Slánské muzeum bylo založeno v roce 1885 z iniciativy nadaného mladého učitele, spisovatele Václava Štecha (1859-1947) a podpory mnoha slánských občanů.
Základ historických sbírek daly cechovní a církevní památky.
Národopisné sbírky pro muzeum nejtypičtější, byly zpracovány zvláště po Národopisné výstavě českoslovanské, která se uskutečnila v roce 1895 v Praze a kde okres Slaný měl svůj vlastní pavilon.
Dosud ji připomíná interiér selské světnice v národopisné části muzejní expozice, který je cenným historickým dokumentem.
Ve 20-30. letech 20. století byl sbírkový fond muzea obohacen i o sbírky zaniklých místních muzeí v Kolči a Zvoleněvsi.
V téže době se začala vytvářet i obrazová sbírka, jež měla dát základ budoucí městské galerii, jejíž založení si předsevzal spolek Navrátil.
Slánské muzeum se stalo v podstatě regionálním historicko-etnografickým muzeem, neboť přírodovědné sbírky byly vytvářeny jen okrajově.
Stálé expozice dokreslují historii města a jeho okolí.
Historické sbírky z 20. století byly dále rozvíjeny a posíleny novými expozicemi a programy.
Součástí budovy je bývalá kolejní kaple Zasnoubení Panny Marie.
Oltářní obraz Sen sv. Josefa je od italského malíře C. I. Carloniho z roku 1727.
Na stěnách visí obrazy světců, portrét šlechtice znázorňuje hraběte Bernarda Ignáce Martinice, zakladatele piaristické koleje.
V průběhu roku 1997 probíhala celková rekonstrukce budovy, jejíž součástí byla i výmalba kaple.
Hlavní budova muzea prošla v r. 2014 dílčí rekonstrukcí, při níž byl kompletně obnoven atriový dvůr, členěný cestami na křížovém půdorysu.
Ve středu dvora byla upravena původní studna, která je doplněna zcela novou kamennou konstrukcí (kašnou) završenou kovářsky zpracovanou mříží.
Dvůr byl doplněn záhony, lavičkami a dřevěným „podiem“.
Dvůr získal novou fasádu, byly vyměněny veškerá okna a dveře.
Ve stejném roce vznikl v zrcadle hlavního schodiště nový výtah, který zajišťuje bezbariérovost objektu se všemi expozicemi.
Novou fasádu získalo také průčelí budovy směrem do náměstí.
Masarykovo nám. Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv.
Ve sbírkách slánského muzea se nachází pozoruhodná kresba zaniklé kaple Čtrnácti svatých pomocníků od Matěje Jindráčka, která byla publikována ve Slánském obzoru v roce 1907.
Dějinami kaple, která stávala na Lounském předměstí, naproti slánské sokolovně, se také v roce 1924 ve stejném časopise zabýval archivář Jindřich Hulinský.
Svatyně byla založena v roce 1738 - tedy o třináct let dříve než kladenská Dientzenhoferova kaple sv. Uvádím to proto, že slánská stavba byla také centrálou, přičemž jen o něco menší, jak o tom svědčí velikost dochované oltářní architektury v kostele sv. Jakuba v Lidicích, kam byl oltář po zrušení kaple v roce 1785 převezen.
Slánská kresba detailně zachycuje podobu stavby, i když jsme tak trochu na rozpacích, zda můžeme skutečně hovořit o původním vzhledu ze čtyřicátých let 18.
Když se totiž podíváme na průčelí, zarazí nás poněkud nejednotné pojetí.
Pozdní barok reprezentuje dynamická úprava fasády, zejména tvarování štítu s rokokovými volutami, na kterých sedí postavy andílků.
Ty adorují kříž na segmentovém štítu, jeden má v rukou mučednickou palmu a druhý vavřínovou korunou.
Uprostřed štítu je umístěn monogram jména Ježíš - IHS a pod ním tři hřeby, připomínající jeho ukřižování.
Takový znak používali sice hlavně jezuité, ale vyskytoval se i mimo jejich působnost.
Pokud se skutečně jedná o kapli z roku 1738, dal by se předpokládat jiný tvar okna nade dveřmi, tedy v duchu pohybového baroku - třeba tzv. kasulové okno.
Na kresbě však okno doplňuje klasicistní feston - zdobný prvek více užívaný v architektuře až kolem roku 1770.
Když se rozhlédneme po barokním Slaném, nalezneme architektonickou analogii - mám na mysli štít slánského děkanství, na kterém také dva andělé se znaky reprezentujícími děkanství adorují kříž ve středu štítu.
Při opravě děkanství v 19.
O výtvarném řešení interiéru kaple vypovídá zmíněný oltář, zejména sochy sv. Petra a sv. Pavla.
