Dominik Duka nyní v době války na Ukrajině vyřkl obzvláště odpudivé a veřejně snad již dostatečně odsouzené projevy ignorance vůči ukrajinským obětem znásilnění. Když se muži budou rvát a udeří těhotnou ženu, takže potratí, ale nepřijde o život, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží muž té ženy; odevzdá ji prostřednictvím rozhodčích. Jestliže o život přijde, dáš život za život. Starozákonní právní předpisy jsou dnes samozřejmě - jako všechny starověké zákoníky - velice problematické.
Avšak při uzávorkování kulturních odlišností a historických kontextů je stále nosné a dobré v těchto textech, které vlastně tvoří jeden ze základních kamenů naší civilizace, odhalovat a nacházet právě úctu k životu, touhu po spravedlnosti i solidaritu a vděčnost za svět kolem nás. A tyto důrazy pak vnášet do veřejné debaty. Jedno z velkých tradičních témat konzervativních křesťanů, které se znovu a znovu zvedá ve veřejném prostoru, jsou potraty. Mnozí konzervativci považují přikázání Nezabiješ za tak jednoznačné, že jej vztahují i na lidský plod.
Katolická morálka totiž trvá na tom, že člověk se člověkem stává už při početí. Stále znovu mě udivuje, jak málo tito konzervativci deklarující znalost hlubší pravdy znají své vlastní posvátné texty. I já jsem žil ještě donedávna s přesvědčením, že tolerance k potratům, kterou zastávám, je nutným ústupkem od biblických pravidel a zejména starozákonního pohledu na svět. A biblické zákoníky jsem i během svého studia na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy většinou jen rychle prolistoval bez většího zájmu s pocitem, že to je ta část Písma, která je Ježíšem i společenským vývojem překonaná.
Na jedné exegetické přednášce docenta Petra Slámy jsem však byl velice překvapen zjištěním, že snad jediné starozákonní právní ustanovení, které se tohoto tématu dotýká, mezi vraždou a potratem naprosto jednoznačně rozlišuje. To přece přináší zásadní vhled do uvažování biblických autorů, který by zrovna církve měly vzít velice vážně: život nenarozeného plodu jistě má podle Exodu svou hodnotu, avšak život matky je mnohem víc. Oficiální katolická morálka - a ovšem i morálka konzervativců z jiných církví - by tak zasloužila hlubší revizi nejen kvůli vývoji společnosti a emancipaci žen, ale také kvůli původním zdrojům své vlastní tradice.
Nejen Nový, ale i Starý zákon rozlišuje hodnotu života s mnohem větším detailem než mnozí arcibiskupové. Ale hlavně si mnozí církevní představitelé stále znovu pletou svoji roli. Právě v takových choulostivých případech, jako jsou situace obětí jakéhokoli násilí, a ve chvílích, kdy je kdokoli postaven před tak těžkou volbu, jako je takový zásah do vlastního i do rodícího se těla, mají faráři po Ježíšově vzoru lidi doprovázet v jejich těžké chvíli, ve které jsou na své rozhodnutí nakonec vždycky sami.
Raguel vstal, s pláčem políbil Tobiáše a řekl: "Buď požehnán chlapče, synu ušlechtilého a dobrého otce. Jaké neštěstí ho stihlo, že oslepl, takový spravedlivý a milosrdenství činící muž!" Padl Tobiášovi, synu svého bratra, s pláčem kolem krku. A jejich dcera Sára se dala do pláče rovněž. Když se vykoupali, umyli a zasedli k jídlu, řekl Tobiáš Rafaelovi: "Azariáši, bratře, pověz Raguelovi, aby mi dal sestru Sáru, mou sestru." Raguel ta slova zaslechl a řekl chlapci: "Jez a pij a sladce spi této noci. Není člověka, který by měl právo vzít si mou dceru Sáru, kromě tebe, bratře. Nemohu ji ani dát jinému muži než tobě, protože ty jsi můj nejbližší příbuzný.
Ale povím ti celou pravdu, chlapče. Dal jsem ji už sedmi mužům z našich bratří a všichni zemřeli té noci, kdy k ní vcházeli. Nyní tedy, chlapče, jez a pij. Tobiáš však řekl: "Ne, nebudu jíst ani pít, dokud nevyřídíš mou věc." Raguel mu řekl: "Dám ti ji; a stane se tak podle ustanovení knihy Mojžíšovy, sama nebesa tak rozhodla, abys ji, dostal. Vezmi si tedy svou sestru, od nynějška jsi jejím bratrem a ona je tvou sestrou. Je tvoje ode dneška až navěky.
Raguel pak přivolal svou dceru Sáru, přistoupil k ní, uchopil ji za ruku a dal ji Tobiášovi se slovy: "Vezmi si ji podle zákona a ustanovení zapsaného v knize Mojžíšově, podle něhož ji za manželku máš dostat. Je tvoje, ve zdraví si ji doveď domů." A zavolal Sářinu matku, aby přinesla list k sepsání svatební smlouvy, aby bylo zaznamenáno, že Sára byla dána Tobiášovi za manželku podle ustanovení zákona Mojžíšova.
A když matka list přinesla, on všechno sepsal a stvrdil podpisem. Přemýšlejme o tom, jaké jsou historické a teologické vrstvy tohoto textu a jak je možné je číst ve světle moderní étiky a pastoralního doprovázení obětí násilí. Vzpomínka na to, že Starý zákon rozlišuje hodnotu života s detailem, nám může pomoci k citlivějšímu a spravedlivějšímu diskurzu o otázkách života a důstojnosti.
