Svatokopecký chrám patří mezi mimořádně zdařilé barokní stavby a jeho výzdoba i prostorové uspořádání představují výjimečný soubor olomouckého baroka. Jeho průčelí a boční křídla vytvářejí harmonický celek s hlavní lodí a kupolí, nad kterým se tyčí bohatá štuková a sochařská výzdoba s motivy ctností a postavami apoštolů.
Vertikální členění průčelí pilastry na tři pole a masivní římsa horizontálně dělí dolní a horní část. Dolní část dominuje portál se třemi cennými sochami štědrosti, fámy a naděje, z roku 1731 od Josefa Winterhaldera; nad ním pak působí další bohaté sochařské výzdoby a fresky v korunních částech fasády. Nástupci hradišťského kláštera Aleš a Norbert Želecký z Počenic dokončili svatyni u návštěvy Panny Marie u Alžběty a posvětil ji olomoucký biskup Karel kníže Lichtenštejn v roce 1679.
Dolní část chrámu doplňují tři niky se sochami sv. Štěpána (uprostřed), patrona kláštera Hradisko, a patronů premonstrátského řádu sv. Augustina (vlevo) a sv. Norberta (vpravo). Křídla rezidencí doplňují průčelí baziliky v architektonicky působivý celek; nad horizontální římsou probíhající jejich vrcholovou částí jsou osazeny plastiky dvanácti apoštolů spolu s dvěma morovými patrony. Z levé strany z čelního pohledu jsou to sv. Šebestián, sv. Šimon, sv. Bartoloměj, sv. Jakub mladší, sv. Jan evangelista, sv. Ondřej a sv. Petr; z pravé strany pak sv. Filip, sv. Jakub starší, sv. Tomáš, sv. Matěj, sv. Matouš, sv. Juda Tadeáš a sv. Roсh.
Do vnějšího pohledu chrámu a křídla patří nad hlavní lodí kupole, která je položena na čtyřech pilířových svazcích a vzbuzuje dojem impozantního objemu. Klenba kupole je rozdělena na šest kartuší s freskami zobrazujícími život šesti starozákonních žen: Sáry, Rebeka, Abigail, Betsabe, Judith a Ester; horní části kartuší doprovází symbolické obrazy invokace Salve Regina. Klenba presbytáře a lodi je bohatě zdobena štukovou výzdobou a freskami z druhé poloviny 17. století. V presbytáři jsou fresky s invokacemi litanií a duchem baroka, které doplňují také klenbu s lunetami a postavami evangelistů na pilířích.
Varhanní nástroj byl postaven v letech 1722-1725 brněnskou dílnou Davida Siebra; původní dispozice byla však v roce 1895 nahrazena romantickou úpravou Jindřichem Schiffnerem. Hlavní oltář, navržený Baldassarem Fontanou, je retabulum tvořené dvěma páry sloupů a štítovým nástavcem spolu s plastickou výzdobou Boha Otce a andělů. Do středu stěny retabula je vsazen oltářní obraz Navštívení Panny Marie od Jana Spillenberga; před ním stojí volně stojící oltářní mensa a milostný obraz Panny Marie s Božím Dítětem na levé ruce a jablkem v pravé ruce, symbolizujícím vykoupení lidstva. Deska obrazu s rozměry 39x21,5 cm váží 5,75 kg a byla odkryta po restauraci v roce 1979. Korunky byly korunovány v roce 1732 a později obnoveny roku 1924. Při svatořečení Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka arcibiskup Jan Graubner vyjádřil přání, aby korunky posvětil papež Jan Pavel II., a ten je skutečně posvětil.
Do hlavního prostoru dále patří dvě největší kaple v příčné lodi: kaple sv. Jáchyma (vpravo) a sv. Josefa (vlevo). Kaple Panny Marie je zasvěcena kapli vpravo pod kupolí a centrem kaple je oltář s velkým retabulum, na němž dominuje oltářní mensa a svatostánek, s alabastrovými sochami a reliéfy. Ostatky mučedníka sv. Viktora jsou uchovávány v skříně nad svatostánkem; nad ním je kaple sv. Liberta a kaple sv. Augustina. Zastavení 12 a 13 se nacházejí v kaplích sv. Norberta a sv. Andrýska. Dům a ambity kolem chrámu doplňují kaple kajícníků a zajímavé malby na stěnách a stropech, z nichž některé pocházejí z dílny Handkeho a Trogera. Interiérová výzdoba je propojena s bohatou vizuální symbolikou a připomíná význam poutního místa pro duchovní život regionu.
Historie poutního místa ukazuje proměny i období úpadku a rozkvětu. Při osvobozování Olomouce v květnu 1945 chrám hořel, ale nebyl dobyt; věže a vnější fasáda byly zachráněny a obnoveny. V roce 1950 byli premonstráti odvlečeni a vrátili se sem až 11. února 1990. Bazilika byla poctěna titulem bazilika minor a v roce 1995 navštívil Svatý Kopeček papež Jan Pavel II. Velká oprava baziliky na Svatém Kopečku pokračovala v následném období a byla součástí širšího oživování poutního místa, které zůstává významným náboženským a kulturním centrem regionu.
Mezinárodní Cyrilo‑metodějská stezka započíná na Svatém Kopečku a pokračuje po trase k Olomouci a dalším historickým místům v regionu; její první etapa zdůrazňuje význam Cyrila a Metoděje pro tuto část Evropy a propojuje poutní místa s kulturním dědictvím UNESCO a regionální historií. Návštěvníci tak získají ucelený obraz barokní architektury, esprit Svatého Kopečka a současných rekonstrukcí, které udržují poutní místo živým a přístupným širokému publiku.