Starý zákon - Wikipedie: Starý zákon je psán hebrejštině, s výjimkou některých částí knih Daniel a Ezra, které jsou psány v aramejštině.
Nekanonické nebo deuterokanonické knihy byly napsány v posledních čtyřech stoletích před naším letopočtem, e. částečně v hebrejštině, částečně ve staré řečtině.
Podrobnosti Starý zákon - Wikipedie: Později, v období od 3. století př. Kr. E. do 1. století př. Kr e. knihy psané v hebrejštině byly přeloženy do starověké řečtiny.
Tento překlad... Podrobnosti PÁN DAL Své SLOVO Starý zákon.
1. První jazyk. 2. Písemné materiály. 2. Zjevení. 3. Podobná doktrína. 4. Nahráno. 4. Originály. 5. Chrám.
Několik následujících kapitol bude pojednávat o některých obviněních, která proti Bibli vznášejí novodobí kritikové.
Někteří z nich tvrdí, že si Bible odporuje a že je „nevědecká“, a těmito obviněními se budeme zabývat později.
Nejprve však prozkoumáme častou námitku, že Bible je pouhou sbírkou mýtů a legend.
Mají odpůrci Bible oprávněné důvody pro takovou kritiku?
1, 2. JEDNO starověké město je obklíčeno. Útočníci přešli řeku Jordán a nyní táboří před vysokými městskými hradbami.
Ale jak podivná je jejich bojová strategie! Každý den - a to po šest dní - vojsko dobyvatelů mlčky obešlo město a pouze skupina kněží, která je doprovázela, troubila na rohy.
Nyní, sedmý den, vojsko mlčky obchází město sedmkrát. Náhle kněží ze všech sil zatroubí na rohy. Dosud mlčící vojsko vydá hlasitý válečný pokřik a vysoké městské hradby se hroutí v mračnu prachu; město zůstává bez opevnění.
2 Tak je v knize Jozue, šesté knize Hebrejských písem, vylíčen pád Jericha, k němuž došlo téměř před 3500 lety.
Ale stalo se to skutečně? Mnoho zastánců vyšší kritiky s přesvědčením odpoví, že se to nestalo.
* Tvrdí, že kniha Jozue, stejně jako předcházejících pět biblických knih, sestává z legend, které byly zapsány mnoho set let po údajných událostech.
Záporně odpoví i mnoho archeologů.
3. 3 Tato obvinění jsou závažná. Při čtení Bible si povšimneme, že to, co učí, je nerozlučně spjato s dějinami.
Bůh jedná se skutečnými muži, ženami, rodinami a národy a jeho přikázání jsou dána určitému lidu, který v minulosti skutečně existoval.
Novodobí učenci, kteří zpochybňují historickou věrohodnost Bible, zpochybňují i důležitost a spolehlivost biblického poselství.
Jestliže je Bible skutečně Boží slovo, musí být její líčení dějin spolehlivé a kniha nesmí obsahovat pouhé legendy a mýty.
4-6. 4 S vyšší kritikou se vážně začalo v 18. a 19. století.
Ve druhé polovině 19. století Julius Wellhausen, německý kritik Bible, propagoval teorii, že prvních šest knih Bible, včetně knihy Jozue, bylo napsáno v pátém století př. n. l. - asi tisíc let po událostech, které v nich jsou popsány.
5 Celé dějiny zaznamenané ve starší části Hebrejských písem považoval Wellhausen a jeho stoupenci ne za „věrohodné dějiny“, ale za „lidovou tradici z minulosti“.
2 Starší zprávy byly považovány za pouhý odraz toho, co se dělo v mladším údobí dějin Izraele.
6 Tito kritikové podle toho zastávali názor, že Mojžíš nikdy nedostal žádný příkaz, aby vyrobil truhlu smlouvy, a že nikdy neexistoval svatostánek, k němuž by se v době, kdy byli Izraelité v pustině, soustřeďovalo uctívání.
7, 8. 7 Jaký měli kritikové „důkaz“ pro tyto názory?
Vyšší kritikové tvrdí, že jsou schopni rozdělit text prvních knih Bible do určitého počtu dokumentů, které se od sebe liší.
8 Podobně i každý případ, kdy je v knize více než jeden záznam o určité události, je považován za důkaz, že na knize nepracoval jen jeden pisatel, ačkoli ve starověké semitské literatuře jsou jiné podobné případy opakování.
