Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti stojí na hranolovém podstavci. Čtvercová podnož podstavce se skládá ze dvou kamenných stupňů, na kterou dosedá poměrně masivní třístupňový sokl, který se postupně zužuje. Strany navazujícího dříku jsou zdobeny rytými obdélnými zrcadly s vykrojenými rohy. V jednom z těchto zrcadel se ve fragmentech dochoval erb náležící pravděpodobně šlechtickému rodu Schützů z Leopoldsheimu. Na protilehlé stěně dříku jsou patrné pozůstatky rytého nápisu a polychromie. Ostatní dvě stěny dříku jsou hladké s viditelnými restaurátorskými zásahy, rovněž s dochovanými zbytky polychromie. Dřík zakončuje výrazná římsová hlavice. Na ní je osazen vlastní hranolový sokl sochy. Světec je zobrazen v kontrapostu, váha jeho těla spočívá na pravé noze. Pohyb se omezuje na mírné vytočení levé nohy do strany a její ohnutí v koleni, jehož tvar výrazně vystupuje pod rouchem. Ikonografie sochy je tradiční. Sv. Jan drží v pravé ruce před tělem v diagonální poloze velký kříž s korpusem ukřižovaného Krista. Levá ruka podpírá dolní partii kříže a zároveň svírá palmovou ratolest. Domodelovaná (nová) hlava se sklání ke kříži. Na hlavě má světec posazen biret. Socha je oděna do tradičního oděvu kanovníka, který tvoří klerika a rocheta s krajkově zdobeným lemem. Ramena má kryta almucí. Draperie šatu je pročleněna paralelními záhyby, kopírujícími postoj v kontrapostu.
Předmětem památkové ochrany je socha sv. Jana Nepomuckého na pozemku Trojkřídlý zámek na místě gotického hradu (zbytky v severním křídle), přestavěný renesančně koncem 16. století a barokně kolem roku 1672. Budovy na předhradí (bývalý pivovar) jsou převážně renesanční. Za zámkem jsou zbytky ohradní zdi kolem parku. Zámek vznikl v druhé polovině 18. století na místě tvrze ze 14. století. Od roku 1835 zde několik let bydlí mladý Bedřich Smetana.
Socha sv. Jana Nepomuckého u Čechtic a Českého Šternberka patří k vrcholným barokním provedením v regionu Středočeského kraje. Vrcholně barokní socha sv. Jana Nepomuckého vznikla v první třetině 18. století, někdy po roce 1723. Postava světce je v životní velikosti, celková výška památky je cca 3,5 metru. Na povrchu má socha zbytky polychromie. Podstavec je osmiboký, bez ozdob a nápisů.
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1752 je v Čechticích popsána jako aproximační verze tradičního pojetí. Postava světce je přibližně v životní velikosti. Jan Nepomucký je znázorněn v tradičním provedení, socha stojí na pískovcovém podstavci s erbem a nápisem. Tato kompozice doplňuje sérii sakrálních památek v regionu, které zahrnují i sochy Panny Marie či sv. Prokopa.
Socha sv. Františka Xaverského z Českého Šternberka, pozdně barokní pískovcová, vznikla v poslední třetině 18. století, pravděpodobně v roce 1771. Postava ležícího umírajícího světce je v mírně nadživotní velikosti, u nohou mu klečí indián. Podstavec je zděný, na něm je pískovcový alianční erb. Naopak socha Vendelína z přelomu 18. století z Českého Šternberka má podobu pastevce a výšku cca 3,75 metru. Na podstavci je pískovcový erb s nápisem, socha pochází z poslední třetiny 18. století.
Socha sv. Václava z červeného pískovce na náměstí Čechtic je prací neznámého autora z poloviny 18. století. Socha sv. Prokopa z Českého Šternberka pochází také z pozdně barokní fáze; její výška je cca 3,25 metru a u nohy má drobnou sochu ďábla. Na podstavci je erb s nápisem. Soutice, zámek a další objekty regionu tvoří souvislou památkovou krajinu.
