V minulém století dochází k demografické expanzi mimoevropských kontinentů a vliv křesťanství po světě postupně klesá v číselném vyjádření, přesto zůstává významnou globální silou. Katolická církev (Vatikán) sice početně roste, její vliv se však podle některých statistik snižuje. Světová rada církví (založená v roce 1948) sdružuje nekatolické křesťanské církve a ukazuje na rozměr ekumenického hnutí.
II. vatikánský ekumenický koncil (1962-1965) se snažil řešit otázky aggiornamento a sjednocení křesťanských církví, a vyvolal tak širší diskusi o podstatě křesťanství a jeho smyslu pro člověka moderní doby. Tato tendence uvnitř katolicismu uvází novou perspektivu, která ponechává věřícím v oblasti společenskopolitické autonomie prostor k volbě na základě osobní odpovědnosti. Zvláště pod Janem XXIII. se projevuje vliv této tendence i na koncilní teology a na dokumenty Hnutí ekumeny.
Struktury a procese v Ceskoslovensku a v katolické církvi
V Československu působí 17 různých církví a náboženských společností; Římskokatolická církev je největší a nejvlivnější institucí. Na rozsahu církevních obřadů se podílí u křtů 88 %, sňatků 89 %, pohřbů 78 %. Územně je rozdělena na arcidiecéze v Praze a Olomouci, diecéze České Budějovice, Hradec Králové, Litoměřice, Brno, Banská Bystrica, Nitra, Spiš, Košice, Rožňava; apoštolské administratury Český Těšín, Trnava a Košice. Část katolické inteligence a mládeže v velkých městech je ovlivněna moderní katolickou teologií, která usiluje oživit víru a obnovit aktivitu církve.
Československá církev byla největší nekatolickou církví; původně měla asi milion věřících, dnes má 600 000 platících členů. Vznikla v roce 1920 odpadnutím části duchovních a věřících od římskokatolické církve. V současné době se projevuje vlažnost a pokles aktivity věřících i duchovních, z nichž mnozí se vzdali duchovenské činnosti. Českobratrská církev evangelická vznikla v roce 1919 spojením evangelíků reformovaných a augsburského vyznání (luteránů) a působí jen v českých zemích.
Pravoslavná církev (50 000 členů) působí především na východním Slovensku i v západní části státu. Územně je rozdělena na čtyři eparchie v Praze, Olomouci, Prešově a Michalovcích. V ČSSR dále působí tři státem uznané náboženské sekty: Církev adventistů sedmého dne, Křesťanské sbory a Novoapoštolská církev. V 1963 byl proveden první výzkum religiozity v ČSSR po roce 1948; ukázal pokles religiozity a rozšířené rozštěpení mezi katolíky a dalšími denominacemi.
Mnišství a jeho vliv na vývoj západní i východní církve
Historie mnišství ukazuje, že mnišství není výhradně křesťanskou záležitostí; jeho počátky a rozvoj jsou ovlivněny širšími náboženskými proudy. První skutečné předchůdce mnišství a jeho inspirace sahají ke Kristu; období pro následovníky mnišství začíná kolem 4. století rozvojem benediktinského řádu a jeho reformou Ora et laborа. Monte Cassino (529) zavedlo nová pravidla mnišského života; benediktini se stali centry vzdělanosti a z jejich misí vyšel rozmach vzdělanosti v Evropě. Západní působnost mnišství umožnila šíření křesťanství do Anglie, Polska a dalších oblastí, a kláštery se staly centry kultury a vzdělanosti.
Na Východě rozšíření mnišství znamenalo vznik různých řádů a korespondovaly s tehdejšími kulturami. Basilios Veliký a jeho řehole ovlivnili východní mnišství, zatímco svatý Antonín byl považován za otce mnišství. Rozvoj klášterů a řádů na Moravě a v Čechách vychází z tradičních struktur a postupně došlo k jejich institucionalizaci. Arcijáhenství, děkanáty a vikářství se staly klíčovými orgány církevní správy, rostla hierarchie a byly rozvíjeny kapitulní a diecézní struktury.
Ekumenické souvislosti a současné prostředí
Větší ekumenické úsilí se odráží v Globální radě církví a v poměru různých křesťanských tradic, které sdílejí některé základní věroučné prvky. Starokatolické a jiné odlišné tradice usilují o dialog s římskokatolickou církví a často vyhledávají společné cesty pro obnovu jednoty v souladu s učením o Kristu a Duchu svatém.
Ekumenické koncily - Zjednodušené církevní dějiny
tags: #sidlo #krestanske #cirkve