V květnu, při pohledu na přírodu, která kvete, zní v našich uších píseň o kvítku májovém a o svatém Janu Nepomuckém, světci, jehož kult se výrazně zapsal do barokní vizuální kultury i liturgie. Představme si jej jako kanovníka v chórovém oděvu, který se stal významnou ikonografickou ikonou této doby a zemského patrona Čech. Zobrazení svatého Jana se vyvinulo v kontextu baroka a dodnes vzbuzuje otázky, co na sobě má, odkud to pochází a proč právě takto.
Kořeny a původ Rochety a almuce
Iconografie svatého Jana má svůj původ v době baroka, kdy začala narůstat úcta k němu. Svatý Jan je nám představován jako kanovník v rochetu a almuce; rocheta byla chórový oděv pro liturgii, vyvinutý ze základního liturgického oděvu - alby. Rocheta jako chórový oděv pro liturgii se vyvinula ze alby a její vývoj byl ovlivněn klimatickými podmínkami; severně od Alp je zaznamenáno zkrácení alby a rozšíření krčního výstřihu, aby se šla obléci přes zimní kožešinový oděv. Almuce, která bývá na rochetu, je chórový plášť z jemných šedavých kožešin a na zakončení má kožešinové ocásky; sloužila k ochraně a byla doplněna o kapuci, která se v době středověku shrnovala na hlavu. Původ těchto oděvů je spojen s klimatickými poměry za Alpami a s prameny, které sahají až do 13. století.
Alba a rocheta prošly změnami: Rocheta - s úzkým rukávem pro biskupy a vyšší preláty a „superpelice“ - s širokým rukávem pro zbytek kléru. Od 14. století se rocheta rozšířila jako náhrada alby při udílení svátostí, průvodech a žehnáních. Svatý Jan má tedy při zobrazeních často právě albu, rochetu a almuce, a někdy i kapuci, která bývala dříve větší. Barokní úpravy proměnily tradiční anaformu, ale jasně setrvávají prvky almuce a rochety jako klíčové identifikátory prózy světce.
Klarifikace dalších liturgických prvků
Klerika, základní formou oděvu duchovního stavu, bývá černá, se zapínáním na knoflíky; v době vzniku zobrazování svatého Jana nebyla považována za pestrou a bývala spíše tmavá. Kniha bývá symbolem Písma a vzdělanosti; v některých kontextech může být vyobrazená u svatého Jana, zvláště když je znázorňována spolu s malým prstem před ústy. Biret, kněžská pokrývka hlavy, bývá nejčastěji černý a býval v baroku doložen s různými počty rohů; v různých regionech se vyrůstají odlišné styly biretu a později bývá na jeho horní část doplňován střapeček, určující hodnost.
Štola (cinctus nebo chasuble) má původ v římské tradici dvořanů i pohanských kněží a byla nošena na prsou, nebo oblékána na levou stranu jako odznak úřadu; v 4. století byla její výlučnost potvrzena synodami a postupně se rozšířila pro různé stupně kléru. Jak se ukazuje, existuje spojení mezi štolou, kněžským úřadem a liturgickými obměnami, které od 13. století vedly k nošení štoly jáhny a lektorů a k chrakteristickému nosení štoly přes levou ruku či na prsou.
Kanovnické signum, tedy náprsní kříž a případně monile, má svůj původ v novější barokní době; tyto odznaky určovaly příslušnost k kapitule a nosily se na hedvábné šňůře či řetězu. Signum, které má na sobě svatý Jan, je proto součástí jeho oděvu a je spojeno s výsadami papežů, biskupů a monarchů. V některých regionech se za období baroka stalo typickým výrokovým znakem kapituly v Čechách i v dalších zemích střední Evropy.
