Křest je vstupní branou do celého křesťanského života, člověk se stává členem společenství - církve. Získává tak okruh přátel, Boží rodinu, která ho bude navždy doprovázet. Křest nás spojuje s Ježíšem. Je to první krok v křesťanském životě. Přijmout svátost křtu může každý, dítě i dospělý. „Kdo je křesťanem, je nové stvoření, staré pominulo, hle, je tu nové!“ (2 Korintským 5,17).
Svátosti křtu předchází rozhodnutí ve víru v Boha. Křtem jsme vysvobozeni z hříchu, jsme očištěni a je nám umožněno vstát z mrtvých k životu, který nikdy nekončí. Proto je křest spojován s ponořením do vody. Voda je symbol života, nového života v Ježíši Kristu. Pokřtěn může být každý. Před samotným obřadem je třeba provést přípravu. U dospělých se tato příprava nazývá katechumenát a trvá nejméně jeden rok. Při křtu dětí je třeba, aby věřili jeho rodiče a aby se duchovně připravili. Příprava je individuální, vede ji zpravidla kněz farnosti, kde dítě bydlí.
Významnou osobou pro pokřtěného je jeho kmotr. Je to osoba, kterou si sám zvolí, za dítě ho zvolí jeho rodiče. Povinností kmotra je dbát na duchovní život svého kmotřence (pokřtěného). Kmotr se při obřadu i spolu s rodiči zavazuje, že bude vychovávat pokřtěného ve víře, v lásce k Bohu i k bližnímu. Samotný křest se uděluje po zřeknutí se zlého a vyznání víry. Kněz lije na hlavu křtěného svěcenou vodu a „křtí ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. Dále kněz pomaže křtěného olejem. To symbolizuje skutečnost, že se člověk stal křesťanem, „pomazaným“ Ducha svatého. Dalším znakem souvisejícím se křtem je i přiložení křestní roušky a zapálení svíce od paškálu. Křestní rouška je bílá, symbol čistoty, ale především toho, že pokřtěný se oblékl v Krista.
Jak bylo uvedeno, křest může přijmout každý, dosud nepokřtěný, člověk. Je však třeba, aby všechny zmíněné viditelné úkony měly i ten neviditelný, duchovní rozměr. Křest je totiž začátek života ve víře a je třeba víru v průběhu upevňovat např. 26. 10. Normy o křtu dospělých se vztahují na všechny, kdo po skončení dětství nabyli užívání rozumu. Aby dítě bylo dovoleně pokřtěno, je třeba, aby byla opodstatněná naděje, že dítě bude vychováno v katolické víře; jestliže tato zcela chybí, křest se odloží a důvod se oznámí rodičům.
Místem původu dítěte je kostel nebo kaple. Místní farář a jemu podle práva na roveň postavení mají právo a povinnost křtít, oddávat, případně biřmovat osoby s trvalým či přechodným kanonickým bydlštěm na území farnosti. Stejně tak mají právo a povinnost udělovat svátosti i osobám bez trvalého bydliště, ale pobývajícím na území farnosti. Místo původu dítěte je určeno podle pravidel uvedených v kán. § 2-4.
V rámci obřadu křtu se klade důraz na duchovní dimenzi a na potvrzení víry rodičů a kmotrů. Před samotným křtem bývá často přítomná modlitba a požehnání, exorcismus a pomazání olejem, které vyjadřují dar Ducha svatého a vstup pokřtěného do společenství církve. Při trojnásobném ponoření (nebo třikrátně lití vodou) kněz vyřkne: „N., já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“
V tradičních liturgických proudech existují rozdíly mezi západními a východními liturgiemi. Ve východních liturgiích je katechumen obrácen k východu a kněz říká: „Boží služebník N., je křtěn ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. Po křtu následuje pomazání posvátným křižmem a bílé roucho, které symbolizuje oblečení do Krista. Východní církve udržují živé vědomí jednoty uvedení do křesťanského života tím, že nově pokřtěným a biřmovaným podávají svaté přijímání i malým dětem.
Po zřeknutí se zlého a vyznání víry následuje samotné vyznání víry a slova k vyjádření víry církve. Křest je tedy nejen obřadem očištění, ale i vstupem do nového života, který se projevuje v přijetí eucharistie a v dalším duchovním růstu prostřednictvím biřmování a dalších svátostí. Voda v křestní vodě symbolizuje očistu a nový život; křest je obrácením, které vyjadřuje osvícení mysli a srdce, jakož i začlenění do Krista a jeho těla, tedy do církve.
V Erbě a liturgii křtu se také zřetelné odráží, že křest je nejdůležitější svátostí a předpokladem pro ostatní svátosti. Nyní pokřtěný vstupuje do společenství Božího lidu, obdrží pečeť Ducha svatého a stává se adoptivním dítětem Božím. Křest vytváří svazek jednoty mezi všemi pokřtěnými a umožňuje jim podíl na královském kněžství a na životě církve. V průběhu liturgie se klade důraz na modlitbu za dítě, rodiče a celé společenství věřících.
V souvislosti se svěcení vody a slavení křtu je možné doplnit vizuální doprovod:
| Prvek křtu | Význam |
|---|---|
| Voda - trojnásobné ponoření | Očištění, nový život, smrt hříchu a vzkříšení s Kristem |
| Křestní rouška (bílá) | Symbol čistoty a oblečení do Krista |
| Svíce od paškálu | Osvětlení Kristem, světlo do života nově pokřtěného |
| Olej katechumenů | Očištění a posílení Ducha svatého |
| Olejem pomazání po křtu | Dar Ducha svatého, pečeť církve |
Informativní shrnutí: Křest je klíčovým prvkem křesťanského života, který zahrnuje očištění od hříchu, vstup do Božího života a jednotu s církví. Voda, rouška, oleje a svíce simbolizují duchovní proměny a závazky rodičů, kmotrů a celé církve vůči pokřtěnému. Křest je jednorázový akt, který začíná dlouhý proces víry a formace v průběhu života ve společenství Krista.