Rozsáhlý areál děkanského, dříve jezuitského kostela sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského se rozkládá ve východní části historického jádra Březnice při frekventované cestě poblíž mostu a tvoří podstatnou a dominantní komponentu v urbanistické skladbě města. Soubor staveb, seskupených kolem středního nádvoří, tvoří spolu se zahradou na východní straně areálu pravidelný půdorysný pravoúhelník, uzavřený proti okolní zástavbě. Kostel postavili milánští mistři Karel a Martin Lurago v barokním slohu v letech 1642-49 a jedná se o jednolodní orientovanou stavbu s postranními kaplemi s emporami v patře.
Stavebně dispoziční skladba areálu navazuje na tradici klasické monistické architektury, v níž chrám je vtažen do půdorysného obvodu architektonického celku. Kostel je postaven na půdoryse typickém pro jezuitské stavby, s odsazeným presbytářem trojboce uzavřeným a s lodi po jeho stranách čtyř kaplí. Na severní straně přiléhá budova někdejší jezuitské koleje, vystavěná na klasickém čtyřkřídlém půdorysu s vnitřním uzavřeným nádvořím.
Vnitřní úprava chrámu pochází z doby baroka a uvnitř je výrazně zdobena štukaturou. Uprostřed lodi stojí káMEN se znakem Jeníšků (nosorožec) a kryje hrobku, která je rozdělena do tří oddělení. Odpočívají zde členové řádu jezuitského a zakladatel Jeníšek († 1651) po jeho boku. Po stranách hrobky jsou bohaté náhrobky a oltáře, včetně oltářů sv. Víta a sv. Františka Xaverského od Škréty v levé i působící v pravé lodi.
Na věže vysoké 48,6 m byly v roce 1826 zavěšeny nové báně s čtyřmi zvony: sv. Ignác 435 kg, P. Marie 250 kg, sv. Václav 175 kg a umíráček (sv. Barbora) 42 kg. Staré zvony byly vzaty v 1. světové válce a nové - mimo umíráčku - odebrány ve 2. světové válce. V roce 1783 byla zrušena jezuitská kolej; kostel byl užíván jako farní a od roku 1894 děkanský.
Na severní straně kostela se nachází bývalá jezuitská kolej, dnes součást areálu a její čtyřkřídlý půdorys s vnitřním nádvořím dotváří kompaktní celek s kostelem. Po zrušení jezuitského řádu, tedy od roku 1788, se kostel stal farním a od roku 1894 děkanským. V roce 1659 byl založen seminář a gymnázium, které se stalo součástí školního systému města.
Svatováclavský chrám a sochy světců v jednotlivých kaplích zdůrazňují bohatou duchovní a uměleckou tradici objektu. U hlavního oltáře visí obraz sv. Ignáce a Františka Xaverského od Ignáce Raaba; před oltářem je stříbrná lampa z roku 1712. V kaplích jsou oltáře sv. Víta, sv. Františka Xaverského, sv. Přibíka a sv. Felixe, sv. Panny Marie Bolestné a dalších světců, včetně soch sv. Barbory, sv. Kateřiny a sv. Václava. Renesanční kazatelna stojí naproti oltáři sv. Víta a v skleněné rakvi je socha světce s pravými ostatky darované kostelu v roce 1671.
Pod vítězným obloukem jsou znaky Jeníšků a Talmbergů. Po stranách kůru visí obraz sv. Mikuláše z původního březnického kostela a nad hlavním vchodem obraz zakladatele kostela a jeho manželky. V kaplích se nacházejí oltáře a sochy svatých jako součást bohaté liturgické a výtvarné výzdoby, která potvrzuje významné historické propojení s rodovými a šlechtickými kruhy z Újezda a Kolovratů-Krakovských.
V celé historii areálu hrála důležitou roli hudební činnost. Pěvecký sbor byl založen Petrou Ottovou v lednu roku 2008 jako součást Římskokatolické farnosti Březnice u Příbrami a v lednu 2014 se stal samostatným společenstvím dětí a mladých lidí se zájmem o duchovní hudbu. Sbor pravidelně pořádá koncerty duchovní hudby v kostele a včetně sborových vystoupení doprovázených varhanami, klavírem a dalšími nástroji. Spolupodílí se na koncertech s různými hudebními tělesy pro veřejnost a aktivně se účastní festivalů pěveckých sborů.
Spolek Ignáce Březnice z. Kostel sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského představují historické a duchovní centrum Březnice, spojené s významnými zakladateli Přibíkem Jeníškem z Újezda a Ludmilou z Talmberga, kteří nechali v letech 1637-42 postavit kolej. O jejich odkaz se dále stará gymnázium, seminář a kostel, a to s bohatými interiérovými prvky, oltáři a sochami. Po zrušení jezuitského řádu a oprávněné transformaci areálu do různých veřejných funkcí zůstává památkově chráněným a významným symbolem města.
Klíčové body historického vývoje a architektury
- Barokní kostel sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského, dílo Karel a Martin Lurago (1642-1649).
- Jednolodní prostor s postranními kaplemi a emporami, presbytář třemi stranami osmiúhelníku.
- Součástí areálu je jezuitská kolej se čtyřkřídlým půdorysem a vnitřním nádvořím.
- Hrobka Jeníšků a rytířských rodů s ozdobami a relikviemi ve vnitřních kaplích.
- Historie zrušení jezuitské koleje (1783) a postupná proměna způsobu využití objektu.
- Věžní báně s původními zvony a jejich osudy během 1. a 2. světové války.
- Hudební tradice - od roku 2008 až po současné období jako součást farnosti a místní kultury.
Podrobnosti o duchovní a kulturní dědictví
V kaplích a vnitřních prostorech se odráží bohaté goticko-barokní a renesanční prvky, které spolu s ikonografií světců a symbolikou rodů utvářejí unikátní atmosféru místa. Kostelový komplex sv. Ignáce je nejen náboženským, ale i kulturním centrem, které propojuje historické vrstvy města s současnou hudební a společenskou činností.