Areál kostela Panny Marie je situován ve východní části historického centra Staré Boleslavi. Jádro areálu tvoří kostel Panny Marie. Stavba spočívá na nízké zděné terase, pravoúhle zalamované, ohraničené kamennou balustrádou. K východní části kostela se připojují trojkřídlé arkády ambitu, uzavírající téměř čtvercové nádvoří. V ose presbyteria je umístěn pískovcový náhrobek biskupa E.D.Kriegra. Před hlavním vstupem do kostela, v západním cípu areálu, stojí bronzová socha žehnajícího Krista na odstupněném podstavci. Severovýchodní část tvoří areál domu čp. 240 a v jihovýchodním koutě dvora se nachází hospodářské stavení na půdorysu písmene L. Na severovýchodě je zděná zídka s novodobou branou a brankou. Mezine domkem čp. 240 a ambitem vyniká mohutná barokní brána. Dále na jih navazuje bývalá kaple sv. Benedikta, dnes dům čp. 468 s areálem. Na jihovýchodní straně je úsek ohradní zdi. V jihozápadním rohu se nacházejí zděné přístavby hospodářského zázemí. V jejich blízkosti při ohradní zdi je vsazena výklenková kaple se sochou sv. Předmětem ochrany je areál kostela Panny Marie - kostel, terasa se schodišti, ambit, výklenková kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého, dům čp. 468, ohradní zeď bývalého hřbitova s branou dva litinové kříže (nenalezeny).
Samotná slavnost podle liturgického kalendáře připadá na 15. Pokud toto datum nepřipadne na neděli, slavíme ve Staré Boleslavi tuto slavnost dvakrát. Jednou 15. srpna a podruhé v neděli, která je 15. Přesné datum a čas je vždy uveden v Aktualitách.
Dogma o nanebevzetí Panny Marie bylo vyhlášeno papežem Piem XII. dne 1. listopadu 1950 apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus. Praví se v ní, že: „Neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria byla po dokončení běhu pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy.“ Toto dogma nic neříká o tom, zda Panna Maria zemřela a byla hned vzkříšena, nebo byla vzata do nebeské slávy bez porušení smrti.
Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie, domovská svatyně Palladia země české, stojí na místě, kde bylo Palladium v polovině 12. století vyoráno a kde se podle legendy odehrály první zázraky, s mariánskou ikonou spojené. Původní kapli, kterou tu dala postavit kapitula sv. Kosmy a Damiána, později nahradil kostelík Panny Marie a sv. Jiří, který počátkem 17. století získal významný status. U zrodu dnešního chrámu stála císařovna Anna (Anna Tyrolská, 1585-1618), manželka císaře Matyáše (1557-1619).
Projekt byl pověřen italským architektem Giovanniem Marií Filippim, dvorním stavitelem u císařského dvora v Praze. Jacques de Vaccani, také Ital, byl provádějícím stavitelem. Po smrti císařovny Anny a po stavovském povstání práce na stavbě ustaly a následně byla nad stavbou záštita nadstavena císařem Ferdinandem II. a významnými šlechtickými rody. Kostel byl během 17. století šestkrát vypleněn švédskými vojsky a vnitřní vybavení muselo být několikrát obnovováno.
Průčelí kostela je ozdobeno kontrastními pilastry a trojicí nad sebou umístěných nik po obou stranách. V nejnižších nikách je zleva socha svatého Jana Nepomuckého, vpravo blahoslaveného Podivena, v prostředních nikách vlevo svatého Václava, vpravo svaté Ludmily. Nejvýše položené niky nesou vlevo sochy svatého Metoděje a vpravo svatého Cyrila. Celé průčelí vrcholí zlaceným reliéfem Palladia země české. Svatí Cyril a Metoděj darovali mariánský reliéf svaté Ludmile, která jej odkázala svému vnukovi svatému Václavovi. Po jeho mučednické smrti nosil u sebe reliéf blahoslavený Podiven, který jej před smrtí zakopal na místě dnešního chrámu.
Na východní části kostela přiléhají ambity, jejichž klenby jsou zdobeny malbami ze života Panny Marie. Autorem těchto maleb je Václav Kramolín, který je vytvořil v druhé polovině 18. století. Malby byly v minulosti silně poškozeny a často bohužel i nekvalitně přemalovány. Při závěru ambitu kostela se nachází náhrobek staroboleslavského probošta Dionýsia Erasma Kriegera od sochaře Josefa Malínského z roku 1793.
