Mane nobiscum, Domine! Tak jako oni dva učedníci z evangelia tě prosíme: Pane Ježíši, zůstaň s námi. Boží Poutníku, ty znáš naše cesty a naše srdce, nedovol, abychom se stali zajatci večerních stínů. Buď nám oporou, když podléháme únavě, odpusť naše hříchy a veď naše kroky po cestách dobra. Žehnej dětem, mládeži, seniorům a především nemocným. Žehnej kněžím a zasvěceným osobám. Žehnej celému lidstvu. V eucharistii jsi „lékem nesmrtelnosti“. Vlij nám touhu po plnosti života, která nám pomůže kráčet po této zemi v postoji důvěryplných a radostných poutníků, kteří upírají svůj zrak neustále k cíli života bez konce. Zůstaň s námi, Pane! Zůstaň s námi! Amen.
Ty jsi naše naděje. Jenom ty máš slova věčného života. Ty, který jsi přišel na svět uprostřed betlémské noci, zůstaň s námi! Ty, který jsi Cesta, Pravda a Život, veď nás! Ty, kterýs přišel od Otce, veď nás k němu v Duchu svatém cestou, kterou znáš jen ty sám a kterou jsi nám zjevil, abychom měli život a měli jej v hojnosti. Ty, Pane Ježíši, Synu Boha živého, buď nám branou! Buď nám skutečnou branou, kterou symbolizuje tato brána, slavnostně otevřená dnes v noci! Buď nám branou, uvádějící nás do tajemství Otce! Dej, aby byli všichni zahrnuti jeho milosrdenstvím a pokojem! kromě vědomí, že jsme splnili tvou vůli. Dobrý pastýři, pravý chlebe, Ježíši, smiluj se nad námi: živ nás a ochraňuj, doveď nás do věčné vlasti v zemi živých.
Ty, který všechno víš a můžeš, který nás na zemi živíš, uveď své bratry k nebeskému stolu, do radosti svých svatých. a co je od tebe vzdalovalo. Proměň noc našeho života v den a dej světlo našim očím. Amen. (Sv. a mohli zpívat novou píseň naděje a radosti. (Bl. Synu Boží, ty, jenž jsi nám dal vystoupit k Otci a nabídl jsi nás jemu, abychom mohli být v každém čase před ním v tobě a skrze tebe, ty jsi náš prostředník, záruka zdokonalení naší spásy, až do konce. Daruj nám tajemství svého vzkříšení, svého nanebevstoupení, vdechnutí svého Ducha Svatého v nás, abychom se mohli těšit po zbytek svých dnů. Abychom žili novým životem, v novém stvoření, očištěni od toho, co se stalo, a zaměřeni na budoucnost, plni naděje v dosažení tvého vzkříšení. Ano, Synu Boží, učiň, abychom dosáhli tvého vzkříšení, i přesto, že jsme ho již dosáhli v tobě, a mohli sledovat, jak se odhaluje den za dnem. Požehnej, Pane, tomuto dni, abychom v něm nalezli bohatství a zazpívali chválu, jež trvá na věky. Buď pochváleno jméno tvé nyní i na věky věků. Amen.
V Tvé Srdce ó můj Ježíši, svá odevzdávám utrpení, nést v pokoře je nejtišší chci, než je v radost moc Tvá změní. Co bolestného v tomto žití má duše pro čest Boží cítí, to jistě se, až přijde čas, obrátí v rajskou zář a jas. V Tvé srdce, ó můj Ježíši, svou radost každou odporoučím. Ve slunném blaha zátiší ať od Tebe se neodloučím, ať nestálé mě nemýlí a zrak od kříže neodchýlí. To nejvroucnější můj je vzdech: být věrným Ti i v radostech! V Tvé Srdce, ó můj Ježíši své otázky chci odevzdat, nechť moudrost Tvá je rozřeší a odpověď jim ráčí dát. Ty zapuď všechny obavy mé a sám mi ukaž cesty přímé, vše učiním co přikážeš, a co chceš Ty, to já chci též. V Tvé srdce, ó můj Ježíši, mé jméno vpiš - to moje přání, bych Tvým byl, Pane nejvyšší, a zůstal Tvým až do skonání. By srdce mé v Tvých rukou bylo, by život můj byl Tvoje dílo, bys vedl Ty mne výš a výš a dovedl mne ve svou říš. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
Historie a význam- vzor modlitby v římsko-katolické tradici
neboli Otčenáš (podle svých prvních dvou slov), je pravděpodobně nejznámější křesťanská modlitba. Tuto modlitbu sdělil svým učedníkům sám Ježíš Kristus, když se ho ptali, jak se mají modlit (srov. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího...).
Zdrávas, Maria. Zdrávas, Maria. Zdrávas, Maria. Skrze Krista, našeho Pána. Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji; proti zlobě a úkladům ďáblovým budiž nám záštitou, nechať Bůh přikáže jemu, pokorně prosíme. A dej, ať přijdu k tobě, abych tě s tvými svatými chválil navěky. Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočinou v pokoji.