9-11. 9 Jsou pro tyto teorie nějaké skutečné důkazy? Žádné takové důkazy neexistují.
Jeden komentátor prohlásil: „I v tom nejlepším případě je kritika spekulativní a nezávazná, je to něco, co je možné pozměnit nebo vyvrátit a co pak musí být nahrazeno něčím jiným.
10 Gleason L. Archer ml. poukazuje na další slabinu v argumentech vyšší kritiky.
11 Již v roce 1909 bylo v díle The Jewish Encyclopedia poukázáno na další dvě slabiny Wellhausenovy teorie: „Argumenty, jimiž Wellhausen téměř úplně zaujal celou obec soudobých vyšších kritiků, jsou založeny na dvou předpokladech: za první, že jak se náboženství vyvíjí, stává se jeho rituál propracovanějším; za druhé, že starší prameny se nutně vztahují k ranějším stupním vývoje rituálu.
12 Existuje nějaký způsob, jak vyšší kritiku přezkoušet a zjistit, zda jsou její teorie správné, nebo nesprávné?
The Jewish Encyclopedia dále uvádí: „Wellhausenovy názory jsou založeny téměř výlučně na střízlivé analýze a bude nutné je doplnit výzkumem z hlediska institucionální archeologie.“
13, 14. 13 Proč je vyšší kritika i přes své slabiny tak populární mezi dnešními intelektuály?
Protože jim říká to, co chtějí slyšet.
Jednen učenec v 19. století řekl: „Osobně jsem přivítal tuto Wellhausenovu knihu více než cokoli jiného; zdá se mi totiž, že naléhavý problém dějin Starého zákona je konečně vyřešen způsobem, který odpovídá principu evoluce člověka, a ten jsem nucen uplatňovat na historii všech náboženství.“
14 Intelektuálům našeho racionalistického dvacátého století se domněnka, že Bible není Boží slovo, zdá hodnověrná.
Věřit, že proroctví byla napsána až po svém splnění, je pro ně daleko snadnější než přijmout tato proroctví jako pravá.
Biblické zprávy o zázracích raději vysvětlují jako mýty, legendy nebo lidová vyprávění, a nechtějí brát v úvahu možnost, že to byly skutečné události.
Takový názor však je předpojatý a neposkytuje žádný přesvědčivý důvod, proč bychom neměli Bibli považovat za pravdivou.
15, 16. 15 Archeologie má pro své výzkumy daleko pevnější základ než vyšší kritika.
Díky tomu, že archeologové prováděli vykopávky v pozůstatcích dávných civilizací, můžeme nyní lépe rozumět způsobu života ve starověku.
Proto nijak nepřekvapuje zjištění, že archeologické nálezy znovu a znovu odpovídají tomu, co čteme v Bibli.
16 Například podle Danielovy knihy se poslední vladař, který panoval v Babylóně předtím, než byl Babylón dobyt Peršany, jmenoval Belšacar.
(Daniel 5:1-30) Zdálo se, že kromě Bible není o Belšacarovi nikde žádná zmínka, a proto se tvrdilo, že Bible je nepravdivá a že tento muž nikdy neexistoval.
17. 17 Belšacar tedy existoval! Byl však králem v době, kdy padl Babylón?
Většina dokumentů, které byly v průběhu času nalezeny, se o něm zmiňovala jako o královu synovi, jako o korunním princi. Ale klínopisný doklad, který je označen jako „Veršovaná zpráva o Nabonidovi“, lépe objasnil skutečné postavení Belšacara.
Uvádí se v ní: „On [Nabonidus] svěřil ‚Tábor‘ svému nejstaršímu (synovi), prvorozenému, vojska všude v zemi podřídil jeho (velení). Nechal (všeho) a svěřil mu kralování.“
18. Belšacarovi tedy bylo svěřeno kralování. Prakticky se tedy Belšacar stal králem!
Historickou přesnost Bible potvrdilo mnoho archeologických objevů. Bible například podává zprávu o tom, že když král Šalomoun převzal po svém otci Davidovi královský úřad, zažíval Izrael velký blahobyt.
