Hra Svatá Jana (Saint Joan) od George Bernarda Shawa, premiérována krátce po svatořečení v roce 1920, je vrcholným dílem autora a klade důraz na psychologii jednotlivce a jeho svědomí spíše než na historické události. Skladba je rozdělena do šesti obrazů a vynechává velké historické momenty jako bitvy či korunovace, aby se soustředila na osud člověka a jeho myšlenkové procesy.
Hlavní téma a kompozice
Hra se zaměřuje na jedince obdařeného zdravým rozumem a sebevědomím, jenž stojí pevně za svým rozhodnutím a cíli, aniž by se nechal odradit okolním tlakem. Autor konfrontuje různé vrstvy společnosti a jejich etické dilemata, která vyvstávají při zkoumání posvátnosti a politické vůle. „Svatá Jana“ poskytuje přehršel myšlenek a rozvrství etických postojů, jež zpřítomňují tlak vrchnosti na jednání jednotlivce.
Děj zahajuje scéna, v níž sedmnáctiletá Jana usiluje o koně a výzbroj, aby mohla být vyslána za Karlem III. (dauphinem) a korunovat jej. V paláci je mladý král obklopen racionalistickým arcibiskupem, vojevůdci a dvořany, kteří Jana okamžitě neberou vážně. Jana však dokáže své poslání přesvědčivě prosadit a dav ji přijímá jako výjimečnou postavu.
Postavy a jejich motivace
Warwick reprezentuje zájmy šlechty, která nechce, aby třetí strana vládla Francií sama. Biskup Cauchon hájí zájmy církve a vidí Janu jako první protestantku, která potřebuje prostředníky ke styku s bohem. Arcibiskup interpretuje zázrak a dá Janě prostor pro působení, ačkoliv rozumově zůstává skeptický. Dunois, Bastard, a další vojáci ji podněcují ke změně vnímání války na skutečný národ, který stojí za Francií, a nikoli jen za osobní prestiží velitelů.
Suspense a dramatické momenty
V ději se střídají scény z Anglického tábora, kde se v konfliktu formují postoje: Warwick usiluje o moc šlechtické struktury, zatímco katolická církev prosazuje jednotu a svatost. Postupně vyvstává plán vzlášť důležitý pro Janu: její tvrzení, že hlas boha jí nařizuje, a její přesvědčení o božím poselství. Po korunovaci se Janě dostává boje o Paříž, avšak její touha pokračovat v dobývání je potlačena Královým okolím, které ji odradí od extrémního rozhodnutí.
Inkviziční proces a tragédie
Roku 1431 probíhá inkviziční řízení, v němž soudci usilují o popření jejího svědectví a nutí ji odvolat. Janina vláda nad Bohem je popřena, když ji tlačí k odvolání, a ona nakonec podepíše pod nátlak, což však později roztrhá. Upálena je jako čarodějnice, což je vnímáno jako politický nutný čin a zároveň jako duchovní zkouška pro celé Francouzské království.
Epizodické vyústění přináší zmíny o zrušení rozsudku a seslání svěcujícího poselství, které Janě přináší povzbuzení o svatosti. Rok 1456 přináší rekonstrukci: Karla jako Krále Vítězného a Janin návrat na scénu prostřednictvím zjevení a rozhovoru s umírajícími postavami. Hra vyvrcholí prohlášením Svatou Jany.
Tematické vrstvy a etické dilemata
Shaw zobrazuje, jak jednotlivci a pánové, zakořenění v současném systému, často drtí jedince, kteří stojí mimo něj. Výraz celku a jedno téma může zastínit a rozmlžit druhé, avšak v Svaté Janě autor dává prostor mnoha pohledům na svatost, morálku a politické zájmy. Hra zkoumá, jak zdravotně klidné a racionální myšlení jedince může přinést zásadní změny v lidské společnosti, a současně upozorňuje na riziko zneužití moci a manipulace s duchovními zdroji pro politické účely.
Historické pozadí a jazykové aspekty
Shaw si v díle neklade za cíl přesné historické rekonstrukce, ale spíše vytváří rámec pro reflexi o Hong Kongu: o tom, jak jedinec v konfrontaci s institucemi bojuje za své přesvědčení a víru. Hra je koncipována jako sen Karla VII. po Janině upálení a vyzdvihuje význam postavy, která se stala symbolem odporu a víry. Přetváří historické postavy a události do alegorické formy, která umožňuje zkoumání etických a existenciálních otázek bez izolace od tehdejší reality.
Formální a stylistické rysy
Shaw klade důraz na psychologický portrét Jana a její postupné sebepoznání, které rozvíjí její zřetel k svědomí a božím hlasům. Hra je bohatá na dialogy a monology, které zkoumají vztah mezi vírou, rozumem a svědomím. Přítomnost postav jako Ladvenu, Dunois, Warwick a Cauchon vytváří napětí mezi světským a duchovním, mezi politickým i morálním rozměrem lidského jednání.
