42. mechanizovaný prapor se hrdě hlásí ke svatováclavské tradici. Proto se na tomto místě věnuje prostor postavě svatého Václava. Máte možnost seznámit se nejen s životem a vládou svatého knížete Václava I, ale také s tím, co bývá někdy v české historiografii označováno jako světcův druhý život. Máme na mysli význam odkazu sv. Václava pro náš stát a lid, který sv. Václava po jeho smrti uctíval jako světce, ochránce českého národa a věčného nebeského vládce českého státu. Dalo by se vlastně říci, že zde hovoříme o takovém praktickém "pozemském posmrtném životě" Václavově. Lze říci, že praktický dopad tohoto jeho "druhého" života pro společnost v mnohých ohledech zastiňuje význam života "prvního".
Zatímco pozemský život sv. Václava, který ve velmi skromných podmínkách vládl ještě zdaleka ne plně konstituovanému státu, skončil troufalou bratrovraždou, v jeho druhém životě se mu jako věčnému vládci klaněli králové a císařové a se zbožnou úctou si propůjčovali Svatováclavskou korunu coby odznak královské moci nad českými zeměmi. S hymnem "Svatý Václave" na rtech a pod svatováclavskou korouhví s orlicí pochodovali do rozhodujících bitev čeští vojáci, 28. září se dávaly do pohybu masy lidí proudící na svatováclavské poutě a většina práce tou dobou na nkolik dní utichala, aby mohly statisíce a později miliony věrných a hrdých Čechů radostně oslavovat památku tohoto nebeského knížete. Sv. Václav se stal symbolem propojujícím svět církve a státní moci, což bylo až do 18., 19. něčím samozřejmým a s čím si naše dnešní sekularizovaná společnost tak trochu neví rady. Tyto řádky tak mohou sloužit i k lepšímu pochopení této problematiky.
První život Sv. Václava
O životě svatého knížete Václava toho vlastně nevíme příliš mnoho, tím méně o skutečných motivech činů, které v jeho životě sehrály klíčovou roli. Veškeré přímé zprávy o něm máme totiž pouze z životopisů svatých, které se obecně nazývají legendy. Je třeba nenechat se tímto termínem zmást: legends nebyly vybájené příběhy, jednalo se o skutečné životopisy osob, jež církev později začala uctívat jako svaté. Jsou to ostatně i téměř jediné zdroje informací o tehdejších dějinách vůbec, fungovaly zároveň jako substitut pozdějších kronik. Pravda, z pohledu dnešního historika by legendy jako stoprocentně spolehlivé prameny neobstály, neboť samozřejmě nesou výrazné znaky idealizace hlavních hrdinů a pochopitelně i svědectví o zázracích, jež se na jejich přímluvu přihodily. Nic to ale nemění na faktu, že jsou pro poznání tehdejších dějin a jejich hlavních protagonistů klíčové.
Václav, knížecí syn z rodu Přemyslovců, se narodil pravděpodobně někdy kolem roku 907 a jako prvorozený syn knížete Vratislava byl předurčen k vladařské dráze. Zejména zásluhou jeho babičky a vychovatelky sv. Ludmily se mu dostalo na svou dobu nebývalého vzdělání, ačkoli to bylo tehdy výsadou kněžstva a mnichů a většina evropských panovníků tehdy sotva tušila, jak se drží brk. Václav byl vzdělán v písmu, naučil se latinsky a byl vychováván v duchu křesťanství, které zde v té době ještě nemělo příliš pevné základy.
V době smrti jeho otce Vratislava (†921) byl Václav ještě příliš mlád, aby se podle tehdejších zvyklostí mohl ujmout vlády, a tak za něj jako regentka vládla jeho matka Drahomíra. Důkazem toho, že šlo o dobu velmi nejasného, spletitého a komplikovaného vývoje je i událost, která ve Václavově životě sehrála důležitou úlohu. Kněžna Drahomíra dala na hradě Tetíně zavraždit svou tchyni a Václavovu vychovatelku Ludmilu. Důvody tohoto činu si můžeme jen domýšlet. Zdá se, že Ludmila stávala proti mocenským zájmům regentky a šlo o útlak vlivu pozvolna šířícího se křesťanství.
Zdá se, že s touto událostí může souviset nástup mladičkého Václava na trůn, ačkoliv je pravděpodobnější, že mezi Ludmilinou smrtí a Václavovým nástupem na trůn ještě uběhlo několik let. Václav nicméně po svém nástupu na pražský knížecí stolec prý vypudil na nezbytně nutnou dobu matku ze země, ujal se vlády a začal napravovat nedobré poměry ve svém panství. Musíme vzít v potaz, že jeho panství ještě tehdy zdaleka nedosahovalo dnešních hranic naší země. Jeho přímý vliv se omezoval na oblast dnešních středních Čech, ale Václav se celkem s úspěchem snažil svůj rodící se stát upevňovat a rozšiřovat. I když i v těchto snahách dával vždy přednost řešením diplomatickým, prosadil se nejednou i jako statečný bojovník.
