Kdo jde v prvních prosincových dnech našimi ulicemi, určitě ho potká, totiž svatého Mikuláše, ve více či méně odpovídajícím biskupském oděvu a jistě nikdy bez dlouhého bílého vousu, s nímž se ostatně znázorňoval už v 8. století. Tradice vždycky ztotožňovala svatého Mikuláše s oním biskupem Mikulášem, který se zúčastnil koncilu v Niceji a spolu s tímto prvním velkým biskupským shromážděním vyslovil vyznání o pravém božství Ježíše Krista. Mikuláš je jedním z prvních, kteří byli uctíváni jako svatí, aniž byli mučedníky.
V klidných dobách, co se týče vztahu církve a státu, lidé potřebovali nové a jiné vzory. Mikuláš se jim do paměti zapsal jako člověk, který pomáhá. Jeho velikostí nebylo hrdinství, které se nechává mučit, zavřít a popravit. Na 6. prosínce připadá nezávazná památka sv. Mikuláše, biskupa, který patří k nejuctívanějším světcům vůbec. Ačkoliv je s jeho životem spojeno mnoho legend, spolehlivě víme, že šlo o muže skromného, laskavého a mimořádně štědrého. Dobré skutky konal tajně, podle evangelijní rady neupozorňovat na své dobrodiní, což je důvod, proč nám většina jeho činů zůstala neznámá. Sv. Mikuláš patří k nejuctívanějším světcům a symbolem jeho života je nezištná láska k bližním.
Narodil se asi před rokem 270 v patarském přístavním městě na jihu Malé Asie. Pocházel z křesťanské rodiny, po níž zdědil značné jmění, které tajně rozdával chudým podle evangelijní rady nekonat dobro pro lidskou chválu. Nejslavnější legendou je příběh o záchraně tří dcer, jimž potají poskytl věno, aby nebyly prodány do prostituce. Když byla jeho dobročinnost odhalena, odešel na pouť do Svaté země. Na cestě utišil modlitbou bouři, a stal se tak patronem námořníků. Po návratu byl nečekaně zvolen biskupem v Myře, kde žil asketicky a stal se vzorem křesťanské lásky k Bohu i lidem.
Svatý Mikuláš je spojován s mnoha dalšími legendami - o záchraně námořníků, o osvobození tří nespravedlivě odsouzených vojáků, o pomoci rodinám v nouzi či o vzkříšení tří chlapců nebo studentů skrytých v sudu. Za pronásledování císaře Diokleciána byl vězněn, přesto povzbuzoval spoluvězně vírou a nadějí. Na svobodu se vrátil až za vlády Konstantina Velikého a znovu převzal biskupský úřad. Zemřel 6. prosince v první polovině 4. století. Úcta k němu se šířila už od jeho smrti a později dosáhla celého křesťanského světa. Roku 1087 byly jeho ostatky přeneseny do Bari, kde byla vybudována bazilika sv. Mikuláše a kde světce dodnes uctívají poutníci. Nejčastěji je zobrazován jako biskup držící tři zlaté koule, připomínající věno darované třem dívkám. Svatý Mikuláš tak zůstává symbolem nezištné lásky, laskavosti a pomoci všem, kdo se ocitnou v nouzi.
Postava Mikuláše se však objevuje i v dnešních kostelních a školních přednáškách. „Než mezi nás přijde svatý Mikuláš s anděly, tak Vám o něm něco řeknu.“ Svatý Mikuláš se narodil před 1700 lety v dnešní Turecké republice. Pocházel z bohaté rodiny, ale měl soucit s lidmi, kterým se tehdy vedlo hůře. Rozdával jim svůj majetek potají, aby nebylo chváleno veřejně. Dělal to potají, protože nechtěl, aby ho za to chválili. V mládí se vypravil na pouť do Svaté země. Pluli tam lodí a zažili velkou bouři. Mikuláš se modlil a na jeho přímluvu Bůh bouři utišil. Když se vrátil do vlasti, zvolili ho biskupem. Proto má na všech obrazech biskupskou čepici a hůl.
Na osudu Mikuláše je fascinující, že v průběhu dějin vznikly velmi odlišné adaptace. Ačkoliv je s jeho životem spojeno mnoho legend, takzvaný „Černý Petr“ v Nizozemsku a jeho původně černé postavičky se vyvinuly z historických podmínek; černá barva a plášť pluviálu byly spojeny s tehdejšími zvyklostmi a obchodními praktikami. Odtud vyšel obraz čerta, který později vplul do české tradice. Dokonalejší obrázek Mikuláše se tedy vyvinul z krystalické dobročinnosti k širšímu morálním poselstvím o laskavosti a pomoci těm nejpotřebnějším. A právě to poselství zůstává živé dodnes.
Veřejnosti je Mikuláš představen mnoha způsoby. Kromě samotné zvyklosti dávat dárky dětem se lidé učí modlitbě, světci připomínají důležitost rodiny, vzdělání a svědomité chování. A zde se propojuje tradice s dneškem: děti motivuje k učiteli, škole a k odpovědnosti, a zároveň upozorňuje na potřebu naděje a solidarity. Před jídlem je vhodné se pomodlit a dětem připomenout, že Bůh nám všechno dává a že za to máme děkovat. Modlitba a působení dobra dávají smysl i dnešnímu adventu a nadcházejícím Vánocům.
Na závěr: Mikuláš už je na cestě - jako každý rok i letos připlul na své lodi do přístavu v Haagu a děti ho vítají zpěvem tradičních písní. Děti dostanou do bot od Mikuláše dárky, ještě před tím mu ale musejí zazpívat písničku nebo odrecitovat básničku. Tradice se v Nizozemsku a v Česku navzájem doplňují a vzájemně si připomínají období dobra, odpuštění a radosti z darů.
Černý Petr je Mikulášův přítel a pomocník. Je to takový akrobat. Leze komínem do bytů, aby dětem od Mikuláše předal dárky. Tradiční postavička má své kritiky a debata o rasismu v ní rezonuje i v dnešní době; přesto zůstává součástí rituálu a zvyku v některých oblastech Evropy.
ZUŠ Krnov - Mikulášská nadílka
Na cestu adventu a přípravy na Vánoce tak Mikuláš vybízí k soucitnému a odpovědnému chování: pomáhat bližním, modlit se, udržovat pořádek a zachovávat důstojnost dítěte i staršího člověka. Ať už se setkáme s postavami čertů či andělů, důraz na dobro, ke kterému vyzývá Mikuláš, zůstává hlavní myšlenkou této slavnostně-adventní tradice.