Jejich slohový rozbor nás přivádí k sochařské výzdobě hlavního oltáře v kostele sv. Gotharda ve Slaném; obě totiž pocházejí ze stejné řezbářské dílny a vznikly po roce 1760.
Neméně zajímavý je oltářní obraz čtrnácti svatých pomocníků, který je uložen ve slánském muzeu.
Je na něm vypodobněno čtrnáct svatých pomocníků v nouzi - sv. Achác, sv. Barbora, sv. Blažej, sv. Cyriak, sv. Diviš, sv. Erazim, sv. Eustach, sv. Jiljí, sv. Jiří, sv. Kateřina, sv. Krištof, sv. Markéta, sv. Pantaleon, sv. Pro.
Ve Sláném se nacházel další oltář čtrnácti svatých pomocníků ve františkánském klášteře a na Slánsku pak ještě v kostele ve Smečně; oba však zanikly.
Významným poutním místem s úctou čtrnácti svatých pomocníků byl františkánský klášter v Kadani.
V barokní době vzývali poutníci tyto světce i pro příslib, že ti, kteří se k nim s důvěrou v nouzi obrátí, budou spaseni.
Ale vraťme se k obrazu, který je i zajímavým dokladem slánské historie.
Již při zběžné prohlídce zjistíme, že jen málo připomíná dobu baroka.
Je to dílo zjevně mladší a jeho výtvarná úroveň není vysoká.
Obraz byl po zrušení kaple přenesen do kostela v Lidicích, který je svatému Jakubovi zasvěcen.
A co svatý Jan Křtitel? I ten je spjat s kostelem v Lidicích, který byl dříve zasvěcen jak sv. Jakubovi, tak sv. Janu Křtiteli, jenž byl patronem kaple, která stála poblíž svatojakubského kostela.
Podíváme-li se na obraz ve slánském muzeu, položíme si otázku, co se skrývá pod novější malbou, zda tehdy použili nové plátno a namalovali nový obraz a umístili do původního rámu, nebo „jen“ přemalovali obraz původní.
To by ukázal případný restaurátorský průzkum.
Obrázek dole - situace kaple na tzv. tereziánském půdorysu města Slaného.
Slánský Boží hrob (1665) je nejstarší památkou tohoto typu v Čechách.
Originální kaple Božího hrobu dodnes stojí v Jeruzalémě a je vtěsnána do zástavby uprostřed města.
Ta byla a je cílem poutníků z celého světa, vypovídají o tom nejen staré záznamy, ale i drobné umělecké předměty s vyobrazením Božího hrobu - destičky ze slonoviny nebo výzdoba kovových ampulí, ve kterých si poutníci přinášeli ze Svaté země domů posvěcené oleje, víno a vodu.
Jeruzalémská svatyně prodělala řadu změn.
Když porovnáme Reuwichovu grafiku (na obrázku vlevo) se slánským Božím hrobem, zjistíme řadu podobností.
I kapli ve Slaném tvoří polygonální jádro a její průčelí člení slepá arkáda nesená sloupy několika druhů.
Nad vlastní částí je vztyčen altánek polygonálního půdorysu se zvonovitou střechou.
Slánská svatyně byla postavena v roce 1665 a je nejstarší stojící stavbou tohoto typu v Čechách, podle dostupných informací starší pouze Boží hrob u kostela sv. Václava na Zderaze v Praze z roku 1643.
Předpokládáme však, že ten měl spíše liturgický charakter a jeho autoři se patrně příliš nezabývali detailnějším napodobením jeruzalémského vzoru.
Po slánské památce následovaly další, v roce 1685 byl vystavěn Boží hrob ve Voticích (na obrázku úplně dole), o který se také starali tamní františkáni.
V roce 1696 vystavěli Boží hrob Trautmannsdorfové při poutním kostele sv. Anny Na vršíčku u Horšovského Týna.
A můžeme doplnit další: Havlíčkův Brod (1724), Praha - Petřín (1732) nebo u bývalého pražského konventního kostela cyriaků - sv. Kříže (kol. r. Tyto rozdíly jsou nejvíc patrné při porovnání slepé arkády, kdy sledujeme provedení a tvar sloupů.
Nedokončené věty se snažíme doplnit v kontextu historických souvislostí a vývojů.
Slánské muzeum bylo založeno v roce 1885, a to díky iniciativě Václava Štecha a podpoře místních občanů.
Historické sbírky zahrnují cechovní a církevní památky, kapli a další artefakty.
Součástí muzea je také pobočka Národopisného muzea Slánska ve Třebízi.
Stálé expozice doplňují historii města a regionu a zahrnují množství fotografií a historických vyobrazení.
V současnosti muzeum dále rozvíjí obrazovou expozici a multimediální programy.
Vstupní expozice se postupně rekonstruují a rozšiřují o nové prvky a redistribuci sbírek.