Proč se zabývat Ježíšovým příchodem? Není to jen honba za senzací, na jejímž výkladu se stejně neshodneme? Není právě fakt, že se neshodneme, důvodem, proč má naše vyznání víry široký záběr, aby zahrnulo celou šíři postojů? Je několik dobrých důvodů, proč se vytržením a druhým příchodem Pána Ježíše zabývat. Jedná se o podstatné téma Nového zákona. Při přemýšlení o druhém příchodu Ježíše Krista jde o víc než jen o smysl existence jednotlivce.
Daleko víc jde o smysl společnosti a celého lidstva. Jeho příchod klade otázku, jaký skutečný smysl dějiny mají. Jak to bude vypadat, když mezi námi Bůh ustanoví viditelně své království, to věčné společenství? Je dobré si uvědomit, jak v tomto směru sám sebe chápe Pán Ježíš Kristus. Když o sobě mluví v synoptických evangeliích, používá téměř výhradně označení Syn člověka. Označuje tedy sám sebe za obyčejného člověka?
V souladu s tradicí Starého zákona jde ale především o označení Božské postavy mesiáše, jak ji popisuje prorok Daniel: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“ Když Ježíš tato slova cituje při výslechu před veleknězem, odpovídá na otázku a vyznává: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“
Na základě tohoto výroku, v němž tvrdí, že to On bude vládnout světu, je odsouzen jako rouhač, protože se prohlašuje za Boha, a je tudíž vydán k ukřižování. Co znamená jeho příchod na oblacích a kdy nastane? V dějinách církve nacházíme výzvy a vyznání horlivého očekávání Kristova návratu jako součást víry jeho následovníků. Ve Didache z konce 1. století čteme: „Bděte nad svými životy... buďte připraveni - neznáte totiž hodinu, kdy přijde náš Pán.“
Ve 2. století se objevilo montanistické hnutí, které vyvolalo silné očekávání Kristova návratu. Po určitou dobu k němu patřil i Tertulián, který očekává Kristův návrat v takové podobě, že „ti, které má příchod Páně najít na zemi, ještě nebyli vzati do vzduchu“. K lidem, kteří horlivě očekávali Kristův návrat, patřil také Joachim z Fiore, který vzbudil očekávání tzv. věku Ducha. Mezi husity v 15. století bylo očekávání Kristova příchodu do konce roku 1420. Reformátoři rovněž vyhlíželi návrat, jak o tom svědčí Jan Kalvína. Jednoznačný návod na urychlení očekávaného Kristova příchodu nalezneme u Jana Ámose Komenského. John Wesley prohlásil: „Očekávejte ho každou hodinu. Nyní je blízko, dokonce u dveří.“
V 19. století se debata o povaze druhého příchodu prohloubila. S novým důrazem přišel John Nelson Darby a Niagarská konference ovlivnila podobu vytržení. Objevují se tři základní představy o průběhu druhého Kristova příchodu, časově umístěné vzhledem k velkému soužení, jak o něm svědčí synoptická evangelia.
Tři hlavní pohledy na druhý příchod a jejich společná naděje
Porozumění druhému Kristovu příchodu lze rozdělit do tří pozic, které mají shodnou naději, i když se liší v chronologii a interpretaci některých textů. Podle tohoto rámce probíhá Ježíšův příchod ve dvou fázích: nejprve bude vytržena církev a setká se s Kristem v oblacích, aby byla uchráněna od hodiny zkoušky a hněvu, a po samotném soužení se Ježíš vrací a viditelně nastoluje vládu na tisíc let. Tribulace bývá chápána různě: někteří ji považují za periodu, během níž dojde k vytržení církve a následnému zjevení Krista; jiní vidí vytržení až po určitém období soužení.
Podle některých výkladů se vytržení a slavné dráhy Království uskuteční těsně po sobě, po čemž následuje Kristova veřejná vláda na zemi. Jiné výklady kladou důraz na to, že vytržení je spojeno s proměnou milníků dějin, zrušením zla a následným slavnostním příchodem Krista do světa. Třetí pohled zdůrazňuje, že milénium nastolí Kristus až po vítězství nad zlem, které nastane po soužení; během milénia bude vládnout vzkříšené a svatí spolu s Kristem. Ať už je výklad jakýkoli, všichni sdílejí očekávání, že nakonec bude Boží království plně manifestováno a svět se změní.
