Dokumentární film s hranými prvky představuje životní cestu svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje a jejich přínos evropské kultuře. Prostřednictvím historických faktů autoři detailně ozřejmují hlavní smysl a způsob jejich misie mezi Slovany. Nezapomínají ani na odkaz, vliv a šíření cyrilometodějské tradice po smrti obou bratrů. V roce 1980 byli svatí Cyril a Metoděj společně se sv. Benediktem prohlášení Janem Pavlem II. spolupatrony Evropy a vytvořili tak most mezi západní a východní liturgií a 9. a 21. stoletím. Film střídá dokumentární pasáže s inscenovanými sekvencemi.
Cyrila a Metoděje představují ve filmu dva skuteční kněží, Miroslav Herold a Marek Orko Vácha. Zasvěcenými slovy provázejí své putování po stopách věrozvěstů současnou Evropou. Toto propojení historie s naší současností zároveň dokazuje, že hodnoty z počátků vývoje západní civilizace jsou základem a tvoří kořeny dnešní evropské společnosti. Cyril a Metoděj a jejich žáci jsou naši duchovní otcové. Jejich písmo způsobilo pro nás, Slované, že od Ruska až k hranicím s Řeckem se v zásadě domluvíme podobným jazykem, že tvoříme jednu všeslovanskou rodinu. Úspěch jejich mise otevřel cestu evangelizaci slovanských národů.
5. 7. 5. července si připomínáme památku sv. Cyrila a Mětoděje, misionářů a spolupatronů Evropy. Soluňští rodní bratři přišli na pozvání knížete Rostislava na Velkou Moravu, ze které šířili křesťanskou víru mezi slovanské národy. Oba bratři pocházeli ze Soluně a dříve než přišli pozváni knížetem Rostislavem na Velkou Moravu (863), působili nějaký čas jako misionáři u Chazarů na Krymu. Odtamtud přinesli ostatky sv. papeže Klimenta I. nejprve do Konstantinopole, potom je vzali s sebou na Moravu a donesli je až do Říma (867).
Aby mohli slavit bohoslužby v řeči lidu, jemuž měli hlásat evangelium, přeložili bohoslužebné knihy a Písmo svaté do slovanského jazyka. Postarali se také o výchovu svých žáků, aby jejich dílo mělo pokračovatele. Jejich svátek se od 14. století slavil u slovanských národů 9. března, v roce 1863 byl přeložen na 5. červenec a roku 1880 rozšířen pro celou církev. Papež Jan Pavel II. je 31. prosince 1980 jako „průkopníky evangelizace východní Evropy“ prohlásil za spolupatrony Evropy.
Kořeny misie a příprava misionářů
Cyril se narodil kolem roku 827 jako nejmladší ze sedmi dětí. Jeho křestní jméno bylo Konstantin. Byl vychován v Konstantinopoli a tam také vyučoval a působil v diplomatických službách u císařského dvora. Pro slovanský jazyk vytvořil staroslověnské písmo. Na Moravě působil celkem 4 až 5 let. V Římě vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril. Zemřel 14.II.869 a byl pohřben v bazilice sv. Klementa v Římě.
Metoděj je rovněž řeholní jméno, původně se jmenoval snad Michal. Nejprve působil ve státní správní službě ve Slovany osídlené části byzantské říše. Kolem roku 840 dal přednost řeholnímu životu. Doprovázel svého mladšího bratra na Velkou Moravu a do Říma. Tam ho papež Hadrián II. vysvětil na kněze (868) a jmenoval ho arcibiskupem pro území Velké Moravy a Panonie (869). Pokračoval v díle, které se svým bratrem započal, a pokřtil českého knížete Bořivoje. Zemřel 6.IV.885 a byl pohřben na velkomoravském Velehradě.
Moravský kníže Rostislav vyzval byzantského biskupa, aby poslal duchovní hlásat evangelium v mateřštině Slovanů. Na Moravě vznikla potřeba mít misie v slovanském jazyce a vychovat domácí kněze; Cyril a Metoděj proto vypracovali plán, jak překonat jazykové bariéry a zajistit sjednocenou liturgii.
