Ábel je postava z biblické knihy Genesis. Podle legendy to byl druhý syn Adama a Evy a mladší bratr Kaina. Byl pastýřem ovcí. Autor biblické zprávy o bratřích Ábelovi a Kainovi ji umísťuje do první lidské generace. Událost znázorňuje všeobecnou povahu lidské situace mezi lidmi - bratry, která vede až k bratrovraždě. Kainovi je odmítnuta jeho oběť a Ábel představuje spravedlivého. Bratrovraždu můžeme vysvětlit více způsoby. Ábel je první mučedník vůbec. Vychází z konfliktu mezi mladistvými, která může odpovídat kultuře zemědělců se starším nomádským způsobem života. Může být také konfliktem mezi vegetariánem a člověkem, který chce obětovat zvířata.
Abijám - pocházel z rodu Davidova, byl synem krále Rechabeáma a Abšalómovy dcery Maaky. Záznamy o matce se ale různí - snad se její jméno vyslovovalo Michaia a byla Abšalómovou vnučkou, dcerou Uríela z Gibeje. Abijáš vládl pouze 3 roky. Vedl válku s Izraelským králem Jarobeámem I., jeho početnější armádu porazil a zvětšil své území o několik měst. Navzdory svému jménu pokračoval ve špatné náboženské politice svého otce a pisateli Bible je za to kárán: „…jeho srdce nebylo cele při Hospodinu…“ (1. Královská 15,3). Starozákonní postava, druhý král Judského království, vládl 913 - 911 př. Kr. (1. Abrahám - (původně Abram) je praotcem Izraele. Jeho příběh je popsán v Bibli, Gn 11-25.
Abrahám je líčen jako vzor člověka, který spoléhá na Boží zaslíbení. Od příběhu Abraháma se odvozuje vyvolení Izraele a jeho domácí právo na Kanaán. Všechna tři hlavní monoteistická náboženství, judaismus, křesťanství a islám, se hlásí k Abrahámovi, Arabové i Židé se považují za jeho potomky. Abrahám je prvním biblickým patriarchou (po něm následují Izák a Jákob) a praotec izraelského národa. Narodil se v mezopotámském městě Ur cca 2000 let př. n. l. Byl nejstarší ze tří synů Táre (jeho bratry byli Náchor a Háran).
Abram a jeho o deset let mladší žena Sarai měli společného otce. Když bylo Abramovi 75 let, vyzval ho Bůh, aby opustil svého otce a odešel do země Kanaán, kterou se rozhodl dát jeho potomkům. Abram uposlechl a společně se svým synovcem Lotem vstoupil do země, kterou obývaly národy vzešlé z Kanaána, syna Cháma, syna Noema. Posléze se Abram oddělil od Lota a usídlil se v Hebronu. Manželství se Sarai však bylo stále bezdětné. Na radu své manželky zplodil Abram ve svých 86 letech svého prvního syna Izmaela, jehož matkou byla služka Sarai jménem Hagar.
V době, kdy Abramovi bylo 99 let, Bůh potvrdil platnost své smlouvy a zavázal se rozmnožit Abramovo potomstvo, které vzejde ze Sarai. Na znamení platnosti změnil jejich jména na Abrahám (otec mnohých národů) a Sára. Známý je především příběh obětování Izáka. Izák byl Abrahámův jediný syn, který se narodil jeho manželce Sáře, když bylo Abrahamovi sto let. Bůh mu poručil, aby ho obětoval, a Abrahám, zcela v důvěře v Boha, šel oběť vykonat. Po smrti Sáry (127 let) pojal Abraham za manželku Ceturu, která mu porodila ještě dalších šest synů.
Adam - hebrejské slovo, které má dvojí význam: "člověk" a "muž", ale též "ze země vzatý". Představa "prvního" člověka z hlíny, oživeného dechem Božím, se vyskytovala už v předkřesťanských mytologiích v Mezopotámii. Adam, stvořený podle Genesis jako obraz Boží, žil jako první člověk v "zahradě Eden". Křesťanský výklad pojmu jako smrtelný, muž, praotec, vychovatel lidstva, ztělesnění čisté ideje člověka a praotec Ježíše se používal téměř ve všech interpretacích Starého i Nového zákona, ať už z hlediska dějin spásy nebo z přístupů k nauce o dědičném hříchu. V této souvislosti představuje osoba Adama s jeho manželkou Evou počátek dějin lidstva.