Interiér kostela vychází z italských předloh: prostorná loď končí na východě presbytář s hlavním oltářem. Po stranách lodi jsou mělké kaple s bohatou výzdobou kontrastující s jednoduchým výrazem hlavní lodi. Štuková výzdoba interiéru spadá do období dvacátých let 17. století a jejím autorem je pravděpodobně Giovanni Bartolomeo Cometa. Třetí kaple byla původně zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie a nese erb donátora Ferdinanda Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka. Na oltáři bývá obraz Klanění tří králů od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1877; nástavec oltáře zobrazuje Nejsvětější Trojici s korunou. Oltář doplňují sochy svatého Máří Magdalény a svaté Cecílie.
Další kaple nesou jména šlechtických rodů: Berkovská (Uvedení Panny Marie do chrámu), Černínská, Berků z Dubé, Lažanských, Slavatovská, Valdštejnská a Morzinsko-Martinická. Slavatovská kaple byla postavena rodem Slavatů roku 1668; kapitola sv. Kosmy a Damiána byla korunována hlavní oltářní konstruktérem Františkem Maxmiliánem Kaňkou. Hlavní oltář je dílem braunovské dílny Matyáše Bernarda Brauna a je realizován podle návrhu Kaňky; spodní část oltáře kombinuje několik druhů mramoru a ve středu je uloženo Palladium.
Oltářní mříž byla zhotovena s bohatou tepanou výzdobou a relikviář, původně umístěný v místě srdce dítěte, byl použit jako součást mariánské šaty. V nástavci oltáře je namalována Nejsvětější Trojice s korunou a nad ní sedí dvojice andělů; na vrcholu oltáře bývá rovněž zobrazeno Palladium spolu s postavami svatého Václava a svaté Ludmily na vrcholcích bočních branek. Uprostřed presbytáře se nachází dřevěná oltářní architektura portálového typu, nad kterou se tyčí zobrazení Panny Marie na obláčcích s Kristem a Bohem Otcem, vítající Marii do nebes. Na postranních nikách stojí svatí Kosma a Damián.
Různá výzdoba ambitu a kaplí odráží bohatství a šlechtickou podporu: oltářní obraz zobrazuje narození Panny Marie v horní části, Bůh Otec v nástavci a malby od Lišky představují starozákonní motivy a plány miroslavy. Ve výklencích kaplí vynikají sochy svatého Metoděje a Palladia, které propojují liturgickou praxi s mariánskou úctou. Po stranách presbytáře jsou kanovnické štály a dále pak oltář s Márií a jejími postavami, kterými se dotváří jedinečné cítění sakrální architektury Staré Boleslavi.
Slavná minulost Staré Boleslavi je spojena s paladiem, jehož uchovávání a slavnosti vyvrcholovaly roku 1736 korunovací obrazu Panny Marie Svatotomské. Když v roce 1645 Švédové obléhali Brno, obraz se stal útočištěm pro obyvatele a vypadlo to znovu navzdory válkám a útrapám, což posílilo víru místních poutníků. V roce 1713 se mor v Brně opět vrátil a lidé z Moravy žádali o další průvody; i tentokrát se Panna Maria Svatotomská slitovala a mor ustoupil. Později byla korunovace obrazu v Brně uznána v očích papeže a ženy i muži z Moravy se stále k tomuto místu obraceli pro milost a ochranu.
Současný oltář je považován za vrchol barokního oltářního umění; jeho bohaté dílo a architektonická kompozice reprezentují špičku raného baroka v Čechách. Palladium, dříve uložené ve výklenku před oltářem, se nakonec přeneslo na hlavní místo v presbytáři a zajišťuje tak jakousi symbolickou kontinuitu milostného kultu.
Na závěr je třeba připomenout, že Palladium Staré Boleslavi se v průběhu staletí stalo útočištěm poutníků a symbolem české národní a duchovní identity. Symbolické a historické propojení Palladia s hlavními českými světskými i církevními centry odráží hluboké kořeny mariánské úcty v českých zemích a výjimečné místo Staré Boleslavi v této tradici.
tags: #staroboleslavky #obraz #panny #marie