Saint Gerasimos is worshipped in Kefalonia as the patron saint and the Monastery in his name is a beloved and blessed place for Kefalonian people. Saint Gerasimos’ remains are kept in a glass display above his tomb. Saint Gerasimos was born into the affluent and aristocratic Notaras family in 1506. He was ordained a monk at Mount Athos and later spent 12 years of his life in Jerusalem. He came to Kefalonia in 1555 after roaming in Crete and Zakynthos. During the first five years, he lived in a cave near Lassi and he later moved to the area near Valsamata where the Monastery of Saint Gerasimos was established. He founded a monastery that cared for the underprivileged and served as a charitable institution. Kefalonians believe that Saint Gerasimos protects and heals them from sicknesses. Saint Gerasimos’s body is kept and maintained in a glass display at the Monastery since it was never decomposed. Following his death, his body was buried twice and unearthed intact, prompting the church to declare him a saint. On August 16th, feast day of Saint Gerasimos, his body is passed over sick and injured people, as it is believed it can heal them. On several occasions, his body is on display inside the Monastery’s church during liturgy.
Klášter sv. Gerassima - Agios Gerassimos - patron ostrova - se nachází vnitrozemí, ve vesnici Omala nedaleko Valsamata, jen kousek od středu ostrova. Svatý Gerassimos klášter založil na původním svatostánku zasvěceném Panně Marii. Přestože zemřel v 16. století, klášter zůstává významným poutním místem a domovem pro komunitu, která oslavuje jeho narození i zemřelí. Obecně lidé oceňují jeho bohulibé činy při uzdravování nemocných a připisují mu zázraky. Při oslavách nechybí tradiční pokrmy, víno a bohatá společenská zábava, hudba a tanec.
V okolí kláštera se sdružují poutníci i místní obyvatelé, kteří věří, že Svatý Gerasimos chrání a uzdravuje je. Poutní místo je doplňováno o popisované zázraky a jeho relikviáře jsou často součástí liturgií. Věřící se na jeho výročí narození i smrti scházejí, aby si připomněli jeho život a skutky.
V souvislosti s monarchií kláštera a jeho rolí v komunitě se objevují místní zvyky a návaznosti na tradiční jídla a víno, která doprovázejí slavnostní dny. Zvonice kláštera a další architektonické prvky připomínají historický význam místa jako centrálního bodu duchovního života ostrova.
