Když se průměrného křesťana zeptáte, jak si představuje Boží Trojici, v jeho mysli se pravděpodobně objeví klasický barokní obraz: starý, mírně zamračený dědeček s dlouhým vousem (Otec), vedle něj mladší muž s křížem (Syn) a nad nimi se vznáší holubice (Duch svatý). V horším případě si Trojici představujeme jako „tři chlapy v mystickém chuchvalci“. Tento patriarchální obraz je v naší kultuře zakořeněn, ale samotná Bible nabízí bohatsí, barevnější a provokativnější popis Boha, jenž je nekonečný a žije jako věčné Společenství.
Je třeba popsat Boha, který je nekonečný, a proto je nutné opustit plošné stereotypy a chápat Ho jako „věčné Společenství“. Toto Společenství nese dynamiku, která dalece přesahuje lidské rozdělení rolí. Když je Duch svatý ženou, odhaluje se rozměr Boha, který v tradičních překladech často uniká. Hebrejské Ruach je ženského rodu, a v Genesis 1 Duch nad chaosem stvoření „přelétá a hnízdí“ jako pták chránící svá mláďata - obraz mateřský, ženský.
Poté texts se překládaly do řečtiny (Pneuma - středního rodu) a latiny (Spiritus - mužského rodu), a tento rozměr byl z biblické teologie často vytrácen. Duch svatý se tak stal neosobní silou, holubicí či energií. Už jen pohled na Boha jako na Společenství nám pomáhá chápat Jeho plné já. Augustin rozvíjel intuitivní představu, že Duch svatý je ztělesněná láska mezi Otcem a Synem; Otec miluje Syna a Syn miluje Otce a jejich vzájemná láska je třetí Osobou - Duchem svatým. To nevylučuje plnohodnotnou Osobu Ducha, ale ukazuje, že Bůh není samotář, ale vztah.
Naše lidské vztahy odrážejí Boží tajemství Trojice; někdo historicky řekl: „Lepší je mít rozdělené srdce a milující, než nerozdělené a nemilující.“ V Broušených slovech Pavla se v Bibli setkáváme s myšlenkou, že srdce může být rozděleno mezi Boha a partnera; v teologické rovině znamená to, že Bůh má kvůli společenství uvnitř Trojice a kvůli nám raději rozdělené a darované srdce, než aby byl soběstačný v temnotě věčnosti. Každá Osoba Trojice se hluboce vztahuje k těm dalším, a proto Společenství je zrcadlem nebe a jádro naší existence.
Raná církev objevovala toto tajemství Trojice a přineslo to radost z nového poznání: jsme obklopeni Bohem, který je komplexní, různorodý, bohatý a zároveň intimně blízko. Když uvidíme Boha jako věčné Společenství mužů i žen, Otcem, Synem a Duchem, změní se náš pohled na vlastní vztahy. Jmenuji se Jakub Koziel, mám manželku a dvě děti, a zde sdílím myšlenky o tom, jak tajemství Trojice formuje naše pochopení víry jako vztahu a vzájemné důvěry.
V praxi to znamená, že víra začíná tím, že Bůh věří v člověka. Bůh věří, že život lze napravit, a posílá Syna. Když Ježíš vypráví o Duchu svatém - Paraklitu, Utěšiteli a Obhájci - ukazuje nám, že Boží láska je aktivní a živá v církvi i v srdcích věřících. Hledat to, co je dobré pro dobro všech, shrnuje Jan Zlatoústý - nejdokonalejší definice křesťanství je tedy hledání dobra pro všechny. Duch svatý v nás volá, zpochybňuje jistoty a učí, že Boží Chvála je ve srdci vztahu a společného života.
Když se v liturgii slaví Nejsvětější Trojice, připomínáme si, že Bůh je ve skutečnosti Trojicí - Otec, Syn a Duch svatý - a že tato jednota není jen teologickým dogmatem, ale živým vztahem, který má dopad na to, jak žijeme ve společnosti a ve vztazích. Ve svědectví církve je důležité prožít jednotu ve svornosti, i když jsme velmi rozdílní. Maria, jakožto Matka Boží, odráží krásu Trojjediného Boha a vybízí nás k tomu, abychom uctívali Boha a sloužili bratřím.
Věřící se setkáváme s písmem a liturgickým uměním: Svatá Trojice není jen teologie, ale dynamika lásky a světla, ze které vycházíme a do které směřuje naše životní putování. Hlavní poselství zní: jednotu nelze zanedbat; ta vychází z milosrdenství a z víry, že Bůh nás přijímá v plnosti svého života. Krása evangelia tak spočívá v tom, že jednota mezi námi má být žita a svědčena, v souladu s tím, co sdílíme jako věřící v Otcova, Syna a Ducha svatého.
Na závěr připomínáme: Svátek Nejsvětější Trojice se slaví jako připomínka, že Bůh je jeden a zároveň tři Osoby, a že tato jednota je klíčová pro naše odhodlání žít společně ve víře, naději a lásce. Bohatství trojičního tajemství nám otevírá cestu k novému pohledu na Boha, na člověka a na svět kolem nás. Ať nás tato skutečnost vede k hlubšímu vztahu s Bohem a k otevřenějšímu, láskyplnému soužití s bližními.
Po promluvě o Nejsvětější Trojici papež František vyzval k modlitbě za Libanon, k uctění Boha a k bdělosti nad svědomím světa. Dále připomněl významné události a rozdělil pozornost mezi modlitby za nemocné a za nová překladatelská díla Bible, která mohou posílit víru věřících. Všechny tyto momenty sdílejí touhu vidět svět ve světle Trojice - jako místo, kde se láska a pravda setkávají v živém společenství.