Legendární svědectví potvrzují i zhojená sečná zranění na světcově lebce a dlužno dodat, že Václav byl v boji nanejvýš rytířsky. Zhojená zranění na lebce jsou uchovávána ve Svatovítském pokladu. V boji se dokázal Václav prosadit i osobním soubojem s Radslavem, který byl poražen. Nebyly to jen legendy, tato svědectví potvrzují jeho statečnost a diplomatické dovednosti.
Novější archeologické výzkumy naznačují, že to byl už Václav, kdo začal budovat hradskou soustavu, tedy síť správních opevněných míst, prostřednictvím kterých uplatňoval moc a vybíral daně. Svědčí to o skutečně státotvorném duchu tohoto panovníka. Krom toho byl Václav velkým dobrodincem a podporovatelem církve: rozdával almužny, vykupoval otroky a na svém sídelním hradě Praze založil kostel sv. Víta, na jehož místě stojí dnešní katedrála zasvěcená světcovi.
Druhé období a kult sv. Václava
Jak tomu bývá, kdo drží moc, má i své nepřátele, a Václav měl i svůj osudový protějšek v bratrovi Boleslavovi. Boleslav ho nakonec u Staré Boleslavi zavraždil, a to v úsvitu, kdy šel Václav na jitřní k bohoslužbě. Datum smrti se historikům rozchází mezi roky 929 a 935; současně však zůstává jisté, že 28. září se údajně odehrála smrt. Po zklidnění politické situace dal Boleslav tělo Václavovo převézt na pražský hrad a zde bylo pohřbeno v chrámu sv. Víta. Tato událost zahájila „druhý život“ svatého Václava jako světce a ochránce země, jehož kult se šířil od Prahy po celé Čechy a dokonce i za hranice.
Translace ostatků (přenesení) byla považována za potvrzení kultu a v 973 byl založen pražský biskupský úřad; chrám sv. Víta s hrobem tehdy sloužil jako sídelní kostel pražských biskupů. Svatováclavský kult byl podnětem pro novostavbu druhého svatovítského kostela, která nastala v roce 1060 na popud knížete Spytihněva II. Sv. Václav byl nejen světcem poutníků, ale i patronem vojáků; zbroj sv. Václava - přilba, košile a meč - je uchovávána v chrámovém pokladu a připomíná vojenskou sílu panovníka. Zbroj a relikvie provázejí i bitvy, jejichž výsledky posilovaly sílu českého státu, například bitva u Chlumce u Chabařovic roku 1126, kde relikvie praporu sv. Václava pomohla rozprášit nepřátelskou vojsko.
Karel IV. zasadil svatému Václavu nejvýznamnější grip: vložil lebku světce do korunovační koruny a nechal vystavit kapli nad hrobem Václava, čímž prohloubil význam světce pro státní identitu. Svatováclavská koruna je dodnes uchovávána v korunní komoře v chrámu sv. Víta; otevření korunní komory se koná přibližně jednou za pět let za účasti sedmi držitelů klíčů. Kult svatého Václava nezestárnul; ani reformace, ani moderní doba ho nezrušily, ačkoliv doba 18. a 19. století přinesla různé interpretace jeho odkazu.
Jestliže byl Václav považován za vzor křesťanského panovníka a válečníka, jeho odkaz se promítl i do moderního vojenského a národně-historického vědomí. Naposledy byl jeho odkaz zřetelný během sametové revoluce roku 1989 a od té doby zůstává symbolickým bodem národní identity. Svatý Václav je zobrazován ve zbroji a se znamením kříže na přilbici jako etický vzor pro vládnutí a morální motivaci státu. 42. mechanizovaný prapor svědčí o pokračující kontinuitě václavovských tradic v moderní české armádě a národním vědomí.
- Václav byl vychován babičkou Ludmilou a svým životem ukázal mírumilovnost i odvahu.
- Udělal důležité kroky k posílení státnosti, stavěl hrady a podporoval církev.
- Byl zavražděn bratrem Boleslavem; jeho smrt se stala klíčovou pro svatováclavský kult.
- Jeho ostatky byly přeneseny a hrob na Pražském hradě se stal středem kultu.
- Karlova IV. korunovoval lebku svatého Václava a kapli nad jeho hrobem učinil centrem státního symbolu.
Podiven, vášnivý vládní důstojník, se stal mitem odplaty a jeho příběh ilustruje, jak legenda často doplňuje historická fakta a ukazuje napětí mezi světskou mocí a církevní ctností. Legenda Putna a další texty vyprávějí o různých verzích osudu Václavových vrahů a o tom, jak se jejich činy odrážejí v trvalém kultu svatého Václava a jeho role jako patrona českého státu.
tags: #svaty #vaclav #vysvobozuje #vezne