Achab patřil k nejvýznamněším králům Severního Izraele. Byl druhým králem z Omríovy dynastie. Jeho manželkou byla fénická princezna Jezábel, která v Izraeli podporovala kult Baala. Starozákonní postava, král severního Izraele, vládl 874 - 852 př. Kr. Achazjáš nazývaný též Joachaz, pocházel z rodu Davidova, byl synem krále Jórama a Atalji, dcery izraelského krále Achaba. Jako jediný z bratří přežil drancování Jeruzaléma Araby, ke kterému došlo za vlády jeho otce a na jeruzalémský trůn usedl ve svých 22 letech.
Při tomto převratu byla část judské královské rodiny vyvražděna a dílo zkázy dokonala Achazjášova matka Atalja, když se rozhodla vyhubit královské potomstvo a sama se ujmout trůnu. Bible Achazjášovu krátkou vládu popisuje slovy: „…jeho matka mu radila k svévolnostem. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích…“. Starozákonní postava, šestý král Judského království, vládl 842 př. n. l. Achijáš Šíloský je jedním ze starozákonních proroků. Řadí se mezi nepíšící proroky. Zmiňuje se o něm 1. kniha královská 11,29-39 a 14,1-18.
Achijáš působil za života krále Šalomouna a izraelského krále Jarobeáma I., tedy v druhé polovině 10. století př. Achijáš měl co do činění s prvním izraelským králem Jarobeámem I. Nejprve mu ještě za života krále Šalomouna prorokoval, že se stane králem nad deseti z izraelských kmenů, které Bůh odebere Davidovu rodu a dá jemu. Když se pak tak stalo, Jarobeám začal být Bohu nevěrný a uctíval modly. Později, když Jarobeámovi onemocněl syn a on k prorokovi poslal svou ženu, aby se Achijáše vyptala na to, co se se synem stane, promluvil Bůh skrze proroka Achijáše a odsoudil Jarobeámovo jednání. Nakonec odsoudil Jarobeáma i celý jeho rod a dodal, že nemocný syn zemře, že však bude nejšťastnější z celé rodiny, neboť jen on se dostane do hrobu.
Starozákonní postava, prorok. Ámos je jeden z malých proroků Starého zákona, řazený mezi Jóela a Abdijáše. Jediné informace, které se o něm dochovaly, jsou ty, které se nacházejí ve stejnojmenné knize Ámos. Ámos bývá pokládán za prvního z tzv. „píšících proroků“. V časovém spektru se řadí mezi tzv. předexilní proroky. Podle zmíněné biblické knihy pocházel Ámos z jižního království, tj. z Judska, ale působil na severu, v Izraeli. Působil za vlády judského krále Uzijáše a v době, kdy v Izraeli vládl Jeroboám II., tj. v polovině 8. století př. Kr. Kniha také říká, že byl z „tekójských drobopravců“, avšak termín „drobopravec“ je nejasný. Dále o něm tvrdí, že se „zabýval dobytkem“ (pastýř? majitel stád?) a sykomorami. Jeho sociální postavení též není vyjasněno. Ámos žil v době posledního většího vzmachu severního království. Ve svém kázání se soustřeďuje především proti sociálnímu útisku, vykořisťování a proti opouštění víry a kultu jediného Boha Izraele. Vyzývá Izrael k prosazování práva a spravedlnosti a k očistě kultu.