Mnoho křesťanů si velmi oblíbilo velmi jednoduchou a „mechanickou“ tzv. Ježíšovu modlitbu. V čem spočívá její výrazná obliba a působivost? Smysl modlitby by se dal shrnout slovy: „Staň se tím, čím jsi.“ Staň se tím, čím už nyní jsi proto, že jsi byl stvořen k Božímu obrazu. Navrať se do sebe samého a objev Toho, kdo v tobě nikdy nepřestává hovořit. Jak ale účelně začít a vytrvat? Jednou z možností, jak se vydat na cestu k setkávání s Bohem ve vlastním nitru, je osvědčený a velmi jednoduchý způsob tzv. Není to pochopitelně možnost jediná. Žádný skutečný vztah mezi dvěma osobami nemůže existovat bez vzájemné svobody a spontaneity a o modlitbě to platí obzvláště.
Těm, kdo se chtějí modlit, nemohou být ukládána žádná neměnná pravidla a stejně tak neexistuje žádný mechanický postup, tělesný ani duševní, který by mohl Boha přinutit, aby projevil svou přítomnost. Jeho milost se vždy dává svobodně a jako dar, žádnou metodou či technikou si ji nelze automaticky přivlastnit. Mnoho křesťanů si ale velmi oblíbilo velmi jednoduchou a „mechanickou“ tzv. Ježíšovu modlitbu.
V zásadě sestává ze slov: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“. Tato forma však není striktně určena jako neměnná. Jediným nezbytným a neměnným prvkem je samotné jméno „Ježíš“. Slovo Ježíš pochází z hebrejského jména Jehošua = „Bůh je záchrana“ - „Bůh zachraňuje“. Slova modlitby vycházejí z biblického příběhu, kdy slepec Bartimaos volá na kolemjdoucího Ježíše a prosí o smilování: "Jakmile slepý žebrák Bartimaos uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: ´Ježíši, smiluj se nade mnou!´
Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. Ježíšova modlitba, jež se častým opakováním stává takřka návykem a podvědomou činností, nám pomáhá, abychom stáli v Boží přítomnosti všude tam, kde se právě nacházíme…Takto jednoduše je možné se modlit jednou či vícekrát v nejrůznějších okamžicích, které by jinak vyšly naprázdno: při zaběhlých úkonech, jako je oblékání, mytí, zašívání ponožek či rytí na zahrádce, když někam jdeme nebo jedeme, když čekáme ve frontě na autobus či v dopravní zácpě, ve chvílích ticha před nějakým obzvláště bolestným či nesnadným rozhovorem, nebo když nemůžeme spát či naopak předtím, než se ráno úplně probereme.
Vzývání Jména je tedy modlitbou pro všechny příležitosti. Může ji používat kdokoli, kdekoli a kdykoli. Je vhodná jak pro „začátečníka“, tak i pro pokročilejšího, přednášet ji lze při společné modlitbě i o samotě, je vhodná do pouště stejně jako do města, do klidného prostředí i tam, kde nás obklopuje nejvyšší možný hluk a neklid.
Když se obracíme k Ježíši, neodvracíme se tím od dalších lidí. Všichni ti, které milujeme, jsou už obsazeni i v Ježíšově srdci a on je miluje nekonečně víc než my sami. Ježíšova modlitba způsobuje, že zář a síla Ježíšova Proměnění může proniknout do všech zákoutí našeho života.
Na autora knihy Upřímná vyprávění poutníka mělo neustálé opakování dvojí účinek. Především proměňovalo jeho vztah k hmotnému stvoření okolo něj a umožňovalo mu, aby vše viděl průzračně, takže se mu všechny věci staly znamením Boží přítomnosti. Když jsem se při tom začal modlit srdcem, vše, co mě obklopovalo, mi připadalo okouzlující: stromy, tráva, ptáci, země, vzduch, světlo, vše jako by mi říkalo, že existuje pro člověka, dosvědčuje Boží lásku k člověku. A vše se modlí, opěvuje Boží slávu.
Vytrvalostí v Ježíšově modlitbě dosahuje rozum stavu blaženosti a pokoje. Čím více deště spadne na zemi, tím je půda měkčí. Podobně čím více vzýváme Kristovo jméno, tím větší radost a jásot to přináší půdě našeho srdce. Slunce vzcházející nad zemí vytváří denní světlo.
Růženec je modlitba Církve. S Marií v něm rozjímáme o tzv. deseti Zdrávas Maria a chvalozpěvu Sláva Otci. Po každém „Sláva Otci“ se v desátku růžence modlí tzv. I. II. III. IV. desátky. Modleme se: Bože, tvůj jednorozený Syn nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu. Dej nám, prosíme, když v posvátném růženci blahoslavené Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co slibují. Skrze Krista, našeho Pána.
