vrcholu barokního rozvoje v roce 1785 byl úředním aktem císaře Josefa II. V roce 1809 se prvním světským majitelem stal pan Vilém Tiegel z Lindenkronu. Areál začal využívat jako zámek, pouze musel vzít na vědomí, že ve středu svého "zámeckého" areálu má funkční kostel a duchovní správu farnosti. Původní klášterní kostel se totiž po zrušení kláštera stal farním chrámem.

V roce 1869 rodina Tieglů panství prodala do rukou pana Jana Fridricha Neuberga. Ten se pustil do neorenesančně klasicistních úprav hlavní budovy tak, aby více vyhovovala zámeckému bydlení a měla dobový moderní vzhled. Tehdy vzaly za své vzácné barokní fresky v křížové chodbě, které byly zabíleny. Křížová chodba byla vestavěním zděných příček zrušena.

Nově vystavěna byla nová neorenesanční čtvercová věž nad budovou konventu, jejíž hlavní účel byl vizuálně setřít ráz klášterní budovy. Již po sedmi letech však Neubergovi prodali panství včetně budovy zámku velkostatkáři Bedřichu Schwarzovi. Jeden z jeho dědiců v roce 1932 prodal část areálu benediktinským mnichům z Emauzského kláštera v Praze, kteří chtěli v Sázavě znovu obnovit klášter.

Druhá polovina 20. století: znárodnění, výzkum a expozice

V roce 1940 proto z Emauz do Sázavy přišel benediktin a kněz Method Klement. Působil zde jako farář při chrámu sv. Prokopa. Obnova mnišského života v duchu slovanského odkazu sv. Prokopa se však vinou druhé světové války a brzy po ní komunistické totality nezdařila. Pater Klement se však úspěšně zasadil o obnovu svatoprokopské úcty, čilý farní život, opravy sázavského chrámu a jeho výbavy.

V roce 1951 byl areál znárodněn. Správu areálu převzala Národní kulturní komise. Byl zpracován koncept obnov spočívající zejména v odstranění nevhodných novodobých úprav z dob světských majitelů a byly odkrývány a restaurovány objevené gotické malby v kapitulní síni. Na vizi obnov se významně podílel farář Pater Klement, než v roce 1957 ze Sázavy odešel.

Ve druhé polovině 50. let se ujaly využití části areálu také místní sklárny Kavalier a vybudovaly v 1. patře hlavní klášterní budovy expozici technického skla. V roce 1962 areál získal statut národní kulturní památky a jeho správu převzal Státní památkový ústav. Koncem 60. let 20. století opět vzrostl zájem o klášter ze strany archeologů a kunsthistoriků.

Až do 90. let 20. století tu probíhal systematický archeologický průzkum pod gescí Archeologického ústavu Akademie věd ČR. Vedoucími archeologických výzkumů byla PhDr. Květa Reichertová a následně prof. PhDr. Petr Sommer. Vzniklo také několik nových studií a koncepcí obnov pro přípravu expozice, která by připomínala slovanskou minulost a historii kláštera.

Výzkumy, nálezy a archeologické objevy

Výjimečně dobře dochované pozůstatky středověkého domu odhalil archeologický výzkum v klášteře Sázava v těsné blízkosti jeskyně sv. Prokopa. Dům měl nejméně dvě patra a zabíral plochu až 190 m2. Míra dochování zdiva je podle archeologů Národního památkového ústavu výjimečná, a to nejen pro toto poutní místo.

Výzkum přinesl také množství archeologických nálezů. Pozdně gotický dům vznikl na skalnatém ostrohu nad řekou Sázavou zřejmě na přelomu 14. a 15. století. Jeho existence však nebyla příliš dlouhá, neboť získané nálezy a celková situace poukazují na to, že zanikl v raném novověku.

Dům byl vystavěný převážně z místní ruly, ojediněle byly použity cihly a opuka. Měl až tři trakty a podzemními prostory byl propojený s jeskyní sv. Prokopa. Podle zjištění archeologů Národního památkového ústavu byl suterén na dobu středověku nezvykle vysoký. Na výšku mohl měřit až 4 metry.

