Byl jedním z největších znalců východního křesťanství, ale také oblíbeným popularizátorem teologie a umění. Dával duchovní cvičení papeži, ale proslul i tím, že znal stovky vtipů. Rodák z Boskovic na Blanensku se stal uznávanou figurou Vatikánu, ale přestože v Itálii strávil přes padesát let svého života, nikdy se nepřestal cítit Čechem. Kardinál Tomáš Špidlík se narodil právě před sto lety.
Jednou z jeho nejslavnějších epizod byla duchovní cvičení pro papeže Jana Pavla II. a vatikánskou kurii, která v roce 1995 proběhla jako exercicie a kterou vedl jako tehdy teprve třetí Slovan v historii římskokatolické církve. O rok později byl pověřen spoluodpovědností za teologickou a uměleckou výzdobu soukromé kaple polského papeže, který ho nazýval svým přítelem. Špidlík se proslavil také svými odbornými díly z oblasti teologie a spirituality, z nichž Ruská idea a Spiritualita křesťanského východu patří k nejvýznamnějším.
Za komunistického režimu patřily jeho česky vydávané a do Československa pašované knihy k tomu nejzajímavějšímu, co zde mohli křesťané číst. Když se zmiňuje o jeho nejvlivnějších dílech, bývá připomínána i Bajky o moudré sově a Profesor Ulipispirus a jiné pohádky, které oslovují i mladé čtenáře. V roce 1998 mu Václav Havel udělil Řád T. G. Masaryka za zásluhy o demokracii a lidská práva, Česká biskupská konference pak roku 2002 ocenila jeho celoživotní dílo Řádem svatých Cyrila a Metoděje. Špidlík byl nositelem čestných doktorátů z řady světových univerzit a v roce 2003 mu Itálie udělila Zlatou medaili za zásluhy o kulturu a umění.
Hodnotu jeho života shrnul jeho žák a spolupracovník Michal Altrichter: „Dokázal sjednocovat lidi různé mentality, vyznání i myšlenkových směrů.“ Jeho duchovní přístup a humor mu zajišťovaly široké spektrum následovníků a veřejné uznání. Milovník humoru věřil, že humor patří k teologii a že humor je ochranou proti herezi a fanatismu. Byl známý jako duchovní otec, který shromažďoval kolem sebe skupinu lidí a vedl jejich duchovní život prostřednictvím Centra Aletti v Římě a dalších iniciativ.
Cesta od Boskovic ke světovým centerům teologie
Kardinál Špidlík se narodil v Boskovicích 17. prosince 1919 v chudé rodině. Po maturitě na boskovickém gymnáziu začal studovat češtinu a latinu na Masarykově univerzitě v Brně, avšak nacistické uzavření vysokých škol ho donutilo vstoupit do jezuitského noviciátu v Benešově u Prahy 23. září 1940. Studia na Velehradě završil v letech 1942-1945 a následně pokračoval ve studiu teologie v Maastrichtu, kde byl vysvěcen na kněze 22. srpna 1949. Po krátké době se jeho cesta zkřížila s Římem, kde působil ve Vatikánském rozhlasu a později se stal spirituálem české koleje Nepomucenum. V roce 1955 získal doktorát na Papežském institutu východních studií a zahájil akademickou dráhu po celém světě, včetně Gregoriánské univerzity, Ameriky a Afriky.
V Římě se stal významnou postavou východní spirituality: učil na Papežském orientálním institutu, Gregoriánské univerzitě a Teresianum a hostoval na řadě dalších univerzit. Od roku 1984 byl poradcem Kongregace pro svatořečení a později pro východní církve. Po odchodu do důchodu v roce 1990 nadále cestoval a učil; inspiroval vznik Centra Aletti v Olomouci. V roce 1995 vedl exercicie pro Jana Pavla II. a římskou kurie; v roce 2003 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován kardinálem s heslem Ex toto corde. Jeho titulní bazilika Sant’Agata dei Goti mu byla přidělena 5. února 2004.
Špidlík byl známý i pro svou schopnost předávat hluboké teologické myšlenky širokému publiku: jeho popularizace, vzájemná komunikace s politiky a kultura, a zejména schopnost propojit teologii s uměním. V roce 2005 pronesl ke konkláve poslední promluvu před volbou papeže Benedikta XVI. a v roce 2005 byl součástí oslav jeho narození. Zemřel 16. dubna 2010 v Římě a byl pohřben v bazilice ve Velehradu.
Odkaz a význam Špidlíka pro současnost
V jeho díle se spojuje teologie křesťanského Východu s západní tradicí a aktuálním světem. Špidlík rozvíjel intelektuální tradici I. Hausherra a přinášel inovativní pohled na spiritualitu skrze patristiku a křesťanské Východní tradice. Jeho práce je považována za zásadní pro reflexi druhé poloviny 20. století a pro inspirování dialogu mezi tradicemi a kulturami. „Starec“ jako duchovní otec se stal vzorem pro mnoho následovníků, kteří spoluvytvářejí jeho odkaz v Centru Aletti a v české duchovní scéně.
Kromě teologie a spirituality se Špidlík věnoval také výtvarnému umění a liturgii; propojení slova a obrazu patřilo k jeho vyznění, což ilustruje jeho role při obnově výzdoby Kaple Jana Pavla II. a spoluprací s sochařem Otmarem Olivou. Jeho dílo zahrnuje více než 140 knih a přes 600 článků v mnoha jazycích, a to v kontextu dialogu Východ-Západ, ekumeny a křesťanského umění.
Boskovice nyní připomínají svého rodáka výstavou v Muzeu regionu Boskovicka, která mapuje jeho život a dílo a bude putovat po České a Slovenské republice. Památník u rodného domu a další akce připomínají sté výročí narození Tomáše Špidlíka a jeho význam pro českou národní a církevní historii. Význam jeho života je i v tom, že svým obyčejným i hluboce důvěrným vztahem k Bohu a lidem ukázal cestu, jak žít víru v každodennosti a otevřít se světu kolem sebe.
2025 Vzpomínka na kardinála Špidlíka
V roce 1990 získal titul emeritního profesora a byl oceněn Cenou Osobnost roku na American Bibliographical Institute. Jeho roli jako učitele a duchovního otce zdůrazňují jeho žáci a spolupracovníci, kteří jej popsali jako člověka, jenž „uměl lidi vést k pravdě i k lásce“.
Jeho životní motto Ex toto corde - „z celého srdce“ - se stalo symbolickým odkazem jeho teologické cesty: důraz na osobní autentický vztah k Bohu, k druhým lidem a k životu jako celku. Život a dílo Tomáše Špidlíka zůstávají inspirací pro ekumenický dialog, teologickou reflexi a umělecké vyjádření víry v současném světě.