Text z konce 19. století, který referuje k dílům o dějinách národnosti a řeči, k literatuře a k časopisům československé provenience, je předkládán jako poznámkové a ediční shrnutí k vydání z roku 1899 pod jménem Dr. Frant. Bačkovského. Obsahuje přehled jednotlivých období, spisů a autorů, jejichž díla byla v tehdejší době zkoumána, opravována a doplňována, a to v kontextu českého národnostního a jazykového vývoje.
První část díla (Dějiny národnosti a řeči) sleduje vývoj české řeči a národa již před rokem 1848 a po něm, s důrazem na proměny školství, úřadů a veřejného života. Zmiňuje významné instituty a kulturní instituce, jako byly pražské a moravské organizace a spolky, které formovaly české písemnictví a jazykovou kulturu. Upozorňuje na dopady politických změn po roce 1848 a na postupný návrat češtiny do škol a úřadů. Předkládá také soupis českých literárních časopisů a periodik a jejich redakce, které ovlivnily české písemnictví do konce 19. století.
V druhé kapitole „Všeobecný rozhled po písemnictví“ autor mapuje vývoj československého písemnictví po roce 1848 až do konce 19. století. Popisuje pokles a následný vzestup literárního života, politizaci i profesionalizaci spisovatelů a redaktorů, stejně jako změny v nakladatelství a kruzích čtenářů. Uvádí, že některé spisy a časopisy zanikaly, jiné přešly do nových forem, a to s důrazem na význam veřejného života české kultury a jejího mezinárodního kontextu skrze překlady i původní díla.
Třetí oddíl se věnuje speciálnějším otázkám českého básnictví a literárněhistorické literatuře. Text uvádí příklady děl a autorů, kteří ovlivnili českou poezii a prózu v 19. století, a zároveň komentuje překlady děl zahraničních autorů a vliv zahraniční literatury na domácí scénu. Důraz je kladen na to, jak veřejná kritika, edice a tisk změnily obraz českého písemnictví, včetně odkazů na významná periodika a jejich redaktory.
Na pozadí výše uvedených částí dílo zkoumá rovněž otázky jazykové diversity a diakritiky, rozdílnosti mezi nářečími a spisovnou řečí, a to v kontextu moravských, českých a slovenských nářečí, jejich vzájemného ovlivňování a historických změn. Text uvádí rozdělení československé řeči a jejího historického vývoje na jednotlivá období, a to s doplněním o externí historické odkazy a literaturu, která ovlivňovala či dokumentovala tyto změny.
Historický kontext a metody sběru informací
V rámci ediční práce je kladen důraz na sběr osobních údajů, bibliografické záznamy a citace, které by umožnily rekonstruovat tok myšlenek a výukových cílů v daném období. Autor upozorňuje na problémy spojené s shromažďováním údajů o spisovatelích a jejich dílech, na rozdrobenost informací napříč obory a na nutnost jejich pečlivého uspořádání pro souvislé vyprávění o vývoji české literatury a řeči.
Dokument obsahuje řadu konkrétních poznámek o dílech a jejich edicích (např. referované spisy, přehledy časopisů a knižní edice), a také kritické poznámky o vadách a nepřesnostech tehdejších vydání. Zvláštní důraz je kladen na nutnost interpretace historického materiálu v kontextu doby, v níž vznikl, a na zhodnocení významu různých edičních rozhodnutí pro dnešní čtenáře.
Struktura a význam jednotlivých částí
První část představuje rámec pro pochopení vývoje národa a jazyka před rokem 1848 a následně v období revolučního roku 1848 a jeho bezprostředních následků. Druhá část sleduje vývoj písemnictví po roce 1848 a ukazuje, jak politické změny formovaly literární scénu a publikační praxi. Třetí část pak rozvíjí konkrétní otázky literární historie, jako jsou vlivy překladů, redakční praxe a rozmanité žánrové trendy v průběhu 19. století.
V téměř každé kapitole autor uvádí konkrétní příklady spisovatelů a děl, která byla důležitá pro českou kulturní identitu. Zmiňuje se o institucionálním rámci českého písemnictví, o významu národních spolků a o roli aktivit různých časopisů a nakladatelů ve formování jazykového a literárního dědictví českého národa a jeho slovanských sousedů.