V podstatně menším množství byly získány předměty z železa (stavební hřeby a hřebíky, skoby, nůž, kleštičky, hrot šipky), mazanice, fragmenty omítek a malt, či strusky. Vzácnou kategorii nálezů představují výrobky ze skla (zlomky kruhových okenních terčíků a stolních nádob). K drobným předmětům každodenní hmotné kultury je možné zařadit tenké kostěné šídlo, závažíčko a přezku, které byly vyrobeny ze slitin barevných kovů.

Mezi nálezy z mladší etapy dějin lokality patří ojediněle kachle glazované, které s největší pravděpodobností nesouvisí s existencí stavby samotné. Celkově bylo v rámci terénní akce získáno několik tisíc nálezů, které jsou rozděleny do různých materiálových skupin. Převážně se jedná o režnou keramiku a již zmíněné kachle.

Do zásypu sklepa byla nalezena kolekce pozdně gotických kachlů, která poukazuje na úroveň vybavení domácnosti a skutečnost, kdy nejpravděpodobněji v jedné z nadzemních částí nebo i přízemí domu byla umístěna bohatě zdobená kachlová kamna. Mezi jiné poutavé nálezy, které dokládají stavební proměnu v této části klášterního areálu, je třeba zařadit fragmenty vzácných podlahových dlaždic z románského období.

Terénní práce v prostoru tzv. svatoprokopské zahrady v areálu sázavského kláštera byly vyvolány záměrem NPÚ a emauzských benediktinů zpřístupnit jeskyni sv. Prokopa návštěvníkům tohoto poutního místa. Uprostřed zahrady se nachází při archeologickém výzkumu nalezená centrální kostelní stavba - tetrakoncha.

V rámci výzkumu bylo v suterénu a přilehlém okolí domu odhaleno početné množství úlomků středověkých kachlů a velké množství druhotně uložených lidských kostí. Antropologické vyhodnocení kosterních pozůstatků z hrobu nalezeného v těsné blízkosti gotického domu ukázalo, že pozůstatky dospělého muže lze spojit s 12. stoletím; podle předběžného antropologického posouzení to byl člověk navyklý namáhavé fyzické práci.

Mezi atypickými artefakty stojí za zmínku umělé vejce pro slepici. V několika případech se odborníci budou snažit o rekonstrukci vybraných artefaktů. Jsme v úvodní etapě zpracování výsledků výzkumu. Kromě revize a digitalizace terénní dokumentace pořizujeme kresebnou a fotografickou dokumentaci vybraných nálezů.

Areál kláštera, zahrady a stavební uspořádání

Areál zámku - býv. kláštera stojí na návrší nad řekou Sázavou. Hlavní dominantou je kostel sv. Prokopa, jehož východní část byla barokně upravena, ze západní gotické části se zachovala ve zříceninách jižní loď a vysoká věž. Po jižní straně stál klášter s rajským dvorem, ten byl přestavěn a proměněn v zámek. Ve dvoře je studna.

Při jihozápadním nároží zámku se nachází sklep, do kterého se vstupuje z jihu. Západně od zámku je budova opatství, na níž na severu navazuje fara a na ní kolmo k východu konírny s kolnou (garáží). K faře přiléhá na severu pavilon vystrčený do severní zahrady. Ve zdi oddělující severní zahradu od nádvoří vsazena hrobka. Severní zahrada je na západě a severu ohraničena zdí, severní zeď je členěna nikami.

Na východní straně je terasa se zdí a schodištěm. Severně od presbytáře se nachází novodobě terasou zastřešený vstup do podzemní prostory vytesané do skály, v níž měl žít sv. Prokop. Kolem zámku se nachází přírodní park, na západní straně areálu zahrada a štěpnice. V severní části parku je v terénu patrná fortifikace příkopem s dvojitým valem. Na západě a jihu je ohradní zeď, na nádvoří se vstupuje bránou s brankou mezi opatstvím a zámkem. V parčíku při příjezdové cestě stojí litinový kříž.

Jihovýchodně od zámku, pod návrším, stojí na břehu Sázavy pivovar, k němu patřil dům čp. 74 stojící jihozápadně, západně od domu čp. 74 stála zbořená lednice a severně dílna. Jižně od pivovaru se nachází mlýn. Nejjižněji stojí dvůr s budovami po 4 stranách dvora.