Modleme se: Bože, vzkříšením svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jsi naplnil svět radostí; na přímluvu jeho Rodičky, Panny Marie, dej, ať dosáhneme radostí života věčného. Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky, Panno slavná a požehnaná!
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Všemohoucí věčný Bože, pohleď na srdce svého milovaného Syna, shlédni na chvály a dostiučinění, které ti přináší za nás hříšníky; usmiř se a odpusť nám, když skrze ně prosíme o tvé milosrdenství. A dej, ať přijdu k tobě, abych tě s tvými svatými chválil navěky.
Ježíši, tys byl po devět měsíců v matčině životě. Ty, jenž jsi byl dychtivě očekáván svou panenskou Matkou a svatým Josefem a jenž jsi byl dán Bohem Otcem za spásu světa, smiluj se nad námi. Smiluj se nad námi, Ježíši. Zdrávas, Maria...
Všemohoucí věčný Bože, Pane nebe a země, zjevil ses maličkým. Dej, když prokazujeme zbožnou úctu tajemstvím života tvého Syna Ježíše Krista, snažíme se napodobovat jeho ctnosti a uctíváme ho jako Pražské Jezulátko, mohli jednou vejít do nebeského království, které jsi přislíbil těm, kdo jsou jako děti.
Pane Ježíši, Zasvěcuji se Ti. Ty jsi můj ženich a má duše je Tvá nevěsta. Odevzdávám Ti své srdce. Chci, aby cele patřilo jen Tobě. Odevzdávám Ti svůj život. Prosím o milost, abych ho vnímala jako dar a uměla podle toho žít. Odevzdávám Ti své tělo spolu se všemi dary, emocemi a projevy. Vše mám od Tebe a Tobě chci, aby to patřilo. Odevzdávám Ti svou zraněnost, limity, bolesti, strachy, obavy, nejistotu a prosím, aby ses mě ujal, opečovával mě a uzdravoval, abys narovnával vše zlomené, doplňoval vše co je prázdné, probarvil a projasnil vše co je temné. Odevzdávám Ti to vzduchoprázdno a volný pád a prosím, abys Ty sám byl pevnou půdou pod mýma nohama. Odevzdávám Ti můj minulý vztah s životním partnerem a všechny mé vztahy, prostup vše svou láskou, uzdrav ponížení, doplň všechny ztracené síly, očisti pocity marnosti a zmaru, zvěcnění a Ty sám zaplň moji touhu po pevném muži - opoře v mém životě a daruj mi milost a odvahu spolehnout se na Tebe. Odevzdávám Ti mou přítomnost. Už nechci v životě jen na něco čekat. Chci žít sama za sebe. Chci se těšit a radovat. Ukazuj mi cestu, prosím a veď mě krok za krokem. Odevzdávám Ti mou práci, mou obživu, mou touhu vydělat dost peněz, abych mohla být bezstarostná a cítit se zajištěná. Ježíši, prosím, Ty sám se postarej, abych se tak mohla cítit, je-li to tak v pořádku. Odevzdávám Ti, Ježíši, moje děti. Už je třeba, abych je pustila a nebyly důvodem a smyslem mého života. Daruj mi k tomu odvahu, moudrost a vnitřní svobodu, prosím. Odevzdávám Ti, Ježíši, mou samotu. Lidskou samotu, která je zdrojem velké bolesti mého života. Netuším, co s tím můžeš udělat, ale toužím, aby ses mě v tom ujal, abys mě naplnil, abys to zmírnil. Důvěřuji Ti, Ježíši. Odevzdávám Ti, Pane Ježíši mou modlitbu a mé představy „jak by měla vypadat“. Moc prosím o milost, aby mé srdce bylo stále s Tebou, abychom spolu neztratili oční kontakt, abych Ti uměla dát prostor a čas. Odevzdávám Ti, Ježíši moje závislosti. Dávám Ti touhu po uznání, touhu po patření někam a k někomu, dávám Ti touhu po ubíjení času nezdravým způsobem. Dávám Ti všechno, co nesměřuje do Tvé náruče a co si nyní ani neumím připustit, anebo to vidět. Ježíši, můj Ježíši milosrdenství, dávám Ti své tělo s jeho sexualitou a touhou líbit se a být milovaná, touhou po sexu i touhou po ublížení si. Sama nezvládnu vůbec nic, potřebuji Tě můj Ježíši, prostup to, vždyť Ty sám jsi měl také tělo a znáš jeho limity a touhy. Vyvyšuji Tě jako jediného Pána nade mnou a mou lidskostí. Pane Ježíši, ujmi se i toho co nyní nevidím, necítím a co mě odděluje od Tebe. Začni se mnou znovu, od začátku, s novou nadějí i odvahou. Prosím veď mě a učiň mé srdce citlivé k Tvému vedení. Daruj mi nové vztahy a nové lidi, nové obzory a nové milosti. Věřím ti, Ježíši, že mě vedeš a dovedeš do své náruče. Miluji Tě, Ježíši. Amen.