Socha sv. Jana Nepomuckého z Rokycan, která je nemovitá kulturní památka, byla na stávající místo přenesena v 90. letech 20. století. Barokní socha pochází z doby kolem 18. století, podstavec je novějšího původu. Původně stávala na Páteckém předměstí poblíž kostelíka sv. Petra a Pavla, jenž byl zrušen a později přestavěn. Odtud byla v roce 1985 pro havarijní stav a z důvodu probíhajících stavebních prací přemístěna do areálu kostela Nejsvětější Trojice, v roce 1993 byla po restaurování přemístěna na stávající místo. Socha vykazuje poškození způsobené exteriérovou povětrností, proto je nutný restaurátorský zásah. Město Rokycany získalo na restaurování dotaci z Plzeňského kraje.
Historický kontext a paleta soch v regionu
V regionu Středočeského kraje jsou pískovcové sochy svatých často provedeny v barokní stylizaci s důrazem na kontrapost, tradiční ikonografii a polychromii. Mnohé z nich jsou součástí areálů zámků a kostelů, doplňují tedy památkovou síť v okolí Českého Šternberka, Čechtic či Rokycan. Podstavy bývají jednoduché či osmiboké, často bez nápisů, avšak s erby odkazujícími na rody či městské patronáty. Restaurátorské zásahy jsou běžnou součástí údržby vzhledem k exteriérovým vlivům a degradujícím materiálům.
Některé objekty jsou citlivě chráněny a zůstávají volně přístupné veřejnosti, jiné jsou zpřístupněny jen v určitém režimu navštěvování. Zámky a pozůstatky tvrzí, spolu s kolem nich rozmístěnými sochami, vytvářejí mapu sakrálního i světského tvarového dědictví regionu. Rozšířená rekonfigurace některých soch v 90. letech 20. století ukazuje dynamiku památkové péče a potřebu stabilizovat historické artefakty pro budoucí generace.
Specifikace vybraných děl a jejich ikonografie
Socha sv. Jana Nepomuckého, která stojí na zmiňovaném místě, zobrazuje světce v kontrapostu s křížem a palmovou ratolestí; hlava světcova je novodobě modelovaná a nese biret. Postavu doplňuje tradiční oděv kanovníka, rochetka slemens krajkového lemu a almucie na ramenou. Vizuální akcent dává výrazná římsová hlavice nad hranolovým soklem.
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1723+ byla vyjádřena v životní velikosti s výškou památky kolem 3,5 metru a se zbytky polychromie na povrchu; podstavec je osazen osmibokým tvarem bez ozdob a nápisů. Dřík sochy má na sobě ryté zrcadla a erby, které dnes zčásti zůstaly dochovány v fragmentární podobě.
Socha sv. Františka Xaverského v Českém Šternberku představuje další významný příklad, s postavou ležícího světce i malou soškou ďábla u nohou, a s aliančním erbem na podstavci. Socha Vendelína z Českého Šternberka je popisována jako pastevec s pláštěm, kloboukem a mošnou; celková výška kolem 3,75 metru a erb s nápisem na podstavci.
Podstatnou součástí popisované památkové linie jsou i sochy Panny Marie a sv. Prokopa, které doplňují chod regionálních sakrálních děl. Sochy jsou zpravidla chráněné a volně přístupné, s dobovým historickým kontextem a restaurátorskými zásahy během posledních desetiletí.
Socha sv. Jana Nepomuckého projde obnovou i stěhováním
| Pomník | Umístění | Rok vzniku / období | Výška (přibližná) | Podstata |
|---|---|---|---|---|
| Socha sv. Jana Nepomuckého (vrcholně barokní) | Český Šternberk | po roce 1723 | cca 3,5 m | polychromie, osmiboký podstavec |
| Socha sv. Jana Nepomuckého (Čechtice) | Čechtice | r. 1752 | cca 3,0-3,5 m | tradiční pojetí, erb na podstavci |
| Socha sv. Františka Xaverského | Český Šternberk | konec 18. století | cca 3,25-3,75 m | indian u nohou, alianční erb |
| Socha sv. Vendelína | Český Šternberk | druhá polovina 18. století | cca 3,75 m | pastorální výjev, erb na podstavci |
Ochrana a restaurátorské zásahy jsou důležité pro zachování materiálu a historické hodnoty. Restaurování často zahrnuje renovace polychromie, stabilizaci podstavců a ochranu povrchů před povětrnostními vlivy. Město Rokycany mimo jiné získalo dotaci na restaurování ohrožených nemovitých kulturních památek, což ukazuje systémovou podporu pro zmíněné sochy a související architektonické prvky.