Z tohoto textu je jasné, že máme ochranu a péči našich strážných andělů i v momentě smrti. Abychom pochopili vztah, který pokračuje mezi anděly a lidskými bytostmi i během našeho přechodu z tohoto života do příštího, musíme pochopit, že andělé byli "posláni sloužit těm, co mají dostat do dědictví spásu" (Žid 1, 14).
Podobně sv. To značí, že prvotním úkolem andělů strážných je spása lidstva: že každý z nás bude žít ve spojení s Bohem. Sv. Alois z Gonzagy (1568-1591) učil, že ve chvíli, kdy duše opouští tělo, je doprovázena a utěšována svým andělem strážným, aby se mohla s důvěrou postavit před Boží Soudní stolici. Anděl, podle tohoto svatého, poukazuje na Kristovy zásluhy, aby v nich duše našla oporu ve chvíli svého soudu. Je tedy pochopitelné, že pomoc a úloha strážného anděla nekončí smrtí těch, které andělé chrání.
Nicméně, pamatujme si, že po smrti musíme čelit osobnímu soudu, během kterého se duše v Boží přítomnosti může rozhodnout, jedtli se otevře Boží lásce nebo definitivně odmítne jeho lásku a odpuštění, a tak se navěky zřekne radostného spojení s ním. (Viz Jan Pavel II, Generální audience, 4. Pokud se však stane, že duše je "ve stavu otevřenosti pro Boha, ale způsobem nedokonalým, cesta k plné blaženosti vyžaduje očištění, které víra Církve objasňuje učením o očistci" (Jan Pavel II, Generální audience, 4. V tomto případě anděl, který je svatý a čistý a žije v Boží přítomnosti, ani nemůže ani se nepotřebuje podílet na očišťování duše svého svěřence. Ty duše, které se rozhodnou definitivně zavrhnout Boží lásku a odpuštění a odmítnou radostné společenství s ním ve věčnosti (Jan Pavel II, Generální audience, 21. července 1999), také zavrhují a odmítají radostné přátelství se svým strážným andělem.
V každém z těchto tří možných scénářů (nebe, očistec nebo peklo) svatý anděl vždy respektuje Boží rozsudek, neboť anděl je dokonale a zcela sjednocený s Boží vůlí. Text jsem pozměnil, protože myslím, že ani Bůh se neraduje, když duše odmítne jeho lásku a milosrdenství a zvolí si věčnost bez Boha. I anděl strážný nemá radost, když duše, kterou celý její pozemský život doprovázel, padá do zatracení, ale respektuje toto rozhodnutí.
článek z 30. 10. zde. Sv. Bůh nám dal každému při křtu svatém anděla, aby nás střežil a vychovával. Andělé jsou s námi přítomni, přispívají nám, jsou s námi a pro nás. Nejstarší svědectví úcty k andělům strážným se dochovalo z IX. století, avšak uctívání andělů je starší než úcta ke svatým. V liturgii byla úcta k nim nejprve spojována se svátkem sv. arch. Michala. Zvyk zasvěcovat andělům strážným zvláštní svátek se začal šířit v XV. století ve Španělsku. Papežem Lvem X. byl potvrzen r. 1518. Od r. 1608, na žádost Ferdinanda II., byl Pavlem V. povolen slavit na habsburském území a na dnešní den jej stanovil papež Klement X. v roce 1670, s rozšířením na celou Církev a zároveň ustanovil slavení památky 2. října.
Žijí s námi, ale jak moc je známe? Poznávat je znamená poznávat jejich pomoc, počítat s nimi. Jsou pro nás darem poslaným z Boží lásky. Každé obdarování má dvě podmínky: někdo něco dává a druhý přijímá. K našemu užitku nestačí, že Bůh každému z nás dal strážného anděla, my ho také musíme přijmout. Když budeme mít doma Bibli a nikdy z ní nebudeme číst a snažit se podle ní řídit, je to stejné jako bychom ji neměli. Podobné to může být s anděly. Važme si svých přátel a žijme s nimi v živém společenství, jak nás to učí velké množství světců.
Ti, kteří se snažili o svatost, chápali, že nejde o nic mimořádného, jen o plnění Boží vůle, jak o ní hovoří evangelia. Slovo anděl pochází z řeckého "angelos" a znamená "posel". Katechismus nám dává toto poučení: "Od dětství až k hodině smrti je lidský život obklopen ochranou andělů a jejich přímluvou. ,Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.´ Křesťanský život má již zde na zemi ve víře podíl na blaženém společenství andělů a lidí sjednocených v Bohu. (KKC 336)
Tento článek katechismu vychází také z Ježíšových slov, týkajících se dětí: "Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce."(Mt 18,10 a dále ze slov sv. Basila Velikého. Na otázku "Kdo jsou andělé?" je nám v Kompendiu KKC (60) řečeno, že jsou to čistě duchoví, netělesní tvorové, neviditelní a nesmrtelní, jsou to osobní bytosti vybavené rozumem a vůlí.
Přesto, jak nás poučuje Bible, kvůli některým konkrétním úkolům brali na sebe viditelnou, lidskou podobu. V té s nimi hovořili někteří světci, jindy jejich zviditelnění posloužilo k ochraně těch, kteří je vzývali. - S připomenutím si těchto skutečností můžeme začít ve SZ u sv. archanděla Rafaela (pam. 29. 9.), který se dal poznat až na konci příběhu o Tobiášovi. Od začátku vystupoval jako lidský průvodce, který zná cestu do Médie. K nejznámějším andělům patří Gabriel - zvěstovatel narození Jana Křtitele a Božího Syna.
