Je soubor knih, které křesťanství a judaismus považuje za posvátné a inspirované Bohem.
Bible je označována též jako Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce jen Písmo, některé církve jej označují také jako Boží slovo.
Církev měla v celých svých dějinách k Bibli úctu - věří, že se v textech Písma se setkává s Božím slovem.
To, co je v Bibli zaznamenáno, je podle církve zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého.
Biblický kánon - termín označující soubor knih, které tvoří Bibli.
Ačkoli je Bible z principu jedna, ne všechny církve a náboženské komunity do ní zahrnují tytéž knihy, a proto se biblický kánon liší podle náboženského vyznání.
První část Bible tvoří Starý zákon, který obsahuje soubor posvátných knih (tanach), který křesťané převzali z judaismu.
Tato část spisů je oběma nábožstvím společná, judaismus ji ovšem jako Bibli neoznačuje.
Starý zákon byl původně převážně napsaný v hebrejštině, malá část aramejsky.
Některé jeho nejmladší části byly napsány nebo se dochovaly řecky.
Starý zákon vznikal v průběhu cca 1000 let.
Nejstarší texty pocházejí z období snad před rokem 1000 př. n. l.
Existují však i teorie, které posunují stáří těchto textů před rok 1500 př. n. l.
Nejmladší texty byly sepsány v posledních staletí př. n.
Starý zákon je starší a delší část Bible.
Podle klasického židovského dělení má Starý zákon 3 části: Tóra (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium), Proroci a Spisy.
Tóra je základním dokumentem judaismu.
V Tóře jsou obsaženy nejen univerzální příběhy Adama, Noeho, příběhy židovských praotců Abraháma, Izáka a Jákoba, proroka Mojžíše, ale také 613 micvot (židovských přikázání) a další materiál, který lze považovat za právotvorný.
Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému právu.
Druhou částí Bible je Nový zákon.
Nový zákon je soubor 27 knih.
Jejich obsahem je působení a kázání Ježíše z Nazaretu a počátky křesťanství jakožto víry v Ježíše Krista.
Jednotlivé spisy Nového zákona vznikly zhruba mezi léty 50 a 150 našeho letopočtu, byly napsány řecky a shromážděny jako závazný soubor ve 2. až 4. století.
Kniha Zjevení svatého Podstatným krokem při vzniku Nového zákona byl výběr a sestavení závazného souboru (kánonu) z jednotlivě vzniklých textů.
Evangelia a Pavlovy listy se už ve 2. století citují v jiných křesťanských spisech jako nepochybné autority, kdežto o postavení některých obecných listů a Apokalypsy se diskutovalo až do 4. století.
Stará křesťanská tradice připisuje jednotlivé knihy Nového zákona známým postavám, apoštolům a jejich žákům.
Autorství se ovšem tehdy chápalo jinak - starozákonní Mojžíšovy knihy líčí také Mojžíšovu smrt.
Ve starých rukopisech mají evangelia nadpisy jako „Podle Matouše“, „Podle Jana“, což nemusí znamenat přímé autorství.
Je třeba vzít také v úvahu, že autoři své texty obvykle diktovali písaři, který je často i formálně dotvářel.
Překlady Písma svatého mají dlouhou historii.
Do klasické řetiny se překládal pouze Starý zákon, neboť Nový zákon je v tomto jazyce psán přímo.
Již ve 3. století př. n. l. vznikl v Alexandrii řecký překlad Bible, tzv. Septuaginta.
Od 4. století se křesťanství přesouvá na západ a latina nahrazuje řečtinu jako světový jazyk.
Pro další historii Nového zákona a jeho působení jsou tedy rozhodující latinské překlady.
Koncem 4. století se setkáváme s postupnou adaptací a rozšířením liturgických textů v různých jazycích.
Současná historická věda stále řeší vztah Bible a historie.
Některé části Bible uznává za historicky správné, jiné nikoli.
Přestože jednotlivé knihy Bible pocházejí z různých historických období, křesťané věří, že Bible předává jisté ucelené poselství.
Bible je nejpřekládanější knihou na světě.
V oddělení: Písmo svaté a jeho výklad dle sv. Toto pododdělení má v úvodu sedmero českých textů seřazených podle data vydání.
1. Tzv. 2. 3. 4. 5. Bible, kterou přehlíželi kanovník P. Štulc Václav Svatopluk a P. ThDr. 6. 7. Bible česká (studijní vydání) Hejčla a Sýkory.
Pokud by se někomu zdálo, že i 90 až 70 let od vydání Hejčla-Sýkory (6. 8. 8. (9. Pozn. b) Knihovna Libri nostri byla požádána, aby zařadila i překlad Starého zákona pořízený P. Josefem Hegerem a vydaný souhrnně v letech 1953 - 1958; příp. Škrabalův (Dominikánská edice Krystal, sv. 100) překlad Nového zákona z r. 1948.
