18. října si připomínáme sv. Lukáše Evangelistu, autora třetího z evangelií a Skutků apoštolů. Díky Lukášovu vyprávění o Ježíšově životě, zaznamenanému v jeho evangeliu, se křesťané mohou dozvědět více o jedné z nejdůležitějších postav Nového zákona, Panně Marii, Matce Boží. Lukáš zaznamenal mnohem více z Mariina života než kterýkoli z ostatních evangelistů. Možná je to dáno jeho blízkostí k apoštolu Janovi, který se o Matku Boží staral na žádost samotného Ježíše (Jan 19,27).
Lukáš se narodil v Antiochii, jeho jméno odkazuje na oblast, která je dnes součástí Itálie, Lukánii, a zřejmě souvisí s řeckým slovem Leukos, které znamená „bílý“ nebo „světlý“. Na víru v Ježíše Krista se obrátil kolem roku 40 a je známo, že Pána osobně neznal, ale znal sv. Pavla, jehož byl žákem. Lukáš byl vzdělaný člověk - na rozdíl od většiny apoštolů. Ve svém evangeliu vyzdvihuje ty, kdo trpí na těle nebo na duši, zejména chudé a kající hříšníky. Neustále také připomíná potřebu modlitby.
Je jediným autorem Nového zákona, který nebyl židovského původu a jehož spisy mohly přinést radostnou zvěst pohanským národům. Lukáš totiž používal koiné řečtinu, tedy vedle latiny nejrozšířenější variantu řeckého jazyka starověku. Detaily jeho života po smrti Petra a Pavla nejsou známé. Diskutuje se o tom, zda zemřel jako mučedník, nebo zda zemřel na stáří. Podle další tradice byl Lukáš umučen spolu s apoštolem Ondřejem v zemi Patras v římské provincii Achaia oběšením na stromě.
Lukáš bývá zobrazován s knihou v ruce vedle býka nebo vola. Svatý Lukáš je patronem lékařů, chirurgů, řezníků, knihařů, sochařů, notářů a umělců. Zároveň bývá spojován s malířským uměním, a to i díky tradici, že jako první maloval portréty Panny Marie. Malířský cech se tedy označoval jako cech sv. Lukáše.
Narodil se a byl lékařem v Antiochii, v Sýrii. Jako společník apoštola Pavla se setkal i s dalšími apoštoly a sesbíral a sepsal svědectví o Ježíši Kristu asi po roce 70. Jako jediný z novozákonních pisatelů nepocházel ze židovství a k evangeliu napsal i pokračování z dějin prvotní církve - Skutky apoštolů. Zemřel v Řecku pokojnou smrtí ve věku 84 let.
Lukáš bývá zobrazen také s býkem, symbolizujícím jeho evangelium, a s obrazem Panny Marie. Zásadně chrání lidi před neštěstím a dobytek před nemocemi a ochrannou ruku drží prý i nad všemi svobodnými. Podle legendy měl velkého koníčka, malování; říká se, že jako první maloval portréty Panny Marie a věrně zachytil její tvář, proto se stal patronem malířů.
Na konci 20. století a v počátku 21. století byly ostatky sv. Lukáše z Prahy a ostatky z Padovy v Padovské bazilice Justiny zkoumány. Antropologické, lékařské a genetické analýzy prokázaly shodu: pražská lebka a padovská kostra k sobě anatomicky odpovídají; věk zemřelého byl odhadován na 70-85 let a krevní skupina byla 0. Tyto výsledky potvrzují spojení Lukášova hrobu s Padovou a zajišťují věrohodnost tradic o jeho ostatcích.
Historie a tradice také spojují sv. Lukáše s bohatou duchovní krajinou českých zemí. Praha uchovává jeho lebku jako součást Svatováclavského pokladu; během slavností se posledně zmiňovaná lebka vystavuje k uctění ve Světovém pokladu svatovítské katedrály. Velehradská pouť 2024 i dřívější Dny lidí dobré vůle si připomínají svatého Lukáše jako patrona lékařů, zdravotníků a malířů, a připomínají jeho význam pro spojení víry, vzdělanosti a lidskosti.
Podle legendy měl Lukáš blízké kontakty se sv. Pavlem, doprovázel ho na misijních cestách a byl u Pavlovy vazby v Římě v letech 61-63. Spisovatel skýtá důkazy o Boží milosrdenství a otevřenosti spásy pro všechny národy i sociální vrstvy. Jeho Evangeliu a Skutcům apoštolů je často připisována zvláštní důraz na záchranu hříšníků a na proud Duchu svatému v každodenním životě práceschopného člověka.
Prameny, které se k Lukášově životu a dílu váží, zahrnují starověké prameny a pozdější církevní tradice. Zvláště významná je jeho role jako autora Lukášova evangelia a Skutků apoštolů, a jeho přínos k rozvoji teologických myšlenek o milosrdenství, otevřenosti spásy pro pohany a pro chudé, a o důležitosti modlitby a péče o lidi.
V souvislosti s významem sv. Lukáše pro umělce a řemesla připomínky tak často ukazují, že patron malířů a lékařů je spojován s představou, že umění a věda patří k božímu plánu péče o člověka. V jeho příbězích se objevuje i důraz na ženské postavy a jejich význam v dějinách víry, jakož i na duchovní dimenzi každodenní práce a služeb.