Narozen kolem roku 907, vnuk svaté Ludmily, byl Václav od útlého věku připravován na nelehkou roli vládce. Po převzetí vlády se kníže Václav snažil upevnit křesťanství v Čechách a zároveň obezřetně manévrovat v složité politické situaci Evropy. Založil rotundu sv. Osud kníže Václava se tragicky naplnil 28. září roku 929 (či 935). Na hostině u svého bratra Boleslava ve Staré Boleslavi byl zrádně napaden. Krátce po Václavově smrti se začaly šířit pověsti o jeho svatosti a zázracích. Měl se zjevovat, uzdravovat nemocné, osvobozovat nespravedlivě vězněné a chránit českou zemi. Jeho ostatky byly s velkou slávou přeneseny do Prahy a uloženy v rotundě sv. Jedna z nejznámějších legend spojuje svatého Václava s bájným vojskem spícím v hoře Blaník. Svatý Václav je dodnes vnímán jako hlavní patron českého národa a symbol české státnosti.
Historické datumy a translace ostatků
Podle Kristiánova historického spisu a podle Kosmovy kroniky byl kníže Václav zavražděn 28. září 929. Toto datum uvádějí i J. Pekař a V. Novotný. Jiní historici, např. F. Palacký a dnes Z. Fiala, D. Třeštík a další, považují za správné datum smrti knížete Václava letopočet 935. Původně byl kníže Václav pohřben v místě vraždy ve Staré Boleslavi. Podle legend byly tři roky po jeho smrti (tj. roku 932, položíme-li datum úmrtí knížete k roku 929, nebo až roku 938, považujeme-li za správný letopočet úmrtí rok 935) vyzdviženy 4. března jeho tělesné pozůstatky a přeneseny do svatovítské rotundy, kterou kníže Václav založil jako třetí kostel na Pražském hradě. Zde byly jeho ostatky podruhé pohřbeny v hrobové jámě vyhloubené do břidlicové skály v jižní apsidě rotundy. Nad hrobem byl později zbudován oltář. (A. Podlaha 1911).
Podruhé byl Václavův hrob upraven v 11. století při stavbě trojlodní baziliky sv. Víta a dostavěné Vratislavem II. Respektovaný hrob byl začleněn do nové kaple zasvěcené sv. Václavovi, která byla postavena nad jižní apsidou původní svatovítské rotundy na jižní straně východního chóru nové baziliky. Hrob sv. Václava v jižní apsidě svatovítské rotundy na Pražském hradě (podle K. Hilberta).
Legenda: 1 - po r. 926, 2 - starší, 3 - po r. 1060, 4 - 13. až 14. stol., 5 - kolem r. V románské kapli odpočívaly pozůstatky knížete Václava až do roku 1333, kdy jako správce české země nastoupil kralevic Karel. Ten nechal ve svatováclavské kapli zabudovat do stavby gotické katedrály poklady a korunu. Později, roku 1341, napravil král svůj čin ustanovením, že všechny stříbrné doly v Čechách budou odvádět desátky pro kapli sv. Víta. Kralevic Karel dal roku 1346 zhotovit novou královskou korunu a ustanovil, aby neustále spočívala na lebce sv. Václava a byla snímána ke korunovaci českých králů. Inventář z roku 1354 uvádí obložení lebky ryzím zlatem. Dle Beneše z Weitmile k tomu došlo až roku 1358. A. Podlaha uvádí, že busta sv. Václava využívala tradiční dřevěné kopyto. Pozdější poprsí Karla Velikého a socha Václava vznikaly díky královskému zájmu o oltář a hrob.
Transformace truhly, tumby a umělecké bohatství
V inventáři svatovítského chrámu z roku 1387 se zachoval popis tumby s portréty Karla IV. a jeho manželky, a nad nimi poloplastická soška sv. Václava. Desky s apoštoly, Pannou Marií a českými patrony byly uspořádány ve třech řadách. Desky pokrývala bohatá výzdoba a tumba byla pokryta dvojím víkem. Po dostavbě nové kaple sv. Václava v gotické katedrále byla tumba přemístěna a roku 1367 vložena do nové kaple s oltářem a relikviemi. Oltář byl konsekrován a dala se sem vložit olověná krabička s ostatky a listinou. Léta 1367: přenesení oltáře a kaple ke ctí sv. Václava, s doložkami k titulu. Z dalších dějin hrobu uvádíme stručně: roku 1371 byla tumba opravována; roku 1394 ji silně poškodil kníže Jan Zhořelecký; roku 1420 byla část výzdoby sejmuta pro žold vojákům; tumba byla často zpravována a nakonec při požáru roku 1541 vyhořela kaple, zbytek ostatků byl zachován. Roku 1671 byl oltář obnoven a reliquie sv. Václava znovu uloženy. V roce 1881 byl obnoven štíhlým nástavcem a sochou světce. Roku 1905 věnoval probošt pro nový hrob a časopis archeologického výzkumu podal obsáhlou zprávu o otevření hrobu v roce 1911. Po sejmutí soch se objevil obdélníkový prostor a relikviář s pozůstatky sv. Václava. Později bylo učiněno archeologické zkoumání a identifikovány kosti, včetně lebky.
Charakter Václavova života a jeho obraz v legendách
Legenda spojovala svatého Václava s Boleslavem a jeho záměry. Přesto existuje několik jistot: žil, měl bratra Boleslava, který ho zavraždil ve Staré Boleslavi; v tehdejší době probíhal proces upevňování státnosti kmene Čechů. Vysoký blonďák a úzký obličej z lebky ukazují antropologické poznatky. Svatý Václav byl prvním světcem českého původu; byl vzorem pro lid i stát a v lidu byl chápán jako ochránce země. Kníže Václav je spojován s mečem a zázraky, které se projevily po jeho smrti. Jeho kult se rozšířil v 10. století, měl vliv na Rusko prostřednictvím staroslověnských legend a později se vyvíjel v širokou tradici.
Vliv a úcta k Václavovi v české a evropské historii
Český národ znal svatého Václava jako světce a patrona; v roce 972 byl postaven kostel v Proseku, a od počátku 14. století mu byl zasvěcen oltář v římské bazilice sv. Petra. Myslbekova jezdecká socha na Václavském náměstí od roku 1912 symbolizuje tuto světci i českou státnost. Jeho kult byl posilován během období obrozenského národního hledání a v komunitě se udržoval i v dobách temnějších, kdy byl zneužit v ideologické perspektivě. V moderní době se k němu obraceli lidé v různých klíčových momentech dějin, například při manifestacích a pochodů za svobodu. Svatý Václav zůstává vzorem křesťanského panovníka a světce, který střeží českou zemi a její hodnoty.
