Mnoho věcí v našem světě má pro nás hodnotu symbolu, např. světlo, oheň, voda; a také mnoho událostí našeho běžného života v sobě skrývá hlubší význam. Společné stolování bývá pro nás znamením přátelství. Potřebujeme znamení a symboly, protože nám pomáhají porozumět tomu, co se teď odehrává, tomu, co se stalo dříve anebo co nás teprve čeká. Ježíš je velikým „znamením“ a vtělením Boží lásky. Také církev založil jako znamení a nástroj své lásky. Všechny naše křesťanské obřady, zvláště svátosti, jsou znameními, která mají svůj zvláštní význam. Při eucharistii je to znamení chleba a vína, při křtu voda. Při pomazání nemocných vkládání rukou na nemocné a pomazání olejem. Církev užívá znamení, související s určitými událostmi, tradicemi nebo osobami.
Škapulíř je znám již osm století. Církev ho schválila a karmelitánský řád jej nosil jako vnější znamení Mariiny lásky a přízně. Podle starobylé tradice se generálnímu představenému karmelitánů, sv. Šimonu Stockovi, zjevila 16. července 1251 v anglickém Aylesfordu Panna Maria a předala mu přitom škapulíř jako znamení její ochrany. Šlo zde o nový projev staré víry, že Maria je Patronkou řádu a škapulíř (jako její dar) je toho dalším znamením.
Co je škapulíř a jak vznikl
Škapulíř má svůj původ v tradici karmelitánského řádu, který v něm vidí znamení Mariiny mateřské ochrany. Je znamením Mariiny mateřské lásky k nám. Je znamením našeho závazku následovat Ježíše tak, jako Maria. Uvádí nás do rodiny Karmelu, do společenství mužů a žen, které existuje v církvi již přes osm set let. Ukazuje nám na příklad karmelitánských svatých. Je znamením víry ve věčný život s Bohem.
Škapulíř sestává ze dvou malých kousků látky, spojených dvěma stužkami. Nosí se přes ramena na těle tak, že jeden spočívá na prsou a druhý na lopatkách. Každý, kdo nosí škapulíř, zavazuje se tím ke křesťanskému životu, to znamená k životu podle evangelia. Usiluje o život ze síly svátostí a o živou úctu k Matce Boží.
Historie a zjevení Panny Marie
Podle tradice, která se v tomto řádu uchovává, svěřila Panna Maria generálnímu představenému Simonu Stockovi škapulíř (1251) s příslibem zvláštní ochrany pro ty, kdo ho budou nosit. Pamela Maria mu řekla: „Musí to být znamení a výsada pro tebe i pro všechny karmelitány: kdo zemře se škapulířem na hlavě, nebude trpět věčným ohněm.“ Později církev škapulíř rozšířila i na laiky.
V roce 1322 byla sobotní bula na popud zjevení Panny Marie Sv. Šimonovi Stockovi vydána, i když samotná tvrzení o dokumentu jsou historicky diskutována. Maria mu slíbila ochranu před jeho protivníky, ale zavázala ho pomoci karmelitánům a dále slíbila: kdo v Karmelu složí sliby, dojde věčné spásy, kdo ze zbožnosti se stane členem karmelské rodiny, bude oděn ve „znamení svatého hábitu“ a bude zachovávat určité předpisy o modlitbě a o čistotě. Sobotní bula měla posílit důvěru lidu v privilegia spojená s řádem a škapulířem.
Škapulíř byl později oficiálně uznán a slavení jeho pouti se spojilo s památkou Panny Marie Karmelské 16. července. V souvislosti s tím se uvádí, že Maria sama ukázala Stockovi škapulíř a zaslíbení, že ti, kdo jej nosí a žijí podle řádu, dosáhnou věčné spásy.
Praktické pokyny a symbolika
Pokyny pro žehnání a přijetí škapulíře: škapulíř se přijímá zvláštním obřadem jen jednou, předává jej kněz, jáhen nebo jiná pověřená osoba. Plátěný škapulíř může nahrazovat medailka, na jejíž jedné straně je vyobrazení Srdce Ježíšova a na druhé straně zobrazení Panny Marie Karmelské. Každý, kdo nosí škapulíř, zavazuje se tím ke křesťanskému životu, to znamená k životu podle evangelia. Usiluje o život ze síly svátostí a o živou úctu k Matce Boží. Mělo by pro něj být samozřejmostí alespoň jedenkrát během dne se k ní obrátit modlitbou.
Ať ti Matka Boží pomáhá obléci se v Krista. On ať v tobě žije, aby se vzdávala sláva Trojici a abys v církvi přispíval(a) k dobru bratří a sester. Přijmi tento škapulíř, jímž se stáváš členem rodiny Karmelu. Nos jej jako znamení mateřské ochrany Panny Marie a svého závazku následovat ji a sloužit jí.
Současná praxe a význam
Hnědý škapulíř předala Panna Maria sv. Šimonu Stockovi 16. července 1251 s příslibem, že kdo v tomto šatu zemře, nepozná věčný oheň. Toto zjevení bylo církví oficiálně uznáno 3. března 1322. 16. červenec je v liturgickém kalendáři slaven jako svátek Panny Marie Karmelské. Často se říká, že škapulíř je tichá modlitba, která ukazuje kompletní zasvěcení a oddanost Panně Marii.
Vzpomínky na Fatimu, svědectví svědkyně Lucie, a životní příběhy papežů, kteří andělsky nosili škapulíř, ukazují, že škapulíř není talisman, ale prostředek k růstu ve víře a závazku k modlitbě a životu podle Evangelia. Maria je Matkou a ochránkyní karmelitánů i laiků, a škapulíř je prostředkem této duchovní cesty.
Pokud uvažujete o získání škapulíře, je důležité, aby bylo vyjářeno, že nejde o amulet ani záruku spásy; škapulíř je znamením zasvěcení a prostředkem k prohloubení víry a živé účasti na životě církve. Škapulíř není amulet, a jeho význam spočívá v samotné víře a závazku žít podle evangelia.