Angelo Roncalli se narodil 25. listopadu 1881 v italské vesnici Sotto il Monte asi 20 km od Bergama a pocházel z početné rodiny rolníků. Po studiu v Bergamu a v Římě byl 10. srpna 1904 vysvěcen na kněze a krátce nato se stal sekretářem biskupa v Bergamu a angažoval se v Katolické sociální akci.
Od roku 1906 působil jako profesor dějin církve, apologetiky a patrologie v kněžském semináři. V období 1915-1918 byl sanitářem na frontě první světové války. V roce 1919 jej papež Benedikt XV. jmenoval koordinátorem Díla šíření víry v Itálii. Roku 1925 byl vysvěcen na biskupa a jmenován apoštolským vizitátorem v Bulharsku, kde se snažil zprostředkovávat dialog mezi latinskou a byzantskou církví.
Od roku 1934 byl v Istanbulu apoštolským delegátem pro Řecko a Turecko. Za války organizoval v Turecku sbírky pro hladovějící Řecko a zachraňoval maďarské Židy vystavováním potvrzení o křtu. Od roku 1944 byl nunciem v Paříži a předsedou Francouzské biskupské konference. V roce 1953 byl jmenován benátským patriarchou a kardinálem. Dne 28. října 1958 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan XXIII. Jako papež dokázal zlomit nenávist vůči Židům a změnit některé související liturgické texty. Pomohl překonat kubánskou krizi tím, že se v roce 1962 zasadil o dialog s komunistickým blokem. V roce 1963 obdržel světovou cenu za mír a humanismus. Je autorem termínu aggiornamento neboli přizpůsobení církve potřebám doby.
Klíčové momenty pontifikátu a jeho osobnost
Svolal 2. vatikánský koncil, jehož první zasedání začalo 11. října 1962, a má velké zásluhy na vzniku přelomové koncilní konstituce Gaudium et Spes. Zemřel dne 3. června 1963. Blahořečil jej Jan Pavel II. dne 3. září 2000 a svatořečil papež František 27. dubna 2014. František ustanovil, že Jan XXIII. bude nezávaznou památkou připomínán každoročně 11. října, v den zahájení II. vatikánského koncilu, místo dřívější připomínky 3. června.
Jan XXIII. bývá popisován jako laskavý a mimořádně dobrý. Byl prostý a moudrý, srdečný a přívětivý, uměl žít s humorem a plně se podřizoval Duchu svatému. Rád povzbuzoval a dodával odvahu; při inauguraci vyzdvihl důležitost lidského spolubytí a jednoty. V debatách o církevní moci usiloval o jemnou rovnováhu mezi tradicí a potřebou neustálé obnovy.
Jeho postoj vůči světu a míru
Ve svých proslovech vyzdvihoval myšlenku, že Církev musí být otevřená světu a hledat cesty k jednotě. Při zahájení koncilu hovořil o potřebě obnovy církve a jejího svědectví v moderní době. Vztah k míru vyjádřil encyklikami Mater et Magistra a Pacem in terris a zásadně zasáhl do diplomatických snah o mír během kubánské krize.
Vzkazy, které Jan XXIII. zanechal, jsou často vyjadřovány prostřednictvím jeho odkazu na anděla strážného a důrazu na vedení Boží milostí v každodenním životě věřících. Zdůrazňoval, že věřící mají spolupracovat s Bohem a že svatost se projevuje především v konkrétní službě lidem a svědectví lásky, nikoli pouze v akademických zásadách.
Historické a teologické souvislosti
Jako diplomat a papežský zástupce působil Roncalli v Bulharsku, Řecku, Turecku a Paříži, kde se mu dařilo udržovat neutralitu během konfliktů a zároveň pomáhat postiženým a pronásledovaným. Jeho období před volbou za papeže zahrnuje klíčové zkušenosti s dialogem mezi církvími a s kulturou pluralismu, což se v plné míře odrazilo v jeho koncilní politice a pastoralismu.
První zasedání Druhého vatikánského koncilu začalo 11. října 1962 a Jan XXIII. ho vedl s příslovečným klidem a vizí spojování lidí různých tradic. V jeho vizi nebylo cílem vyhlašovat nové dogmata, ale vyjádřit tradiční učení církve moderním způsobem.
Odkaz a kanonizace
Jan XXIII. byl kanonizován 27. dubna 2014 papežem Františkem; jeho památka je slavená 11. října. Vatikán zdůrazňuje, že svatořečení není potvrzením bezchybnosti ani schválením veškerých činů pontifiků, ale vyjádřením víry, že svatí již působí v Boží blízkosti.
Jeho pontifikát je často popisován jako jedno z nejdůležitějších období moderní katolické církve; Jan XXIII. se stal symbolem „papeže dobra“ a otevřenosti vůči světu, zatímco jeho nástupce Jan Pavel II. je často vnímán jako výraznější postava pro odlišný politický a společenský kontext.
- Narození a raný život: Angelo Roncalli se narodil 25.11.1881, v Sotto il Monte; rodina, religiozita a dětství formovaly jeho budoucí povahu.
- Vysvěcení a pastorace: 1904 byl vysvěcen na kněze; působil jako sekretář biskupa a výuku církevních dějin vyučoval v semináři.
- Diplomatická služba: působil v Bulharsku, Řecku, Turecku, Paříži; v době války pomáhal židovským uprchlíkům a řeckým občanům.
- Volba papeže: 28. 10. 1958 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan XXIII.; krátce po volbě překvapil mnohé svou energií a otevřeným stylem vlády.
- Concil a odkaz: zahájil Druhý vatikánský koncil, jehož cílem nebylo nově vyhlašovat dogmata, ale aktualizovat způsob vyučování v církvi a otevřít ji světu; koncilní plod Gaudium et Spes a Pacem in terris.
- Svatost: byl blahořečen v roce 2000 a kanonizován v roce 2014; památka slavena 11. října.
Mezi jeho známé citáty patří důraz na to, že „Církev se musí neustále obnovovat“ a že „Žijeme jeden s druhým, snažme se navzájem sjednotit a semknout.“ Jeho postoj k andělovi strážnému, k dialogu s lidmi různých vyznání a k hledání míru zůstává inspirací pro současné i budoucí generace.