Moderní obnova, zpřístupnění a současná péče

Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k naději emauzským benediktinům, farnosti i dědičce posledních světských majitelů na vrácení jim znárodněných majetků v roce 1951. Paní Marii Hayessové z rodiny Schwarzů se rodinné podíly v areálu vrátily v roce 2003. V roce 2006 je opět prodala českému státu. V nedávné době byly na základě zákona z roku 2013 o majetkovém vyrovnání s církvemi navráceny některé části areálu kláštera Římskokatolické farnosti Sázava - Černé Budy a některé jiné části Opatství Panny Marie a sv.

Stávající správce klášterního areálu - Národní památkový ústav - se po sametové revoluci nejprve soustředil na opravy střech a fasád kostela i konventu, průběžnou údržbu šindelových střech bývalého opatství a fary, rekonstrukci sítí a zejména na několik let trvající záchranu rozpadávajících se pilířů nedostavěného gotického trojlodí. Nechal upravit a zpřístupnit do té doby uzavřenou severní zahradu kláštera.

To se částečně změnilo po odkoupení části areálu od světské restituentky v roce 2006. Od roku 2007 byly postupně zpracovávány rozsáhlé a detailní průzkumy, studie a projekty týkající se prakticky celého klášterního areálu. Prováděny byly modernizace a rekonstrukce kanalizace, vnitřní rozvody elektroinstalace v budově kostela a bývalého opatství, znovu opraveny krovy a krytina střech konventu a kaple Panny Marie.

Pod vedením pražského Studia Acht proběhla na Sázavě obnova zásadní části areálu Sázavského kláštera, především pak barokního chrámu svatého Prokopa, věže a gotického trojlodí i zpřístupnění dříve nedokončené krypty. V případě fary se jednalo o úpravu pro komunitní účely farnosti a pro obytné účely administrátora farnosti.

Obnova kostela a torza s věží spočívala převážně v rozsáhlých sanačních a restaurátorských pracích jak v interiéru, tak v exteriéru za účelem zajištění větší životnosti těchto objektů bez výrazného vlivu na způsob jejich užívání. Architektonický koncept v případě kostela počítal s doplněním výstavních prostor na empoře a dále s celkovou rehabilitací krypty pod presbytářem. Otevřený prostor před kostelem byl obnoven a uzpůsoben pro konání venkovních bohoslužeb.

„Mříž ve vstupním portálu chrámu sv. Prokopa je jedním ze tří současných prvků, které byly Studiem Acht citlivě navrženy s úctou k historii a účelu místa. Cílem autorů nových architektonických prvků bylo podtrhnout staroslověnské kořeny Sázavského kláštera, v jehož skriptoriu zřejmě hlaholské zlomky vznikly.“

Do této doby zanedbaný, částečně nedokončený a částečně nepřístupný klášter po citlivé rekonstrukci a dostavbě nabral nový dech. Architekti přistupovali k místu velmi ohleduplně a na výsledku je vidět pokora, patřičnost všech dodatečných zásahů a současných prvků.

Expozice a zpřístupnění slovanské minulosti

Po opravách interiérů byla v roce 1983 ve spolupráci archeoložky Květy Reichertové, slavistky Marie Bláhové a historika Václava Huňáčka otevřena v přízemí kláštera ucelená expozice Staroslověnská Sázava. Představuje nejen Sázavský klášter, ale připomíná také slovanskou misii sv. Cyrila a sv. Metoděje na Velké Moravě, vzdělanost v počátcích českého přemyslovského státu a také slovanský Emauzský klášter založený císařem Karlem IV. v Praze na Novém Městě.

Pater Klement nechal opravit rozpadávající se pilíře nedostavěného gotického chrámu a vzbudil zájem odborníků o historii a archeologii kláštera. Výjimečně dobře dochované pozůstatky středověkého domu a nálezy získané při archeologických výzkumech významně obohatily expozice a poznání historie místa.

Výjimečný archeologický objev středověkého domu blízko jeskyně sv. Prokopa, nálezy zvýšené úrovně vybavení domácnosti, stovky nálezů a dobře dochované zdivo ukazují, že Sázavský klášter byl významným centrem nejen duchovním, ale i kulturním a materiálním v celé historii svého vývoje.

tags: #sazavsky #klaster #archiv