Vedle poučení o svatých, které církev staví jako vzory křesťanského života, má toto dílo sloužit i částečně jako průvodce životem církve během roku a je zde proto více než seřazení světců, jak jsou v církvi připomínáni. Již v kapitole o martyrologiu a reformě Římského kalendáře vycházející ze zásad II. Vatikánského sněmu jsou uvedeny základní směrnice pro tvorbu kalendářů. Liturgický rok je odvozen od slova liturgie. Liturgie je výkon kněžského úřadu Kristova, jímž se na jedné straně uskutečňuje spása člověka a na druhé straně oslava Boží vnějšími působivými znameními v bohoslužbě církve.
Z této definice vyplývá, že v liturgickém roce půjde o úzký vztah ke Kristu, v němž jediném je cesta ke spáse, a o oslavu Boha mezi námi. Liturgický rok je postupným rozvíjením Kristova vykupitelského díla, které je plně obsaženo v eucharistické bohoslužbě, která působí na věřící podle míry jejich ochoty a připravenosti dát se proměnit. Církev svůj život čerpá z tajemství velikonoc, proto velikonoce jsou vrcholem celého církevního roku a památkou zmrtvýchvstání Krista je každá neděle. Obsah liturgického roku, který začíná adventní přípravou na narození Spasitele, popisuje konstituce o liturgii těmito slovy: „V ročním okruhu rozvíjí pak tajemství Kristovo od jeho vtělení a narození až k nanebevstoupení, k letnicím a k očekávání příchodu Páně jako blaživé splnění naší naděje.“
A svatí mají být liturgicky slaveni především v místních církvích, ke kterým měli vztah. Celou církví mají být slaveny svátky jen těch svatých, kteří mají obecný význam. Neděle je zdůrazněna jako den vzkříšení, týdenní oslava velikonoc, prvotní sváteční den a „základ a jádro liturgického roku“; neděle pro své výsadní postavení ustupuje jen nejvýznamnějším slavnostem, svátkům Ježíše Krista. Liturgický církevní rok je souhrn svátků a připomínek v ročních cyklech se opakujících. Určitá „nepravidelnost“ je dána pohyblivou dobou slavení velikonoc, z ní vyplývají i některé pohyblivé svátky a pohyblivé významné dny.
Struktura liturgického roku a pohyblivá období
Do kategorie pohyblivých svátků jsou zařazeny svátek Křtu Páně - v neděli po 6. lednu; svátek Krista Krále - o poslední neděli liturgického mezidobí, tedy o neděli předcházející adventní době; a o svátek Svaté Rodiny v neděli po narození Páně. Pokud na neděli před novým rokem nevyjde, je tento svátek slaven 30.12. Doba adventní - začíná liturgický rok a trvá čtyři neděle, barva fialová s výjimkou Gaudete. Advent připomíná očekávání Pána a přípravu na narození Spasitele; třetí neděle nazývaná Gaudete umožňuje použití růžové barvy.
Vánoční doba nám připomíná, že Syn Boží se stal člověkem; vánoční doba začíná v předvečer Narození Páně a trvá do Zjevení Páně (Tři Králové). Neděle po Narození Páně se slaví Svatá rodina; první leden je zasvěcen Panně Marii. Svátek Zjevení Páně má svůj počátek na Východě a byl postupně integrován do římské liturgie. Liturgické mezidobí I. trvá od dne po svátku Křtu Páně do dne před Popeleční středou a připomíná události Kristova života s důrazem na jejich prožívání v bohoslužbách.
Doba postní je přípravou na prožití Velikonoc; začíná Popeleční středou a končí Zeleným čtvrtkem. Barva liturgických oděvů v postní době je fialová. Postní doba trvá 40 dní (neděle se nepočítají). Velikonoční triduum (Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota) rozděluje dobu postní od velikonoční. Po Velikonocích následuje doba velikonoční, která trvá 50 dní a končí slavností Seslání Ducha svatého; barvy jsou bílé a červené.
Na Letnice začíná druhé liturgické mezidobí, které trvá až do Adventu a obsahuje slavnosti jako Narození Panny Marie, Zvěstování Páně a další. Liturgické mezidobí II. trvá od pondělí po slavnosti Seslání Ducha sv. do soboty před první nedělí adventní; má zelenou barvu a je největším prostorem pro slavení svátků svatých. Po Upřesněném rozdělení doby se další slavnosti dělí na slavnosti, svátky a památky podle důležitosti, a v liturgickém kalendáři jsou uvedeny i zvláštní texty a liturgické postupy pro mši ke cti svatých.
Barvy a významy v liturgii
Liturgická barva vyjadřuje charakter doby: bílá pro oslavy a radostné okamžiky (vánoční a velikonoční období, svátky Páně, svatí mučedníci), červená pro utrpení a mučedníky, zelená pro naději během mezidobí. Fialová vyjadřuje kajícnost a používá se i mimo advent a postní dobu. Růžová barva se užívá jen o Gaudete a o IV. neděli adventní. Černá barva byla používána na pohřby, dnes se častěji nahrazuje fialovou. Zelená je barva naděje a života, přináší důraz na růst ve víře.
Praktické souvislosti a liturgické provozování roku
Liturgický rok zahrnuje mimo pevných datumů i pohyblivé svátky a zvláštní období. Slavnosti svatých a jejich zařazení v kalendáři je určeno pro obecný význam; některé památky mohou být slavné podle potřeby farnosti. Liturgický kalendář není jen plánem bohoslužeb, ale duchovním nástrojem pro věřící, který umožňuje prožít tajemství Boží lásky a spásy v každém období roku. Úloha liturgie vyžaduje, aby liturgické čtení a texty byly voleny s ohledem na pastorační potřeby věřících a aby se nevnášely zbytečné administrativní nároky do slavnostních dnů.
Specifickým prvkem je i úcta k Bohorodičce Marii, která je spojena s vykupitelským dílem Kristovým; liturgické oslavy světců vytvářejí společné svědectví církve. Litanie a procesí ke svatým vyjadřují víru v přímluvu a jednotu církve na nebeské i pozemské pouti. Martyrologium a řada liturgických knih poskytují struktury čtení a textů podle zvláštních pravidel pro slavnosti a památky, včetně možností volby pro pastorační potřeby. Každé období církevního roku nás zve k prožití jiných aspektů Boží lásky a milosti a k vnitřnímu růstu ve víře.
- Advent: příprava na narození Spasitele, barva fialová, Gaudete s růžovou možností.
- Narození Páně a vánoční období: oslavy narození Krista, Zjevení Páně, svátky a tradice s vánoční atmosférou.
- Postní doba: čtyřicetidenní půst, popeleční středa, fialová barva, triduum a Velikonoce.
- Velikonoční doba: 50 dní, Letnice a Letnice; bílé a červené rouchy, oslavy křtu a eucharistie.
- Mezidobí po Letnicích: slavení svatých a památek, zelená barva, uvádění svědků víry do modlitby a života církve.
Liturgický rok tedy není pouze chronologickou sbírkou svátků, ale hlubokým duchovním nástrojem pro věřící, který vyzývá k setkání s Kristem a k formování věrného života ve světle tajemství Kristova vykoupení.