Myšlenka na nový reprezentativní pomník sv. Václava se zrodila již v 19. století. V roce 1894 byla vypsána veřejná soutěž. Složité diskuse a rivalita mezi Myslbekem a Schnirchem vedly k výsledku, který dodnes definuje českou sochařskou tvorbu konce 19. a počátku 20. století.
Pro Josefa Václava Myslbeka se pomník stal životním úkolem, na kterém s přestávkami pracoval přes 35 let. Proslulý je jeho výrok „Vaška shodil!“, když v záchvatu tvůrčí krize zničil jeden z modelů. Velkou pozornost věnoval Myslbek koni. Po několika modelech si nakonec vybral sedmiletého oldenburského hřebce Arda z vojenského hřebčína. Ústřední bronzová socha zobrazuje svatého Václava jako odhodlaného vládce a bojovníka. Jeho postoj vyzařuje klidnou sílu a odhodlání.
Čtyři strážci: Sv. Ludmila a sv. Prokop, sv. Anežka Česká a svatý Vojtěch stojí po stranách podstavce. Vpravo pak stojí svatý Prokop, opat Sázavského kláštera, v mnišském rouchu s knihou a tonzurou; vzadu je svatý Vojtěch s mitrou, žehnající pravicí a berlou s knihou v levici. Kromě hlavních soch je pomník zdoben i dalšími uměleckými prvky. Sousoší Josefa Václava Myslbeka podle návrhu z r. 1898, se změnami realizováno v letech 1912-24.
Třikrát odstupněný vysoký podstavec z leštěné žuly nese jezdecký pomník sv. Václava, oděného v brnění; Myslbekovi se podařilo vyvážit obě figury v přesvědivé monumentalitě. Na rozích podstavce stojí vpředu nadživotní figury sv. Ludmily a sv. Prokopa, vzadu sv. Vojtěcha a sv. Anežky České (která nahradila původně plánovaného sv. Ivana). V horní části podstavce obíhá nápis SVATÝ VÁCLAVE / VÉVODO ČESKÉ ZEMĚ, KNÍŽE NÁŠ / SVATÝ VÁCLAVE/ NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM.
Detalní faktografie: pomník byl oficiálně odhalen v roce 1913, i když ještě nebyla dokončena socha sv. Anežky. Později byl doplněn i sochami dalších světic a světců a celkové dílo působí jako monumentální vyjádření české státnosti. Kolem dokola obtáčí pomník umělecky kovaný řetěz s lipovými trojlisty jako motivem.
Příběh samotné jezdecké sochy a jejích doplňků je propojen s architektonickým řešením soklu; architektem podstavce byl Alois Dryák a ornamentální výzdoba dílem Celdu Kloučka. Modelem pro koně byl sedmiletý hřebec Ard z oldenburského plemene, patřící armádě. Okolí pomníku tvoří žulové podnoží s jednoduchými schody a elipsovitý výběh s vyvýšeným chodníkem; na něm se nacházejí stojící sochy čtyř světců.
Historie instalace a svědectví: pomník prošel řadou změn: původně měl být umístěn na rampě Národního muzea, ale byl přesunut na Václavské náměstí; první modely vznikaly od roku 1882, finální podoba se postupně rozvíjela až do odhalení v roce 1913. Původní tříleté, zjednodušené podstavce s čtyřmi světcemi doplněnými v letech 1912-24 dosažených změn bylo postupně dokončeno a veřejnost se stala svědkem složitého procesu vývoje této ikonické kompozice.
Socha sv. Václava je dnes nejen urbanistickou dominantou Prahy, ale i středem společenského a politického života: je místem setkání, a to jak neformálním, tak pro pořádání hromadných manifestací. V rámci historických změn a restaurování byla památka několikrát obnovována, a to včetně kompozice světců a podstavce, který prošel restauracemi a rekonstrukcemi vyvolanými potřebou zachovat jeho stabilitu a reprezentativnost.
Po 2. světové válce a v době Pražského povstání došlo k bombardování okolních budov, avšak samotný pomník zůstal nedotčen. V 70. a 80. letech 20. století byl kolem pomníku instalován ozdobný řetěz z bronzu, který měl působit jako ochranný prvek a symbol držení místa, přičemž drátek řetězu směřoval vzhůru. Restaurátorská a restaurátorskoprávní aktivita pokračovala i po pádu komunistického režimu; v roce 1997 byl návrh na odstranění řetězu neúspěšný, v roce 2004 však Balbínovci spolu s Jaroslavem Hutkou a dalšími pokus o odstranění realizovali rozebráním řetězu. Významný význam si udržuje i datum 28. X. 1918 vyznačené na dlažbě před pomníkem.