Árón - pocházel z kmene Levi, byl bratrem Mojžíše, jeho otec se jmenoval Amram, matka Jochebed a sestra Miriam. Starozákonní postava, prorok, první židovský velekněz bratr Mojžíše. Ása byl třetím králem Judského království. Vládl asi v letech 911-870 př. Kr. Pocházel z rodu Davidova, byl synem a nástupcem krále Abijáše. Byl horlivým náboženským reformátorem - odstraňoval ze země pohanské modly a kultickou prostituci (sodomářství) a obnovil bohoslužbu Hospodinu. Dokonce zbavil královnu matku (svou babičku Maaku) jejího oficiálního postavení, protože podporovala kult Ašéry. Kolem roku 897 napadl Judsko s velikým etiopským a libyjským vojskem núbijec Zerach a byl Ásou v bitvě u Maréši na hlavu poražen. (Je možné, že šlo o velitele egyptské armády faraona Osorkona I., který chtěl navázat na úspěchy svého otce Šíšaka.) Ohrožován králem severních izraelských kmenů Baešou, uzavřel vojenské spojenectví s damašským Ben-hadadem I. a rozšířil své území dále na sever (města Mispa a Geba). Vládl Judskému království 41 let. Za vlády Ásy působili v Judsku proroci Azarjáš a Chananí. Starozákonní postava, třetí král Judského království, vládl 911-870 př. Kr. Baeša, krále a zakladatel 2. dynastie Severního Izraele. Spáchal atentát na svého předchůdce Nádaba a následně vyvraždil jeho příbuzenstvo. Vedl soustavné války s judským králem Ásou. Za vlády Baeši působil prorok Jehú.
Starozákonní postava, prorok. Bartoloměj byl jedním z dvanácti Ježíšových apoštolů. V seznamech dvanácti apoštolů bývá Bartoloměj vždy jmenován před Matoušem, přičemž jméno toho, který jej předchází, se mění a bývá jím buď Filip (srov. Mt 10,3; Mk 3,18; Lk 6,14), anebo Tomáš (srov. Mk 3,18). Jméno Bartoloměj je určitě rodové, protože jeho podoba výslovně odkazuje na jméno otce. Jde totiž o jméno s kořenem pravděpodobně aramejským, bar Talmay (bar Tolomaj), což znamená syn Talmajův. Jeho otec Tolomaj byl ze vznešeného rodu. Bartoloměj tedy vyrůstal v kultivovaném prostředí a získal zde vzdělání. Možné je i podle jména Talmai, které souvisí s hebrejským slovem telem, což znamená "brázda", říci, že jeho otec byl oráčem. Jméno Bartoloměj bývá tradičně ztotožňováno se jménem Nathanael, což znamená "Bůh dal". Toto ztotožnění obou postav je pravděpodobně motivováno skutečností, že Nathanael ve scéně o povolání, podle Janova evangelia, stojí vedle Filipa, to znamená na místě, které v seznamech apoštolů v ostatních evangeliích patří právě Bartolomějovi. Církev římskokatolická až ve 12. století uváděla Bartoloměje jako Natanaela. Jeho vlastní jméno tedy bylo Nathanael a pocházel z Kány, galilejského města severně od Nazaretu. A je tedy možné, že byl svědkem velkého znamení, které v Káni Galilejské Ježíš vykonal. (srov. Filip vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta." Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" (viz J 1,45-46) V době Kristova mládí skutečně v Nazaretu žilo různorodé obyvatelstvo. Velká část byla pohanská a mezi pohany bylo málo morálně silných jedinců. Filip mu odpověděl: "Pojď a podívej se!" Ježíš, když spatřil přicházet Natanaela, řekl: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti." Ježíš si vysoce cenil Bartolomějovy ušlechtilosti a jeho smyslu pro spravedlnost. Natanael s údivem odpověděl: "Odkud mne znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkovníkem." (srov. J 1,47-48) Bartoloměj pochopil, jakou osobností Kristus je. Provázel ho na cestách a byl svědkem jeho zázračných činů.
