V boční kapli kapitulního kostela Všech svatých je umístěn strhující oltářní obraz nazvaný Snímání Krista z kříže. Jedná se pravděpodobně o soudobou kopii obrazu, který je dnes umístěn v kostele sv. Markéty v Paříži (Rue Saint-Bernard).
Autor, kterým je francouzský malíř Charles Dorigny (1534-1551), jej původně namaloval; Pražská kopie vznikla někdy kolem r. 1550 - snad na objednávku arcivévodkyně Alžběty Habsburské, která si obraz po smrti svého manžela (francouzského krále Karla IX.) přivezla do Prahy. Zde jej potom věnovala kapitulnímu kostelu Všech svatých, který na vlastní náklady nechala znovu vybudovat mezi lety 1577-1580, neboť v důsledku velkého požáru Malé Strany v r. 1541/1542.
Oba obrazy jsou ve své kompozici naprosto shodné až na jediný detail, jímž je žebřík opřený o prostřední kříž, který na pražské kopii schází. Obraz ve starší literatuře nese název Snímání Krista z kříže. Ústřední výjev nás přivádí do okamžiku, kdy bylo Kristovo zmučené tělo sňato z kříže. Na první pohled se zdá, že je Josef z Arimatie předává do náruče Ježíšovy matky Marie. Ovšem pozdvižená Nikodémova pravice směrem k hrobu ve skále může naznačovat, že se nacházíme spíše ve chvíli, kdy Maria odevzdává Ježíšovo tělo k pohřbu. Ať tak či onak, Maria se konečky prstů dotýká umučeného těla a s hlubokým zármutkem pohlíží do očí Ježíšova milovaného učedníka Jana.
V dolní části doplňuje Ježíšovy nejbližší Marie Magdaléna, která uctívá Ježíšovy poraněné nohy (což připomíná dvě evangelijní události: omývání Kristových nohou slzami u Mk 14,3-9 nebo jejich potírání olejem u Lk 7,36-50). Zprava se připojují plačící ženy a zleva římský setník s těmi, kdo spolu s ním Ježíše ukřižovali.
Historie a kontext vzniku obrazu v Praze podtrhují kulturní a politické vazby mezi císařským Nizozemím, Habsburskou monarchií a českými zeměmi v období renesance a baroka. Pražská kopie vznikla kolem roku 1550, pravděpodobně na objednávku vysoké šlechty, a po velkém požáru Malé Strany byla kapitulní kaplí znovu vybudována. Snímání Krista z kříže tak představuje nejen umělecký, ale i duchovní a politický most mezi Paříží a Prahou v 16. století.
Oltářní obraz ve Všech svatých v Praze je tedy nejen kopií pařížské kompozice, ale i důkazem šíření italské a francouzské výtvarné inspirace v srdci českého zemského kulturu. Důraz na výrazy postav, gest a emoce zobrazuje hlubokou spiritualitu doby a zároveň odráží spolupráci západních malířů a českého prostředí.
V analytické literatuře se objevují užitkové interpretace: Josepová ano-nikoliv pouze ozdobná kopie, ale autonomní dílo s vlastním významem pro pražskou komunitu. Kromě toho se v české historické paměti kapitulní kostel Všech svatých zapsal jako centrum umělecké produkce a restaurátorských aktivit během období renesance a baroka, kdy byla kapitulní kaple pečlivě znovu vybudována a obraz dostal své pevné místo v liturgické praxi i vizuálním umění města.
Na závěr stojí za zmínku prosté spojení mezi náboženskou ikonografií a regionální identitou: Snímání Krista z kříže v České republice a jeho pražská kopie ilustrují, jak se důležité křesťanské momenty zobrazení Kristova posmrtného vyznání staly nositeli historických příběhů, které promlouvají k rytmům české kultury a kultovních zvyklostí.
Historické a ikonografické detaily obrazu
Ústřední výjev nás přivádí do okamžiku, kdy bylo Kristovo zmučené tělo sňato z kříže. Maria se dotýká umučeného těla a s výrazem zármutku sleduje Ježíšova milovaného učedníka Jana. Marie Magdaléna uctívá Ježíšovy poraněné nohy, což odkazuje na biblické události omývání nohou a potírání olejem. Zprava se připojují plačící ženy a zleva římský setník s těmi, kdo spolu s ním Ježíše ukřižovali.
Kompozice je shodná s pařížskou verzí až na zmíněný detail - žebřík, který je na pražské kopii vynechán. Tato nuance může prozradit verzi kompozice a specifické úpravy, které vznikly při realizaci v Praze mezi lety 1550 a 1580.
Historie vzniku a umístění
Originál pravděpodobně vznikl v Paříži a byl později francouzským malířem Charlesem Dorigny, který jej původně namaloval v 16. století. Kopie pro Prahu vznikla kolem roku 1550 a po rekonstrukci kapitulního kostela byla dílem zpřístupněna veřejnosti v jeho modernizované podobě mezi lety 1577-1580. Obraz byl darován kapitulnímu kostelu Všech svatých arcivévodkyní Alžbětou Habsburskou, která si obraz po smrti Karla IX. přivezla do Prahy.
Vlivy a kvalitní technika kopií ukazují, jak silný a trvalý byl obrazový jazyk renesanční a předbarokní Evropy, a jak české prostředí přijalo a integrovalo tuto ikonografii do své sakrální architektury a liturgie.
Ovlivněné a související práce a výzkum
Obraz byl zdrojem široké diskuse v literatuře o historických památkách Pražského hradu a o vztahu mezi pražskými a pařížskými uměleckými díly 16. století. Ústřední výrok lokalizace, datování a verze kopie byl předmětem studií J. KONEČNÉHO, L. KONEČNÉHO a dalších autorů, kteří systematicky analyzovali umístění a ikonografii Snímání Krista z kříže na pražském hradu a v okolí. Tyto studie pomáhají pochopit složitou historii zakomponování zahraničních díliš do českého kulturního kontextu.
Současná literatura ukazuje, že Snímání Krista z kříže v kapitulním kostele Všech svatých není jen depozitou historické kopie, ale významným dokladem vývoje malířské školy a její spolupráce se šlechtou a církevní strukturou v raně novověkém prostředí.
Symbolika a teologický význam obrazu
Obraz zobrazuje klíčový okamžik křesťanské tradice - sňatí Kristova těla z kříže a jeho následný pohřeb. Maria a Jan čelí pohledu na Ježíše, což vyjadřuje vzdech víry, naděje a očekávání mk. 15-16 a Lk 7.3-50. Symbolika nohou Marie Magdalény a spojení s omýváním a ulepením olejem zrcadlí biblické scény a jejich teologické poselství o znovuobjevení víry po utrpení.
V Praze tento obraz přinášel poselství o kráse, soucitném vcítění a utrpení, které rezonovalo s tehdejšími věřícími a podporovalo liturgické a duchovní potřeby komunity ve městě na sklonku renesance.