Božská matka a svaté ženy Indie bývají vnímány jako živé mosty mezi světem lidí a vyšším vědomím. V textu níže se sbíhají příběhy a učení významných ženských postav a jejich následovníků, kteří formovali duchovní život v Indii i za jejími hranicemi. Příběhy ukazují, jak se jejich úsilí a víra promítají do každodenního života, rodinných vztahů a hledání jednoty vědomí.
Ma Anandamája a její vnitrní vedení
Ma Anandamája, známá také jako Matka prostoupená blažeností, byla „Matkou světa“, jak ji někteří nazývali. Podle svědectví její žáci a následovníci žila neustále na cestách po Indii, lehce se stěhovala a říkala, že celý vesmír je domovem tohoto těla; „Toto tělo ani nepřichází ani nikam neodchází.“
Její vnitřní vedení určovalo životní směr a kroky; „Cílem jógy je ustoupit zpět do tohoto neměnného bytí, zářící jasnosti buddhismu, do „Božství za Bohem“ křesťanského mystika Mistra Eckharta.“ Například jednou v noci, když zpívala píseň, vyšla z domu a její dva žáci jí hned následovali; kubistický zázrak se stal v Sarnathě, kam dorazili jen s nalezeným lístkem na vlak, přesto v místě zastavil vlak a otevřel dveře k zjevení u žačky.
Nirmala Sundári, narozená v roce 1896 a zemřela v roce 1982, byla prvním nejbližším příkladem Ma Anandamáji jako učitelky a zároveň žákyně. Bez učitele a bez formálního studijního zázemí hledala cestu sama a její manžel Bholenáta Čakranartin jí byl prvním žákem po tom, co pochopil, že její posedlost je posedlost Bohem. Nirmala popisuje své bytí: „To co jsem, jsem byl vždy, dokonce i v dobách, kdy jsem byl batole.“
Učení a praxe
Ma Anandamája se vyznačovala tolerancí mezi různými tradicemi: „Nebrzala vám vaši tradici. Vůbec tu nebylo možno cítit nadřazenost jednoho vyznání nad druhým.“ Učení, která se jí připisují, zahrnují pojmy jednoty vědomí, božskou skutečnost a očistné procesy spojené s probuzením kundaliní. Příběhy také ukazují, že každý guru není stejný; „Jediný skutečný guru je ten, jehož učení vás vede k realizaci Já.“
K samotným zkušenostem mystiky Ma popisuje ponoření do oceánu vědomí: „Představte si, že nějací lidé se jdou smočit do moře. Ten, jehož jediným cílem je samotný oceán, se nebude otáčet zpět na břeh. Ponořte se zcela do vlny a budete pohlceni proudem.“ Kundaliní bývá podle ní mateřskou energií, která vede bytost do vyššího stavu a s sebou nese určité očistné procesy, které mohou vyvolat dočasné emocionální vzplanutí a obavy, ale vedou k osvobození.
Ánandi Ma a Dhyanjógi Madhusadanda
Ánandi Ma potkala svého guru Dhyanjógiho Madhusadandase, když jí bylo čtrnáct let, a jejich setkání vedlo k hlubokým duchovním stavům. Dhyanjógi ji následně učil a spolu s ní zasvěcoval tisíce Američanů do mystérií kundaliní. Dhyanjógi byl známý pro svou dlouhověkost, za své působení je považován za mistra kundaliní mahájógy a organizoval zásobování hladovějících a žíznících po celém světě.
Ánandi Ma popisuje kundaliní jako součást duše, která připravuje tělo na vstup duše, a samotná energie vyvstává jako proces očišťování. Položila důraz na to, že Kundaliní je „matka šakti“ a že její probuzení může vyvolat negativní zážitky jako součást očistného procesu. Západní svět často organizuje semináře o kundaliní, ale v Indii se učitelé nestanou učiteli, dokud o to nejsou požádáni mistrem a nemají roky praxe a zkušeností.
Manželství, rodina a duchovní život
Ánandi Ma odpovídá na otázky o manželství a duchovním růstu: „Traduje se, že abyste se duchovně vyvíjeli, měli byste se stát odevzdanými (sanjásini) a jogíny (dodržující celibát), ale jestliže půjdete hlouběji do indické duchovní historie, najdete tam většinu velkých světců, kteří měli rodinu a žili v párech.“
Hlubší spojení mezi manželským životem a duchovním vývojem je vidět také v rodinách, kde „společné manželství není určené jen pro fyzické spolužití, ale také pro duchovní podporu.“ Guruova role je v tom, aby dovedl žáka na cestě ke konečnému cíli, a žákova role zahrnuje péči o učitele a jeho potřeby, což vytváří vzájemně prospěšný vztah.
Mirabai: příběh lásky k Bohu
Mirabai, mládí milovaná kráse Kršnovi a uctívání pánu Kršnovi se stalo klíčovým motivem jejího života. Když se jí rodiče rozhodli vzít ji jinému, ona upřímně zůstala věrná Kršnovi. Její dlouhá cesta zahrnovala veřejné odmítnutí světského života a trvalé odklonění od královského paláce, hledání duchovní svobody a oddanosti Bohu. Legenda o Miřině se vypráví ve formě zázračných příběhů, jako například proměna jedu v nektar či lístky lotosu na posteli, které symbolizují vyšší realitu a božskou moc lásky k Bohu.
Když Miřin manžel Bhoiraj zjistil, že jeho manželka je „očarována Bohem“, vyhnal ji. Mirabai poté putovala se svými věrnými po místech Kršnových pobytů a znovu se setkávala s lidmi, kteří ji uctívali. Po smrti Bhoiraje se Mirabai navždy vydala za svým snem a Kršnou. Lidé ji považovali za inkarnaci Rádhy a její mystické tance a extáze ji přivedly k mystické smrtí, kdy „její tělo ztratilo svou stopu.“
Sára Déví a Ramana Krišna
Jednou z největších světic 20. století je Sára Déví, zvláště v Bengálsku; portrét této veliké ženy je vidět téměř na každém rohu. Žila v Dakšinšváru a stala se učitelkou a průvodkyní pro mnoho žáků. Příběh vypráví, že když se do Dakšinšváru dostavila, její pokora a odevzdanost se staly inspirací pro mnoho lidí, a dokonce i pro Ramanu Krišnu, který ji zasvětil do mnoha duchovních technik.
Podle legendy se Sára Déví stala jednou z největších postav v duchovním životě Indie 20. století; její pokora, služba boží vůli a skromnost inspirovaly množství lidí. Po mnoha setkáních a zázracích ji lidé v Dakšinšváru navštěvovali a ona je sotva odmítla, i když to znamenalo její neustálé uvádění do meditativních stavů.
Vztahy mezi světkami a učiteli
Tyto příběhy ukazují, že vztahy mezi učiteli a žáky byly často hluboce propojené s rodinou, komunitou a tradičními cestami praxe. Guru může pomoci žákovi i ve věcech každodenního života a dokonce může v extrémních případech obětovat svůj život pro pokrok žáka. Žáci v reciprocity pečují o učitele a jejich potřeby, čímž se vytváří vzájemně podporující duchovní ekosystém.