Klíčové kroky misie na Velké Moravě
Konstantin zavedl slovanské písmo hlaholici a přeložil evangeliář a bohoslužebné knihy do staroslověnštiny. Metoděj sepsal Zakon sudnyj ljudem, který měl odstranit zmatek v právním řádu. Pro Moravu byla mise počátečně úspěšná, i když Německý klérus nepřál slovanské liturgii a usiloval o posílení latinského jazyka a centralizaci v řeči latiny.
Bratři po třech letech intenzivní činnosti vyšli do Benátek, aby byli vysvěceni na kněze a vytvořili jádro moravského kléru. Na cestě panovalo nadšení i odpor ze strany latinských kruhů; v Benátkách byli napadeni latiníky kvůli trilingvismu, což vyvolalo zásah papeže Hadriána II. a posléze Hadriánův souhlas s liturgickou němou podporou slovanského jazyka.
Roku 867 papež Hadrián II. zemřel; Hadrián byl nahrazen papežem Hadriánem II., který schválil slovanské bohoslužebné knihy a 868 o vánočních svátcích jich schválení slavnostně udělil. Konstantin zemřel roku 869, zatímco Metoděj byl poslán zpět na Moravu a stal se arcibiskupem Panonie a Moravy se sídlem v Sirmiu a legátem pro šíření křesťanské víry.
Přes odpor německého kléru bylo Metodějovi nakonec umožněno pokračovat a získat uznání slovanské bohoslužby; po návratu na Moravu došlo k rozkvětu církevní činnosti a ke stavbě kostelů a klášterů. Na Moravě vznikla samostatná diecéze pro slovanskou liturgii, která byla potvrzena papežem Janem VIII. v roce 880 bullou Industrie tuae. Metoděj pokračoval v překladu Bible a Otců a zemřel 6. dubna 885 na Moravě; byl pohřben ve velkém chrámu ve zdi za oltářem Bohorodičky.
Po Metodějově smrti došlo k pronásledování ze strany německých biskupů, kdy učedníci Cyrila a Metoděje byli vyhnáni či uvězněni. Papež Štefan V. obnovil latinu a zničil dílo Byzantinců; některé děti věrozvěstů však uprchly do bulharských a chorvatských zemí a pokračovaly v šíření slovanské bohoslužby. S rozpadem Velké Moravy bylo dílo svatých věrozvěstů pošlapáno, nikoli však zcela zničeno. V moderní době byl kult svatých Cyrila a Metoděje potvrzen papeži od Lva XIII. až po Pavla VI.; roku 1980 prohlásil Jan Pavel II. Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy se svatým Benediktem.
Odkaz a kulturní dědictví
Bratři Cyril a Metoděj - apoštolé Slovanů a spolupatronové Evropy - se narodili v Soluni a vyrůstali v byzantské kultuře. Cyrilovo jméno bylo Konstantin, Metodějovo Michal. Po vstupu do řádu oba změnili svá jména a věnovali svůj život misiím mezi Slovanmi. Cyril vytvořil hlaholici, Metoděj rozvíjel právo a organizaci církevních struktur. Spolu otevřeli cestu k liturgické bohoslužbě v národním jazyku, čímž přispěli k významu kultury a vzdělanosti Slovanů. Následnické generace slovanské církve pokračovaly v díle a šířily bohoslužbu v mateřštině po celé oblasti.
Centrem úcty k Cyrilu a Metodějovi se stal Velehrad, kde byl za něho postaven cisterciácký kostel a vydána oficiální svatořečení v roce 1880. O jejich životě a díle vznikla řada „tematických textů“ a celebrací, které zdůrazňují inkulturaci a potřebu hlásat poselství v jazyku lidu. Papežové od 19. století potvrzovali jejich kult a roli spolupatronů Evropy.