David - nastoupil po Saulovi, jež byl z trůnu sesazen pro své chování a neposlušnost vůči Hospodinu. Je představován jako spravedlivý panovník - nikoli však dokonalý - stejně jako uznávaný válečník, básník a hudebník (je tradičně uznávaný jako autor mnoha žalmů). Jeho život a vláda je v Bibli zaznamenaná v První a Druhé knize Samuelově a První knize královské. Eliáš - starozákonní prorok 9. stol. př. Kr. (hebr. Elíšá) bojoval za králů Achaba a Achazjáše v severní říši Izraele proti kanaanejskému bohu Baalovi. Eliášovo jméno, které znamená "Mým Bohem je Jahve", vyjadřuje jako program výlučné uctívání Jahveho; Eliáš neustupuje ani před tvrdými opatřeními. O jeho životě a působení zpravuje bible (1. kniha Královská 17 až 2. kniha Královská 2), přičemž obsahuje kromě historických rysů i mnoho legend. Eliáš je nejvýznamnějším prorokem severní říše. Jeho biblický význam se ukazuje i v tom, že byl vzat v ohnivém voze do nebe. V Novém zákoně se zjevuje spolu s Mojžíšem při Ježíšově proměnění na Hoře Tábor (Marek 9,2-13). Proroka Eliáše považují karmelitáni spolu s Pannou Marií za svého hlavního patrona. Ezechiel byl prorok a kněz zmiňovaný v hebrejské bibli. Narodil se nejspíše v kněžské rodině. Po porážce Jeruzaléma Nabukadnezarem, je spolu s ostatními odveden do exilu. Vede zde samotářský život u průplavu Kébar nedaleko Babylónu. Zde se mu v jeho samotě dostane vidění. Jeho dílo je značně barevné až místy nesrozumitelné, ale přes to všechno oblíbené.
Podobně jako Izajáš či Jeremjáš pokládá porážku a vysídlení za trest Boha. Všechny prohry jsou jen cestou učení, na konci je čeká poznání. Známým Ezechielovým viděním je to, kterak ho Bůh zavedl do údolí, které bylo plné kostí, a řekl mu: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“. Posléze je Bůh oživil a stali se z nich lidé. Scéna má více výkladů. Jedním je to, že kosti jsou vlastně pokořený Židovský národ, který bude v budoucnu vzkříšen. Jiná interpretace, ale ne zas tak zcela odlišná, se nám nabízí ve formě všemohoucího Boha. Bůh je příčina i důsledek, jen na něm záleží zda budeme žít, nebo zemřeme. Okamžik, kdy Židé odchází do babylónského exilu, je jedním ze zlomových míst v celé jejich historii, a to z mnoha důvodů. Většina Židů se již po tomto odchodu nikdy nevrátila do „zaslíbené země“. I ti co se posléze navrátili, museli nějakým způsobem udržovat svou náboženskou identitu. Nebyli zde již žádné jejich chrámy, což mělo za následek upadající moc kněžstva. Roste role písařů. Protože jen oni jsou schopni zjistit a zaznamenat staré tradice. Židé začínají ve svých historických tradicích hledat jedinou možnou záchranu. Nastává zde zlom v praktikování víry. Židé bez domova se začínají chovat podle zákona Božího. Exil je semkl, ukázal jim základy jejich kultury. Většina obyčejných Židů, kteří se ve své domovině stavěli k otázce víry poněkud chladněji, zde začala plně rozvíjet své náboženství. Naopak, když Židé měli svou vlastní samosprávu, tak se většinou začínali odkloňovat od písma. Ezechiel pomáhal formovat novou duchovní identitu.
Filip byl jedním z dvanácti Ježíšových apoštolů. V seznamech dvanácti apoštolů je vždy uváděn na pátém místě (viz Mt 10,3; Mk 3,18; Lk 6,14; Sk 1,13), a tedy v podstatě mezi prvními. Ačkoli Filip byl hebrejského původu, jeho jméno je řecké, podobně jako Ondřej, což je drobné znamení tehdejší kulturní otevřenosti. Jméno Filip v překladu znamená "milovník koní". Filip pocházel stejně jako Petr a Ondřej z Betsaidy (srov. J 1,44), městečka u Genezaretského jezera nacházejícího se v tetrarchátě jednoho ze synů Heroda Velikého, který se také jmenoval Filip. Povoláním byl rybář a pravděpodobně už byl učedníkem svatého Jana Křtitele. Podle tradice byl ženat a měl dvě dcery, podle jiné verze dcery čtyři.
