Občanské sdružení Příznivci kamenických a sochařských děl na Jesenicku se jal poutní místo obnovit v r. 2006 a Rejvízská Lurdská jeskyně se nachází v mohutném skalním pásu na úbočí Zámeckého pahorku nad Starým Rejvízem, kde je v jednom z výklenků umístěn obraz Panny Marie s malým oltářním stolem.
Události z francouzského městečka Lurdy, kde se 11. února 1858 měla v jeskyni zjevit čtrnáctileté Bernadettě Panna Maria, obletěly za 50 let celý křesťanský svět. A tak začaly i v rakouském Slezsku na přelomu 19. a 20. století vznikat lurdské svatyně. Původní poutní místo vzniklo ve výklenku pod Josefovou skálou roku 1909. Soška Panny Marie Lurdské byla vynášena z kostela na Rejvíze na 1. května a k 31. říjnu byla odnesena zpět. K zániku poutního místa došlo po odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce. Až v novém tisíciletí se podařilo členům Slezského kamenosochařského spolku z Jesenicka, který se stará o obnovu a údržbu kamenných památek, objevit staré fotografie zobrazující lurdskou svatyni.
Začalo pátrání v kronikách i v terénu a nakonec se podařilo místo někdejšího oltáře skutečně nalézt a posléze i obnovit. Na vrcholu není možnost občerstvení. Lze tak učinit v obci Petřkovice nebo v nedalekých městech N. Jičín a Val. Poutní místo Panny Marie Lurdské bylo postavena občany Starého Jičína a okolí po 2. světové válce. Za výchozí bod si vybereme obec Petřkovice. Pokud do ní přijedeme od Val. Meziříčí, odbočíme na první křižovatce doprava. Po 500 metrech stoupání asfaltovou cestou odbočíme opět doprava. Ještě chvíli pokračujeme po asfaltu, až narazíme před posledním domem k rozcestníku, který nás pošle doleva a čeká nás posledních zhruba 300 metrů stoupání po louce až k tomuto zajímavému místu.
Ve skalním výchozu vystupují sedimenty bazální části palkovického souvrství bašského vývoje slezské jednotky. Palkovické souvrství představuje úpatní sedimenty uložené v progradujícím vějíři. V přibližně 3 m mocné poloze se nacházejí světle šedě zbarvené heterogenní slepence a středně zrnité vápnité drobovité pískovce. Slepence mají psefitickou a kompaktní strukturu. Ve slepencích jsou zastoupeny klasty organodetritického vápence, pískovce, křemene a metamorfních hornin (fylit, rula). Ve slepencové poloze se nacházejí často i několik desítek cm velké bloky štramberských vápenců.
Podle Kašinga et al. (2021) je jeskyně v Mankově skále otevřena asi 0,5 m širokou a nejspíše uměle rozšířenou rozsedlinou na úpatí jižní stěny skalního srubu. Po dvou metrech se jeskyně rozevírá do členitého prostoru 2 m širokého a 6 m dlouhého. Stěny i strop jsou tvořeny puklinovými a vrstevními plochami, zkrasovělými povrchy intraklastů štramberských vápenců v rámci slepencové polohy. Korozní tvary - škrapy, drobné stropní jamky a stropní a stěnové facety, dokládají epifreatickou modelaci. Kašing, Martin & Lenart, Jan & Schuchová, Kristýna & Skupien, Petr. (2021). Krasové jevy ve slepencové poloze palkovického souvrství slezské jednotky vnějších Západních Karpat. Geoscience Research Reports. 54.
Databáze významných geologických lokalit: 4293 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [ cit. 2026-08-25].
Cholina byla naším cílem během jednodenního výletu, který jsme z velké části strávili právě v této hanácké obci. Přijeli jsme sem po prohlídce několika památek ve vedlejších Odrlicích a také v Cholině jsme našli několik zajímavostí, zejména v okolí kostela Nanebevzetí Panny Marie. Odtud jsme po polní cestě a modré značce šli dál a brzy jsme dorazili na křižovatku, na které jsme pokračovali rovně a opustili tak hlavní trasu. Dále jsme kráčeli po modré značce a míjeli jsme řadu topolů, ze kterých padalo známé bílé chmýří. Naštěstí panovalo příjemné letní počasí, žádné závěje, který by nám bránily v chůzi. Po chvilce jsme tak dorazili k zajímavé umělé jeskyni se sochou Panny Marie Lurdské. Místo bylo docela podmáčené i když bylo docela suchо, ale při vydatných deštích zde muselo být hodně mokro. Stanuli jsme před jeskyní z kamení a betonu a prohlíželi si sochu Panny Marie v kamenném výklenku. Světice měla prosebně sepjaté ruce, přičemž na jedné z nich jí visel růženec. Její dlouhý oděv s růžemi se dotýkal země a také jsme si všimli, že neměla žádné boty, takže stála ve výklenku bosa. Když jsme si jeskyni prohlédli, vrátili jsme se zpět na cestu. Nevyužili jsme tedy nabídky jediné lavičky k posezení, popřípadě rozjímání a pokračovali jsme dál za pramenem léčivé vody, čili na Cholinskou Svatou vodu. O ní pojednává můj další článek, tak si jej určitě také vyhledejte a přečtěte. Umělá jeskyně a socha Panny Marie Lurdské v kamenném výklenku pochází z roku 1933 a od té doby se na tomhle místě lidé často zastavovali při cestě na Svatou vodu. 770 m n. Poutní místo zasvěcené Panně Marii Lurdské, vybudované nedaleko Starého Rejvízu. Slavnostní otevření se konalo v roce 1909. V následujících letech vždy 1. května rejvízský farář vyzvedl sošku z kostela Panny Marie na Rejvízu a s procesím věřících ji vynesl k Lurdské jeskyni, kde ji umístil na kamenný oltář. Tam byla soška umístěna až do 31. října, kdy ji pan farář opět s procesím věřících odnesl zpět do kostela. Procesí se konala až do roku 1944. S odsunem původního německého obyvatelstva a s nástupem nového totalitního režimu v roce 1948 tradice zanikla. S nástupem nového věku vzniklo na Jesenicku občanské sdružení „Příznivci kamenických a sochařských děl na Jesenicku“, jehož členové toto poutní místo v květnu roku 2006 začali obnovovat. Díky spolupráci s místními lesníky se podařilo vykácet přebytečné dřeviny, opravit přístupovou cestu a vybudovat nový oltář. Vpravo od oltáře je umístěn kříž z roku 2009, který připomíná stoleté výročí vynášení původní 80 cm vysoké sochy. Sošku Panny Marie již bohužel na oltáři nenajdeme. Proto byl nad oltář umístěn nový obraz Panny Marie Lurdské, který namaloval jeden ze členů sdružení. Dne 28.