U těchto překladů Vulgáta sloužila už jen ke kontrole interpretace z hebrejštiny příp. řečtiny; žalmy dokonce podle tzv. Nové Vulgáty Pia XII.
Tyto moderní překlady, které jsou všude běžně k mání, zařazovat nebudeme (srov. charakteristiku Breviarium romanum ... Pars hiemalis).
Pozn. k překladu NZ, u něhož je uveden Dr. Rudolf Col: U vyd. 1947 se jednalo skoro jen o rozčlenění textu.
Vzhledem k tomu, že nezasvěcený čtenář těžko dokáže podstatné rozdíly těchto tři vyd. s jistotou nalézt a rozpoznat, zřekli jsme se i publikace vyd. c) Nejlepší souhrnná informace o českých překladech a interpretacích Bible je zde v pododdělení 2002: Český slovník bohovědný a encyklopedie, které nejsou v jiných odděleních: Český slovník bohovědný.
1. redakcí byly Bible leskovecko-drážďanská (1360), Bible olomoucká (1417) a Bible litoměřicko-třeboňská (1410).
Bible leskovecko-drážďanská shořela při invasi německých vojsk za 1. sv. války v červenci 1914 v Lovani.
A to co přišlo po ní? Od 90. let 14. 2. redakcí jsou texty 15. 3. 4. redakcí jsou spisy už kališnické.
První samostatným českým katolickým překladem byla až Bible svatováclavská (1. vyd. 1677 - 1715).
R. 1669 byl v Praze ze základu, který věnoval P. Václav Matěj Šteyer S. J. a jeho vynikající matka Marie Šteyerová, založeno Dědictví sv. Václavy.
A jako první edice Dědictví byla vydána bible, zvaná Svatováclavská.
Uveřejňujeme její 2. vyd. z let 1769 - 1771, které stejně jako vyd. 1. bylo ve třech dílech, a kvůli kvalitě souboru i 1. vyd. 3.
Vysvítá to z přiloženého článku K. Komárka (i když on se podle dnešního pojetí za tyto interpretace - podle originálních jazyků - plně staví).
České katolické bible v 18. a 19. století aneb Dědictví svatováclavské.
Prvním samostatným českým katolickým překladem byla až Bible svatováclavská.
Uveřejňujeme její 2. vyd. z let 1769 - 1771, které stejně jako vyd. 1 bylo ve třech dílech, a kvůli kvalitě souboru i 1. vyd. 3.
R. 1857 vyšlo 2. vyd. redakce P. Fr. Srdínka a P. Dr. Klementa Borového, již tu zde předkládáme.
Unikátnost zde předloženého vydání je v tom, že jde o poslední katolické vydání Písma sv. čistě podle svaté Vulgáty; Hejčl/Sýkora už příhlíželi i jinam.
Díl 1 (1. kniha Mojžíšova až Žalmy), Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 76. Díl 2. Část 1 (Přísloví až 2. kniha Machabejská), Část 2 (Nový Zákon), vyd. 1888, Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. Písmo svaté, vydání dle Vulgáty.
Díl první. Díl druhý vyšel 1892.
od svaté římské katolické církve schváleného výkladu přeložené a od nejdůstojnější knížecí arcibiskupské pražské konsistoře vydané nyní pak poznovu s mnohou pilností přehlédnuté, poopravené a příslušným výkladem opatřené.
Bible česká (studijní vydání).
Díl I.: Knihy Starého zákona. Sv. U studijního vyd.: Pro moderní katolíky nejlepší český překlad a nejlepší české poznámky k textu za celou dobu, kdy se Srarý zákon do češtiny překládá, tedy nejvhodnější i pro dnešek.
Svazek I. (1. kniha Mojžíšova - Judit) kvůli rozsahu ve třech částech: Část 1, pět knih Mojžíšových; Část 2, Kniha Josue, Kniha "Soudců", Kniha Rut a knihy královské; Část 3, knihy "Doplňků", Ezdrášovy a Judita.
Soubory s rozlišením 300 dpi (např. Tradiční katolíci jistě budou souhlasit s K. Komárkem v tom, že touto Biblí počala česká katolická kapitulace v biblické oblasti odklonem od Vulgáty.
Jaké byly další kroky, naznačuje text o Bible české - studijní vydání a další díly.
Novější české překlady pak již překládat z řečtiny a k Vulgátě již jen přihlížet.
Je zde uvedeno, že nakonec pro toto rozlišení katolická církev zvolila kritérium tzv. posvátného podání, a že sbírka těchto přidaných spisů se označuje jako deuterokanonický kánon.
Spisy, které do kánonu zařazeny nebyly, jsou označovány jako starozákonní apokryfy.
Biblický Kánon Část 1: Vývoj Biblického Kánonu
Bůh se každého z nás dotýká originálním způsobem.
Pálil jsem Bible, když tu mi uvízly v ruce dva listy evangelia a krátce jsem se do nich začetl.
Ježíšova slova mě pak provázela i v následujících dnech.