Čteme o tom: „Judy a Izraele bylo mnoho jako zrnek písku, jichž je množství u moře, jedli a pili a radovali se.“ (1. Královská 4:20)
Tento výrok je potvrzen následujícím zjištěním: „Z archeologických dokladů je patrné, že v desátém století př. n. l.“
19. 19 Později se z Izraele a Judy staly dva národy a Izrael dobyl sousední moabskou zemi.
Jednou se Moab pod vládou krále Meši vzbouřil a Izrael vytvořil alianci s Judou a sousedním edomským královstvím, aby vedli proti Moabovi válku.
20. 20 Později, v roce 740 př. n. l., Bůh dovolil, aby Asyřané zničili vzpurné severní království Izraele. (2. Královská 17:6-18)
Archeoložka Kathleen Kenyonová se zmiňuje o biblické zprávě o této události a říká: „Mohlo by vzniknout podezření, že vylíčení je zveličené.“
21. 21 Archeoložka dodává: „Archeologické doklady o pádu izraelského království jsou snad ještě působivější než biblická zpráva . . .
22. 22 O vztahu mezi archeologií a historickými zprávami Bible napsal profesor David Noel Freedman: „Povšechně vzato, archeologie má tendenci podporovat historickou platnost biblického vyprávění.
23. 23 Bible nám říká, že ještě později, za krále Jehojachina, byl Jeruzalém obklíčen Babylóňany a byl dobyt.
24. 24 Znamená to, že archeologie souhlasí s Biblí ve všem? Ne, existuje celá řada rozdílů.
25, 26. 25 Jericho padlo podle Bible v první polovině 15. století př. n. l., avšak vykopávky Jericha v 20. století ukázaly různé vrstvy zničení a odlišné časové období.
26 27. 27 Znamená to, že Bible nemá pravdu? To tím rozhodně není řečeno. Archeologie nám sice umožňuje oknem nahlédnout do minulosti, ale tímto oknem není vždy vidět jasně.
28, 29. 28 Archeologové sami připouštějí, že jejich věda má jen omezené možnosti.
29 V díle The World of the Old Testament je uvedena otázka: „Jak objektivní nebo skutečně vědecké jsou archeologické metody?“ Odpověď zní: „Když archeologové vykopávají skutečné věci, jsou objektivnější, než když je vysvětlují.
30 Archeologie tedy může být velkou pomocí, ale - stejně jako všechno ostatní lidské konání - není neomylná.
31 Pokud archeologové vysvětlují své nálezy způsobem, který odporuje Bibli, neměli bychom z toho automaticky vyvozovat, že Bible pravdu nemá a archeologové ji mají.
32 Z tohoto případu je vidět, že archeologové se v názorech často rozcházejí. Proto nás nijak nepřekvapuje, že někteří s Biblí nesouhlasí, zatímco jiní s ní souhlasí.
33 Bible ve skutečnosti obsahuje sama v sobě doklad přesnosti. Události jsou v ní uváděny do spojitosti s určitými dobami a daty, na rozdíl od událostí, o nichž se pojednává ve starověkých mýtech a legendách.
34 Celá řada těchto starověkých nápisů ve skutečnosti neobsahuje ani tak dějiny, jako spíše oficiální propagandu.
35. 35 W. F. Albright dále řekl: „Pokud jde o obsah, Bible v každém případě daleko převyšuje veškerou předcházející náboženskou literaturu, a stejně působivě převyšuje veškerou literaturu, která vznikla po ní; převyšuje ji přímou jednoduchostí svého poselství a univerzálností svého vlivu na lidi ve všech zemích a ve všech dobách.“
Jak poznáme v pozdějších kapitolách, dokladem toho, že Bible byla inspirována, je právě toto „převyšující poselství“, a ne svědectví učenců.
Na tomto místě je však třeba uvést, že novodobým racionalistickým myslitelům se nepodařilo dokázat, že by Hebrejská písma byla z historického hlediska nepravdivá; tyto spisy samy o sobě však jednoznačně svědčí o tom, že jsou přesné.
Může být totéž řečeno o Křesťanských řeckých písmech, o „Novém zákonu“?
2. odst. 8. odst. Například anglický básník John Milton napsal svůj monumentální epos „Ztracený ráj“ stylem, který se naprosto liší od stylu jeho básně „L’Allegro“.
14. odst. Většina dnešních intelektuálů má sklon k racionalismu.
Podle slovníku je racionalismus „spoléhání na rozum jako na základ pro zjištění náboženské pravdy“.
