Náš Pán nehledí ani tak na velikost našich činů, dokonce ani na jejich obtížnost, ale na lásku, s jakou je konáme, řekla svatá Terezie, která svým odkazem malé cesty lásky inspirovala miliony věřících. Její památku si připomínáme 1. října. Svatá Terezie z Lisieux, známá také jako Terezie od Dítěte Ježíše, se narodila 2. ledna 1873 ve francouzském Alençonu svatým manželům Ludvíkovi a Zélii Martinovým.
O Vánocích roku 1886 Terezičina zkušenost důvěrného spojení s Bohem popsala jako „úplné obrácení“, které ji posunulo na cestu zasvěceného života. Téměř o rok později, během pouti do Říma, požádala papeže Lva XIII. o povolení vstoupit v 15 letech do karmelitánského kláštera a toto povolení získala. Po vstupu na Karmel se věnovala životu ve svatosti a vše dělala s láskou a dětskou důvěrou v Boha.
Ve svém autobiografickém díle Dějiny duše popisuje, jak ji Bůh postupně učil: „Láska mi dala klíč k mému povolání. Pochopila jsem, že církev má Srdce a že toto Srdce hoří láskou.“ Terezie tak zjistila, že Láska zahrnuje všechna povolání a je věčná. V praxi to znamenalo konání drobných skutků lásky a obětí, i když se zdály být malé.
9. června 1895 obětovala svůj život Bohu jako oběť milosrdné lásce a o rok později jí tuberkulóza přibrala do temné zkoušky víry. „Můj Bože, miluji tě“ - ta poslední slova, která papež Jan Pavel II. označil za pečeť jejího života. Po smrti Terezie od Dítěte Ježíše inspirovalo miliony lidí její „malé“ kroky lásky a její přímluvy se připisuje mnoho zázraků.
Sto let po její smrti ji papež Jan Pavel II. prohlásil učitelkou církve, a tím se stala třetí ženou po Kateřině Sienské a Terezii z Avily s tímto titulem. Kromě duchovního odkazu je Terezie také patronkou květin, což vyplývá z jejího symbolického vyjádření a z toho, že její hrob bývá ozdoben květinami od poutníků.
Family background a formativní roky Terezie z Lisieux pochází z rodiny Zélie a Ludvíka Martina. Narodila se jako deváté dítě 2. ledna 1873 v Alençonu a měla čtyři sestry: Marii, Pavlínu, Leonii a Célinu. Matčina nemoc a odchod do karmelitánského kláštera byly klíčovými momenty v jejím dětství. Již od mládí cítila povolání k zasvěcenému životu a v 15 letech byla přijata do karmelitského řádu, kde přijala řeholní jméno Sestra Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté Tváře.
O životě Terezie se dozvídáme z její autobiografie a dalších svědectví: „Mým povoláním je láska.“ Po létech těžkostí a velké prostoty jejího srdce se Terezie z Lisieux stává vzorem duchovního dětství, milujícího Božího dítěte a Jakmile se jí podařilo nalézt cestu skrze malé kroky lásky, stala se významnou inspirací pro misionáře a pro laiky po celém světě.
Vznik kláštera v Kobylisích u Prahy a související aktivity Salesiánů v jiných místech ukazují, jak je Terezie spojována s výchovou mládeže a s kultivací víry i na konkrétních místech. Kaple svaté Terezie z Lisieux v Kobylisích byla posvěcena a postupně rozšiřována-až se z ní stal kostel s freskami a vitrážemi od Jana Exnara. V prostoru kaple je uctívána i ostatky sv. Terezie z Lisieux.
Vzestup jejího kultu provází kanonizace Piem XI. v roce 1925 a vyhlášení patronky misí v roce 1927; od roku 1944 je k této úloze přiřazena i Francie. V roce 1997 ji papež Jan Pavel II. prohlásil učitelkou církve a její odkaz zůstává živý i mezi věřícími různých kultur a náboženství.
Pro čtenáře, kteří hledají praktické vedení, „malé kroky“ Terezie nabízejí cestu, jak žít lásku v každodenním životě: být milujícími, trpělivými a důvěřivými v Boží milosrdenství, konat drobné skutky a proměňovat je v misi tím, že milujeme bližní.
V závěrečné vzpomínce lze říci, že Svatá Terezie z Lisieux nám připomíná: cesta svatosti může být jednoduchá - začněme srdcem plným lásky a důvěry a dovolme Boží milosti, aby proměnila i naše malé kroky v velké skutky pro Boží království.
Časté momenty v životě a odkaz malé cesty
- Rané dětství a smrt matky; formování rodinné zázemí.
- Vstup do kláštera v Lisieux a přijetí jména Sestra Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté Tváře.
- Zapojení do konání drobných skutků lásky jako prostředek povolání k milosrdenství.
- Obětování roku 1895 a následná duchovní zkouška v podobě tuberkulózy.
- Kanonizace a slavnostní uznání jako učitelky církve; patronka misí a Francie.
Vliv na dnešní věřící
Její duchovní poselství a „malé kroky“ inspirují i dnes k jednotě mezi modlitbou a skutky lásky, k důvěře v Boží plán a k ochotě sloužit druhým v tichosti a píše se tak vytváří procesik duchovního růstu pro jednotlivce i komunity.