S amorfností a teatralitou svědeckých postav pomník vyvolává rozbory o vlivu doby a politické situace. K udržení kulturního dědictví byl objekt v roce 1927 obklopen a tramvajové koleje byly vedeny kolem něj. V roce 1968 a po něm byla znovu použita tato plocha k pietním a vzpomínkovým akcím. Dnes stojí pomník na důležitém místě Václavského náměstí, obklopen jiskřivou historií národního sebeuvědomění a umělecké tradice české land art.
Klíčové součásti a ikonografie pomníku
Podstavec a jeho čelní erbový nápis, čtyři stojící světcové a jezdecká figura Václava vytvářejí hustou symboliku. Socha samotného svatého Václava v brnění drží v pravé ruce kopí s obdélníkovou zástavou a na hrudi má rovnoramenný kříž; v levé ruce má zřetelný odkaz na kápi a otěže koně. Hřbet koně a jeho stabilita byly řešeny interně železným profilem, který prochází dutinou koně a zajišťuje pevnost celého díla.
Čtyři stojící světci (Ludmila, Prokop, Anežka Česká a Vojtěch) jsou usazeni kolem horního soklu; jejich zobrazení ukazuje otevřenou kapli kultu a historické vazby na českou státnost. Obličejové rysy světců odpovídají konkrétním ikonografickým vzorům: Vojtěch má tvář arcibiskupa Františka Schönborna a Prokop odráží Myslbekovu podobu. Předlohou pro koně byl Ard od Panenské.
Text nápisu na podstavci zněl: SVATÝ VÁCLAVE / VÉVODO ČESKÉ ZEMĚ KNÍŽE NÁŠ / NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM. Datum na dlažbě před pomníkem ukazuje významný den 28. X. 1918.
Historické souvislosti vzniku a restaurací
Při tvorbě hlavní části pomníku čerpal Myslbek z pokladu svatováclavského - přilby, meče a drátěné košile. Zároveň kladl důraz na dokonalé zobrazení tváří světců a jejich atributů. Proces odlití do bronzu trval v letech 1904-1905, samotná jezdecká socha byla odlita následně a osazena na podstavci o další roky, během nichž vznikal i sokl a dekorativní prvky.
Pro porozumění dnešnímu stavu pomníku stojí za zmínku restaurování a fotogrammetrické záznamy z 2016-2017, které prováděla Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s NKP Vyšehrad. Restaurátoři sledovali zhoršující se stav žulového podstavce a realizovali technologické analýzy pro ochranu a udržitelnost díla.
Kulturní a symbolické roviny pomníku
Pomník je realistické bronzové sousoší patronů české země na leštěném žulovém podstavci, s vyvýšenou jezdeckou sochou svatého Václava; horní část tvoří kamenný kvádrový podstavec a bronzový základ. Socha svatého Václava je dominantní a symbolizuje českou státnost a identitu.
Historie a kultura kolem pomníku zahrnují i jeho roli při významných dnech a událostech: v roce 1927 byly tramvajové koleje přestavěny, v roce 1980 přestaly jezdit tramvaje a v roce 1982 byly odstraněny koleje. Po sametové revoluci se podstavec stal pietní plochou a pastebné překračování řetězu se stalo tolerovaným až do roku 1997; v roce 2004 došlo k symbolickému uvolnění řetězu Balbínovou společností a Hutkou, i když šíření takových akcí bylo kontroverzní.
V současnosti pomník nadále představuje centrum historicko-kulturní identity Prahy a jeho ikonografie zůstává živým tématem výzkumu a veřejné diskuze o státnosti a kultu Václava IV.
Současný výčet a zajímavosti
Podstavec je vysoký s bohatými detaily; délka celého monumentu včetně kopí dosahuje 7,2 metru; sochy světců měří kolem tří metrů. Bronzové řetězy a lipové listy symbolizují propojení s tradicí a ochrannou funkcí místa.
Pomník je kulturní památkou České republiky, evidovanou v ústředním seznamu kulturních památek. Restaurátorská práce na soše koně a hlavní postavě pokračují i nadále, s cílem zachovat unikátní dílo pro budoucí generace.