Když Ježíš začal veřejně působit, rozhodl se vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!" Filip ihned poslechl, vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta." Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip se nepoddává Natanaelově skeptické odpovědi a s rozhodnutím říká: "Pojď a podívej se!" Ježíš, když spatřil přicházet Natanaela, řekl: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti." Ježíš si vysoce cenil Bartolomějovy ušlechtilosti a jeho smyslu pro spravedlnost. Natanael s údivem odpověděl: "Odkud mne znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkovníkem." Tato odpověď není dodnes jasně srozumitelná. Podle odborníků je vzhledem k tomu, že fíkovník bývá zmiňován jako strom, pod nímž sedávali znalci Zákona, možné, že se jedná o narážku na činnost tohoto druhu, které se Natanael věnoval ve chvíli svého povolání. Tu Natanael učinil vyznání: "Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele." Bartoloměj tedy pochopil, jakou osobností Kristus je. Provázel ho na cestách a byl svědkem jeho zázračných činů.
David - nastoupil po Saulovi, jež byl z trůnu sesazen pro své chování a neposlušnost vůči Hospodinu. Je představován jako spravedlivý panovník - nikoli však dokonalý - stejně jako uznávaný válečník, básník a hudebník (je tradičně uznávaný jako autor mnoha žalmů). Jeho život a vláda je v Bibli zaznamenaná v První a Druhé knize Samuelově a První knize královské. Eliáš - starozákonní prorok 9. století př. Kr. bojoval za králů Achaba a Achazjáše v severní říši Izraele proti kanaanskému bohu Baalovi. Eliášovo jméno znamená "Mým Bohem je Jahve", program výlučné uctívání Jahveho; neustupuje před obtížemi. O jeho životě a působení zpravuje bible (1. Královská 17 až 2. Královská 2), obsahuje i legendy. Eliáš je největším prorokem severní říše. V Novém zákoně se zjevuje spolu s Mojžíšem při Ježíšově proměnění na Hoře Tábor (Marek 9,2-13). Proroka Eliáše považují karmelitáni spolu s Pannou Marií za svého hlavního patrona. Ezechiel byl prorok a kněz zmiňovaný v hebrejské bibli. Narodil se v kněžské rodině. Po porážce Jeruzaléma Nabukadnezarem, je odveden do exilu. Vede zde samotářský život u průplavu Kébar nedaleko Babylónu. Zde se mu v jeho samotě dostane vidění. Jeho dílo je značně barevné až místy nesrozumitelné, ale oblíbené.
Podobně jako Izajáš či Jeremjáš pokládá porážku a vysídlení za trest Boha. Všechny prohry jsou jen cestou učení, na konci je poznání. Známým Ezechielovým viděním je scéna s kostmi, kdy ho Bůh zavedl do údolí a řekl: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“. Poté je Bůh oživil a stali se z nich lidé. Scéna má více výkladů. Kosti mohou symbolizovat pokořený Židovský národ, který bude vzkříšen, či vyjadřovat všemohoucího Boha. Okamžik exilu je zlomovým momentem v historii Židů. Většina Židů se po exilu nevrátila do zaslíbené země, a ti, co se vrátili, museli udržovat svou náboženskou identitu. Nebyli zde chrámy, což vedlo ke změně moci kněžstva a posílení role písařů. Židé hledali v historických tradicích záchranu a nastává změna ve způsobu vyznání víry. Exil ukázal základy jejich kultury a změnil jejich vztah k písmu. Ezechiel pomáhal formovat novou duchovní identitu.
Filip byl tedy jedním z dvanácti Ježíšových apoštolů. V seznamu apoštolů je uváděn na pátém místě, a tedy mezi prvními. Filipovo jméno je řecké a znamená milovník koní. Povoláním byl rybář a pravděpodobně už byl učedníkem Jana Křtitele. Podle tradice byl ženat a měl dvě dcery, podle jiné verze čtyři.
V dalších pasážích se spojuje několik příběhů o spravedlnosti a milosrdenství. Milosrdenství je skutečné požehnání (Tematické texty). Milosrdenství překračuje spravedlnost a právo a překračuje zákon. Spravedlnost a milosrdenství jsou si vzájemně oporou a posilou. Encyklika o umělé inteligenci - souhrn obsahu. Technologie není neutrální, neboť přebírá tvář toho, kdo ji vymýšlí, financuje, reguluje a používá.
tags: #spravedlnost #bible #postavy