Soška Pražského Jezulátka je 48 cm vysoká dřevěná soška s povrchem z barevného vosku, která zobrazuje Ježíše Krista v dětství. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který podle jeho podoby vymodeloval tuto sošku. Původ sošky je spojován se Španělskem z období poloviny 16. století.
Do Prahy sošku přivezla vévodkyně Marie Manriquez de Lara, která ji darovala jako svatební dar své dceři Polyxéně z Lobkovic. Polyxena ji roku 1628 věnovala pražským karmelitánům; ti ji uložili v kapli noviciátu a mladí řeholníci si ji oblíbili, před ní konali denní pobožnosti. Po dobytí Prahy Sasy v roce 1631 byla soška poničena a vyhozena na skládku, avšak v roce 1637 ji uprchlí řeholníci našli s ulámanými rukami a zázrakem ji znovu uvedli do služby modlitby a ochrany města.
Soška se postupně stala puncem zázraků a úcty, která přitahuje zástupy poutníků i turistů z Čech i ze světa. V 17. století byla zaznamenána zázračná uzdravení a obrácení lidí na katolickou víru. Pražské Jezulátko se nachází v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně, kde ho denně navštěvují věřící z desítek zemí a kde ho uctívají bosí karmelitáni navazující na spiritualitu svatých Terezie z Ávily a svatého Jana z Naděje. Kaple, ve které Jezulátko spočívá, byla vybudována díky Polyxenině dárku.
Jezulátko je oblékané do různých šatů odpovídajících liturgickému období. Obě ruce dítěti slouží k žehnání a druhá ruka drží zemský globus s křížem, symbolizující, že “celý náš svět spočívá v jeho ruce.” Roucha zdůrazňují jeho božství i lidské nitro-právé lidství je vyobrazeno oblékáním, zatímco samotná barva a výzdoba oděvů naznačují kněžský a královský majestát. Spodní košilka bývá doplněna řízami, přes které se obléká barevná košilka a navrch pláštík odpovídající barvou i vzorem košilky. Levá strana pláště splývá přes rameno, zatímco pravá přední strana je přeložena nad rukou, čímž se stává viditelnou spodní část pláštíku. Nakonec se na ruce a na krk navlékají okruží.
Šatník Jezulátka čítá kolem 300 oděvů; nejsou ale všechny použitelné. Většina šatů jsou dary vděčnosti a v muzeu Pražského Jezulátka jsou k vidění vybrané historické šaty a oděvy z celého světa, spolu s betlémy různých zemí. Do muzea se vstupuje přes kostel, vpravo od hlavního oltáře. Muzeum Pražského Jezulátka prezentuje především tradici oblékání sošky a její úcty. Korunka darovaná papežem Benediktem XVI. zdobí Jezulátko, k níž patří symbolické mušle a perly; její výroba kombinuje stříbro, zlacení a ruční leštění achátem. Papež František obdržel skleněnou sošku Pražského Jezulátka jako osobní dar od Martina Janeckého, světově proslulého sklářského umělce.
Podobné sošky se objevují po celém světě - v kostele St. Gines v Madridu, v Jižní Americe, na Filipínách i v Anglii - a inspirovaly vznik řady šatiček, korunek a symbolického „královského jablka“ do ruky. Celý španělsky mluvící svět se sjíždí do Prahy za Jezulátkem; traduje se, že Pražské Jezulátko inspirovalo Antoine de Saint-Exupéryho k postavě Malého prince a že Paolo Coelho si od něj vyprosil celosvětový úspěch. Jezulátko má podle legendy mnoho zázraků a modlitby k němu bývají vyslyšány již od 17. století; důkazy o zázračném působení lze nalézt na cedulkách v kostele Panny Marie Vítězné. Motto o Jezulátku vyzdvihuje, že chrání rodiny a že jeho oblékání odráží lásku matky k dítěti, přičemž liturgická barevnost oděvů odpovídá církevnímu kalendáři.
Po vzoru Pražského Jezulátka vznikají i kopie po světě; s obdobnými šatičkami, korunkami a jablky v ruce se setkáváme v různých kulturách. Převor kláštera bosých karmelitánů Pavel Pola vás provede jedinečnou cestou do světa víry, tradic a vánočního kouzla, která se pojí s Pražským Jezulátkem.
Historie a kultura spojená s Pražským Jezulátkem
Původně sošku vlastnila španělská šlechtična Isabel Briceňo, která ji darovala své dceři Marii Manrique de Lara y Mendoza, jež se v roce 1556 provdala za českého šlechtice. Jezulátko ji mělo ochraňovat v daleké cizině. Sošku od ní pak dostala Polyxena, která ji v roce 1628 věnovala pražským karmelitánům, aby chránila svými zázračnými schopnostmi Pražany proti všemu zlému. V roce 1631 Sasové Prahu obsadili, klášter vyplenili a Jezulátko bylo poničeno; bylo však znovu nalezeno a zázračně opraveno v roce 1637.
Jezulátko bylo následně slavnostně umístěno na zvláštní oltář a postranní kapli; při návštěvách Prahy mu holdovali členové habsburského rodu a císařovna Marie Terezie mu darovala zelený sametový oděv, který sama vyšívala. Do dnešních dnů je šatník Pražského Jezulátka bohatý a zahrnuje desítky oděvů z různých zemí; v muzeu najdete vybrané historické kusy a oděvy z celého světa. Podle legendy byl Jezulátko v 16. století zobrazen poustevníkem a jeho zázračné působení je doloženo již od 17. století. Dlouhá tradice úcty zahrnuje i to, že Jezulátko zasahuje do osudu rodin a že kopie Jezulátka se objevují v různých částech světa a vyvolávají podobné prožitky víry.
Korunka na Jezulátku, kterou v roce 2009 věnoval papež Benedikt XVI., je vyrobena ze stříbra, pozlacena a zdobena perlami a granáty; na ní je vyryté datum daru. Zázemí Jezulátka tvoří bosí karmelitáni, kteří vycházejí ze spirituality světových světců sv. Terezie z Ávily a sv. Jana z Nepomuku, a jejich úcta k Jezulátku zůstává trvalá díky legendám a svědectví věřících z celého světa.