Svatý Juda Tadeáš patří mezi přímé Kristovy učedníky.
Podle tradice byl Juda Tadeáš synem Alfea (Kleofáše) a jeho manželky Marie (Marie Kleofášova), která byla příbuznou Panny Marie.
Jeho bratrem byl apoštol Jakub Mladší.
Jan ve svém evangeliu zaznamenává jednu jeho otázku, s níž se Juda obrátil na Ježíše během poslední večeře: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?"
Ježíšova odpověď je hluboká a tajemná: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; příjdeme k němu a učiníme si u něho příbytek."
Juda Tadeášovi bylo v minulosti připsáno autorství jednoho z listů Nového Zákona, jež bývají nazývány "katolické".
To znamená, že není adresován určité místní církvi, ale širokému okruhu příjemců.
List byl podle tradice napsán kolem roku 65.
Podle starobylého podání (u Pseudo - Abdia) působil společně s apoštolem Šimonem Horlivcem 13 let v Arménii a v Persii, kde nakonec oba spolu podstoupili mučednickou smrt.
Byli oba zavražděni mágy.
Svatý Juda byl usmrcen kyjem, nebo sekerou.
Proto v tradičních zobrazeních má v ruce kyj nebo sekeru (halapartnu).
Také je mu kladena do rukou deska s obrazem hlavy Krista, kterou podle legendy přinesl králi z Edessy.
Někdy je v dlouhém rouchu a drží knihu nebo svitek.
Na znázorněních se všemi apoštoly zaujímá Juda Tadeáš téměř ve všech případech skromné místo.
V 19. století byly na jeho přímluvu zvláštním způsobem vyslyšeny prosby a od té doby mnoho věřících začalo vidět v apoštolovi zvláštního ochránce v beznadějných případech.
Je patronem v těžké nouzi a zoufalých situacích.
Ostatky Judy Tadeáše jsou uchovávány ve svatopetrském dómu v Římě.
Po tisíciletí nenesl žádný kostel Judovo jméno.
Teprve od 19. století začalo mnoho věřících vidět v apoštolovi zvláštního ochránce a přímluvce v beznadějných případech.
Svatý Juda Tadeáš na Karlově mostě a jeho sochařská historie
V Praze u kostela sv. Josefa na Náměstí Republiky je jeho socha téměř doslova obsypána cedulkami s poděkováním za vyslyšení proseb.
Socha sv. Judy Tadeáše je druhou prací Jana Oldřicha Mayera pro Karlův most.
První práce, sv. Antonín Paduánský, je elegantnější, spád draperií pravidelnější a měkčí a celková modelace citlivější, probouzí robustní a ostře řezaná postava sv.
Dochované informace ukazují, že Mayerovo dílo na Karlově mostě spojuje kompoziční koncepce s prvním generacím barokních sochařů.
Jan Oldřich Mayer prožil svá učednická léta v hlavním městě habsburské monarchie, ve Vídni.
Objevuje se zde roku 1684, zprvu působí podobně jako většina sochařů raného baroka v roli řezbáře.
Počáteční pokusy jsou charakterizovány hledáním, postavy jsou robustní, strnulé, pískovec jen velice pomalu dovoluje prvním experimentátorům vysekat kvalitní barokní sochu.
Počínaje tímto obdobím se otevírají dveře sochařům jako byli Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokof.
Mayer je i po stránce kompoziční koncepce svých prací pevně svázán s první generací barokních sochařů Karlova mostu.
Jeho postavy na sousoších jsou stále ještě izolované, jedna s druhou nekomunikují.
Sousoší nevnímáme jako nedělitelný celek, nýbrž jako jednotlivé postavy, samostatně prezentované.
Objednavatelem sochy sv. Judy Tadeáše pro Karlův most byl František Sezima rytíř Mitrovský z Nemyšle a na Jetřichovicích, místopísař království Českého.
Donátor a kontext vzniku
Donátor je uveden jako významná osoba spojující cíle města a církve.
Sousoší je součástí širšího programu výzdoby Karlova mostu a zapůjčuje své postavy k společnému vyznění misijního a apoštolského poselství.
Další souvislosti a ikonografie
Ostatky Judy Tadeáše jsou uchovávány ve Svatopetrském dómu v Římě, a Juda bývá zobrazen s kyjem či sekerou, případně s deskou s obrazem hlavy Krista.
HRŮZOSTRAŠNÁ MINULOST JAPONSKÝCH CHRÁMŮ - O KTERÉ SE NEMLUVÍ
- Juda Tadeáš jako patron beznadějných situací a těžkých nemocí.
- Historie Mayerovy sochy na Karlově mostě a její význam pro baroko v Praze.
- Donátor a sociální kontext vzniku sochy.