Symbolika, legenda a význam hvězd
Jedním z nejrespektovanějších atributů svatého Jana Nepomuckého je hvězdná aureola - pět hvězd kolem hlavy. Podle legendy rybáři našli Janovo tělo ve Vltavě a hvězdy symbolizují tuto událost; hvězdy mohou zároveň odkazovat na pět ran Kristových a písmena TACUI (mlčel jsem), která doprovázejí obraz. Svatý Jan Nepomucký je spolu s Pannou Marií jedním z mála světců, kolem nějž jsou hvězdy zřetelně vyobrazeny jako součást svatořečení a kultu. Hvězdy symbolizují i mlčenlivý jazyk - důležité téma zpovědního tajemství.
Další atributy svatého Jana zahrnují kříž (často s ukřižovaným Kristem), palmovou ratolest a obvykle i knihu. Palma často vyjadřuje mučednictví či vítězství; kříž s Kristovým tělem symbolizuje víru, kterou Jan - jako mučedník zpovědního tajemství - šíří. V některých zobrazeních bývá Jan držícím biretu a s jazykovým gestem, které má vyjadřovat mlčenlivost a zadržení zpovědního tajemství.
Nejznámější zobrazení a lokalizace
Nejslavnější socha svatého Jana Nepomuckého je na Karlově mostě v Praze; sochu vytvořil Jan Brokoff podle modelu Rauchmüllera a bronzový odlitek byl zhotoven v Norimberku; instalována byla v roce 1683. Socha reprezentuje postavu v levém kontrapostu, s váhou na levé noze a s pravou nohou mírně pokrčenou; v pravé ruce drží kříž, v levici biretu, zatímco dole před sebou je kniha a případně palmová ratolest. Zobrazení hvězd kolem hlavy, mlčícího jazyka, a kříže s Kristovým tělem tvoří kombinaci, která identifikuje svatého Jana Nepomuckého.
V rámci české provenience nalezneme další památky: například sochu ve Velkých Opatovicích, kterou lze rozeznat podle tradiční barokní estetiky - rocheta, almuce a kanovnického pláště. Socha je z pískovce, vysoká kolem 5 m, s podstavcem a bohatým dekorativním členěním. Původ autora bývá připisován moravskotřebovskému sochaři Jiřímu Františkovi Pacákovi, i když jistota autora není vždy potvrzena. Tato díla svědčí o rozšíření kultu svatého Jana Nepomuckého i mimo hlavní město, a jsou chráněna památkovou ochranou.
Současná interpretace a kulturní význam
Vznik veřejného kultu svatého Jana Nepomuckého a jeho ikonografie má silný vztah k baroknímu pojetí kultu svatých a k ochraně zpovědního tajemství. Předkládané symboly a atributy slouží nejen k identifikaci světce, ale i k posílení víry a duchovního života. Dovětek: uvedení do kultury nám připomíná, že žijeme v době, která vyžaduje obhajobu víry a kultu svatých, který bývá vnímán různě. Svatý Jan tedy zůstává nejen historickým svědcem, ale i živým symbolem mlčenlivosti, citu pro spravedlivé zacházení s tajemstvím a ochrany mostů a vodních cest.
Why Millions Touch This Prague Statue: The Legend of Saint John Nepomucene
Jan Nepomucký je považován za patrona mostů, rybářů, mlynářů a dalších řemesel spjatých s vodou; jeho kult je rozšířen napříč zemí a má celosvětový dosah. Legendy spojené s jeho smrtí a s očím na zpověď zpečetily jeho význam v literárních i architektonických dílech baroka, a proto jeho zobrazení na Karlově mostě zůstává ikonou české národní identity a barokní skulptury.
Navazující poznámky: existuje množství děl, která detaily svatého Jana dotvářejí; liturgické oblečení, almuce a rochety, stejně jako bíři a štoly, tvoří důležité součásti ikonografie a liturgie, které zpravidla bývají zobrazeny zejména na oltářích, kaplích a veřejných sochách. Jejich význam přesahuje estetiku a ukazuje hloubku duchovního života a kulturní paměti českého regionu.