Neúplný přehled atributů uvádí anděla u šedesáti svědců. Mezi nimi není např. sv. Kateřina Labouré (pam. 31. 12.), kterou její anděl strážný v podobě dítěte v noci budil a vedl na setkání s Pannou Marií, jehož výsledkem byla zázračná medailka Neposkvrněného početí. Některým světcům anděl podával sv. přijímání, které by z různých důvodů jinak nemohli přijmout. Nejedná se jen o mučedníky a poustevníky, ale i o děti, které nedosahovaly stanoveného věku, jako blah. Hyacinta a František z Fatimy.
Žádné vidění anděla však nebylo bezdůvodné, protože anděl, jak citováno na začátku, je duchová, neviditelná bytost, poslaná Bohem k naší ochraně a pomoci, vzhledem k naší cestě do věčného života. Mezi nejznámější zážitky s andělem patří Petrovo vyvedení ze žaláře (viz Sk 12,7-10). Sv. Rajmund z Penafortu (pam. 7. 1.) pociťoval andělovu přítomnost když se ráno probouzel. Sv. Isidora (pam. 15. 5.) zastoupili andělé na poli u pluhu, v době jeho účasti na bohoslužbě.
V případě sv. Václava (pam. 28. Sv. Gema Galgani (pam. 11. 4.) nejen prožívala přítomnost svého strážného anděla velmi reálně, ale jeho prostřednictvím posílala i dopisy svému duchovnímu otci. Další, od strážného anděla napomínanou světicí, je sv. Františka Římská (pam. 9. 3.). Podle záznamu v aktech svatořečení byl pro ni neviditelným rádcem, láskyplným přítelem i přísným karatelem. Dokonce prý od něj jednou dostala takový silný políček, že ho slyšely i přítomné osoby v místnosti a Františka měla po něm červenou tvář.
Známým světcem komunikujícím s anděly byl sv. Pius z Pietrelcina (pam. 23. 9.). Jeho strážný anděl byl pro něj přítel z dětství, o němž napsal: "dělá všechno, aby zmírnil utrpení, které mi způsobují vzbouření andělé."
Jedni manželé, při onemocnění dítěte, u kterého nedokázali zmírnit vysokou horečku, nezávisle na sobě poslali své strážné állé s prosbou o pomoc k otci Piovi. Ráno bylo dítě zdravé a když táta šel děkovat otci Piovi, ten mu na uvítanou řekl: "Člověk od vás nemá pokoj ani v noci!"
A dodal: "Nemusíš se omlouvat. Také papežové zanechali vzory soužití s anděly strážnými. Pius XI. se naučil počítat s pomocí svého anděla díky slovům sv. Bernarda. Všeobecně úctu ke strážným andělům propagoval i Pius XII. Na základě Bible, církevních Otců i liturgie popsal roli strážných andělů v našem životě. Sv. Jan XXIII., již před zvolením za papeže, jako nuncius uvedl v jednom dopise: "Když musím navštívit nějakou důležitou osobnost, abych s ní jednal o záležitostech Apoštolského stolce, vyzvu svého anděla, aby se dohodl s andělem oné vysoce postavené osoby, že na ni bude příznivě působit." K podobnému jednání vybízel i později.
O důvěrném vztahu se strážným andělem hovořil prostě a přirozeně. Kdo svému andělu důvěřuje a svěřuje se mu, může zakusit i jeho zázračnou pomoc, podobně jako v příběhu uvedeném v publikaci "Na vlnách transcendence".
Aplikace a praktické rady
Na v brněnském podchodu pod nádražím, nazývaném "Myší díra", chtěli dva násilníci přepadnout ženu, která jim bude procházet. Zdravotní sestra modlila ke svému strážnému andělu a viděla, že jim neunikla; ti dva se k ní více nepřiblížili. Andělé nás provázejí i v každodenních situacích a mohou posílit naši odvahu a rozhodnost.
Modlitba denně ke sv. andělu strážnému; pozdravuj ho při vstupu do domu; děkuj mu, že ti zůstal věrným; děkuj mu za obdržená dobrodiní. Naše vlast potřebuje, aby se křesťanské rodiny naučily s nimi počítat a přijímat jejich pokyny, protože jen tak zvládnou podávat věrohodná svědectví o Bohu, k nimž jsou povolány.
Andělé nejsou pouze ochránci; spolu s námi oslavují Boha, zejména při liturgické bohoslužbě. Děje se to zejména při liturgické bohoslužbě. Vzývání a Vzdor v Božím duchu nás vede ke svatosti a k plnění Boží vůle, jak ji popisují evangelia.
Uctívání andělů strážných je součástí liturgické praxe a katechismu; od dětství až po smrt jsou lidé obklopeni ochranou andělů a jejich přímluvou (KKC 336).
Andělé nás chrání v neštěstí a před zlem; jejich moc nad zlými duchy je zdokumentována v těchto příbězích a svědectvích; vyprošuj si jejich ochranu zvláště před cestami a nepřetržitým posuzováním nástrah.
Vždy, když hledáme radu a útěchu, připomeňme si, že Bůh posílá své anděly na naši ochranu, aby nás vedli k věčné radosti. Skrze své modlitby a přímluvu nám andělé pomáhají dojít k Bohu a k plnosti spásy.