V rámci tohoto hledání je důležité nezadržovat texty v jedné jediné výkladové pozici. Můžeme si uvědomit, že „z biblických textů pojednávajících o návratu Ježíše Krista se nemáme snažit vytvořit podrobný jízdní řád, podle něhož se budou odvíjet události posledních dnů“. Místo toho máme být povzbuzeni k horlivému očekávání v živé naději, že Ježíš Kristus přijde brzo, s vědomím, že Boží čas je odlišný od našeho. Zároveň je třeba číst texty v kontextu 1. století a zachovat citlivost vůči kontextu a záměrům textu.
Příběhy a texty, které utvářejí naše vyznání
Nejdůležitější biblické body: Pavel ve 1. Korintským 15 a 1. Tesalonickým 4,1-18 napsal o vzájemném vztahu života a smrti věřících, o vytržení a o tom, že ti, kdo zemřeli v Kristu, povstoupí nejdříve, a poté se této události doplní „my živí“ uchvácení do oblacích. V 1. Tesalonickým 4,13-18 nacházíme jasný obraz nástupu Pána, zvuk polnice, a setkání věřících s Ježíšem v oblacích. Ježíš sám říká, že „den a hodinu nezná ani živý, ani andělé, jen Otec“, proto křesťané mají bdělost a připravenost.
Při četbě textů z novozákonní apokalyptiky je důležité chápat symboly jako „příchod na oblacích“, „duchovní setkání na horu Sinaj“, a „soud“, které se vyskytují v různých tradičních obrazech. V nich se mísí nádherná radostná víra s očekáváním soudu a proměny světa. Porozumět těmto obrazům vyžaduje čtení v kontextu a s respektem k historickému a teologickému rozměru textů.
Jak prakticky promítat druhý příchod do života věřícího?
Podle učení různých tradic je důležité připravovat se na příchod Spasitele skrze víru, modlitbu a praktické křesťanské skutky. Když Ježíš učí své učedníky modlit se, vyzývá k prosbám, které vedou k očekávání naplnění dějin. „Přijď tvé království. Vyznáváme, že ve křtu jsme spolu s Kristem živí a smrt nad námi nepanuje.“ Křest je vyznáním touhy po Kristově návratu. Při slavení Večeře Páně Pavel připomíná: „Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“
Jak tedy žít, aby nebyla naše víra jen teoretickou nadějí? Starší vzory a současná teologie nás vyzývají k bdělosti, k posílení víry, k vyhledávání vedení Ducha Svatého a k vzdělávání v dějinách církve, abychom mohli být připraveni a bytostně spojeni s Kristem v naději na Jeho příchod.
Neméně důležité je vzájemné povzbuzení a odpovědnost vůči rodině a komunitě: jak připravit své blízké na Druhý příchod a jak žít tak, aby život po příchodu Páně byl naplněn božím pokojem, spravedlností a radostí.
Na závěr připomínáme: „Očekáváme slavné setkání a radostnou věcnost, která přichází s Pánem.“ Až Ježíš přijde, bude sláva a moc, která překoná všechno zlo; tehdy bude svět změněn a církev bude součástí Božího království na zemi.
- Syn člověka a mesiášské zaslíbení v Dan 7 a v Ježíšově odpovědi před veleknězem.
- Didache: bděte a připravte lampy - připravenost na příchod Páně.
- Historické proudy: Montanismus, Tertulián, Joachim z Fiore, husitská a reformní očekávání, John Wesley.
- Hlavní teologické modely druhého příchodu: vytržení před soužením, vytržení po soužení, nebo obecné druhé příchod - milénium.
- Novozákonní texty o příchodu: 1. Korintským 15, 1. Tesalonickým 4, Mk 13, Mt 24 a Zjevení 19.
- Etické a praktické dopady pro křesťanský život dnes: bdělost, modlitba, žití evangelia, posilování vedení Ducha Svatého.
Vizuální a multimediální podpora
Tagy obrázků a videí níže navrhují témata, která mohou ilustrativně doplnit text, aniž by nahrazovala text samotný.
