Na vyobrazení světice jistě zaujme zlatá koruna s českým královským erbem. Panna Maria se symbolicky vznáší na srpku zlatého měsíce, uloženého v bohatě nadýchaných bílých obláčcích a její přívětivá tvář i postava je i s Ježíškem široce obklopená zlatými paprsky či svatozáří. Dole vpravo vidíme klikaté blesky, jenž na nepřátele křesťanů metá Boží syn, a upomíná tímto na legendu o zázračné bouři, která na Svatém Hostýně rozprášila Tatary.
Typické zobrazení po staletí spojené s českým Mariánským poutním místem ve Svatém Hostýnu. Původní rám byl vyčištěn, lehce opraven a jeho povrchová zlacená úprava obnovena. Originální tisk ze závěru 19. století je součástí stříbrného dědictví muzejních sbírek.
Nabídku předmětů naleznete v přízemí obchodu a dále v prvním a druhém patře. OBCHOD PRO MILOVNÍKY STAROŽITNOSTÍ - Na starožitnostech je krásné nejen jejich romantické objevování, ale i nekončící proces poučení a poznávání historie. Navracet věci i myšlenky jejich tvůrců opět do života je naším hlavním úkolem.
Náš výběr je převážně zaměřen na závěr 18. století až do poloviny 20. století a částečně i RETRO a industriál. Medailon Panny Marie Svatohostýnské, na půlměsíci stojící, s malým Ježíškem v náručí. Dle pověsti, poprvé zaznamenané Bohuslavem Balbínem, na půl milionu Tatarů vpadlo okolo roku 1241 na území Moravy. Tisíce Moravanů prchaly před krutými nájezdníky do bezpečí, které jim měl poskytnout právě kopec Hostýnských vrchů. Zde se modlili a úpěnlivě prosili Pannu Marii o pomoc a vodu. Co se stalo, dalo Svatému Hostýnu jeho jméno a traduje se dodnes.
Jako každá madonka, která opouští naší dílnu, je i tato Panenka Maria Svatohostýnská ručně malována. Výsledná malba je do smaltu zapálena při 700°C, povrch je dokonale lesklý. Na zářivě bílé zadní straně vyniká černý, zdobný nápis “Panno Maria Svatohostýnská oroduj za nás!”.
Šperk Panna Maria Svatohostýnská je vsazen do 585/1000 zlatého, ručně opracovaného rámečku s puncem. Tento přívěšek obdržíte v dárkové krabičce s certifikátem originality v osmi jazycích, včetně češtiny. Nad úrodnými poli Hané poblíž Bystřice pod Hostýnem vystupují první zalesněné vrcholky karpatského masivu.
Nejznámější legenda vypráví o tom, jak v roce 1241 procházeli „Tataři“ (což byly ve skutečnosti mongolské hordy) přes Moravu do Uher. Cestou útočili na vesnice a vyděšené obyvatelstvo se před nimi schovávalo, kde se jen dalo. Uprchlíky však sužovala velká žízeň, a tak se v modlitbách obrátili k Panně Marii. Bohorodička se smilovala a na vrcholku nechala vytrysknout pramen vody. Připomenutí události můžeme spatřit na vlastní oči.
Jednak se zde nachází pramen vody, jíž jsou připisovány zázračné účinky, ale především jde o sochu Madony na hlavním oltáři v chrámu. Poprvé zaznamenanou hostýnskou pověst můžeme najít v knize od Bohuslava Balbína z roku 1665, tedy více než 400 let po celé domnělé události. Ještě v polovině 18. století však existovaly různé varianty legendy, kdy místo mongolských hord vystupovali v roli útočníků husité. Tradici boje proti východním nájezdníkům umocňovala blízkost Osmanské říše a neustálé nebezpečí.
Pro venkovského člověka, který se obával o svůj život a úrodu, rozdíl mezi Turky a Tatary znamenal pramálo. Nicméně v 17. století Tataři, jako spojenci Turků, doopravdy na Moravu několikrát vpadli. Přesuňme se zpět do druhé poloviny 16. století. Tou dobou již nejspíš na Hostýně stála kaple zasvěcená Panně Marii. Podle všeho oltář zdobil obraz Madony Ochranitelky, která pod svým pláštěm ukrývá a chrání prosebníky. K tomuto vyobrazení Matky boží se nejčastěji obraceli horníci, kteří měli tou dobou na kopci dolovat železo a stříbro. Později se začaly ke zdejší nejspíš dřevěné kapli konat poutě. Lidé z okolí chodívali na kopec modlit se u obrazu a také se napít zázračné vody ze studánky.
Velmi záhy tomu však byla učiněna přítrž. Od roku 1584 stál v čele panství, ke kterému náležel i Hostýn, Václav Bítovský z Bítova. To byl jeden z předáků moravské stavovské opozice v bitvě na Bílé Hoře a také horlivý protestant. Ten údajně nechal místní obraz zničit a nejspíš zarazil i veškeré poutě a procesí. Marie ze Šternberka, manželka bystřického hraběte Rottala, nechala roku 1655 vymalovat obraz Panny Marie Vítězné pravděpodobně jako připomínku porážky tatarských hord. Z jejího rodu totiž pocházel domnělý přemožitel Tatarů Jaroslav. Nicméně vyobrazení pohanského tábora ve spodní části obrazu má původ až v pozdním baroku.
Nicméně poutníci se opět měli v hostýnském svatostánku ke komu obracet v modlitbách. Postupně docházelo ke zvelebování celého poutního areálu. Roku 1700 byla nad studánkou zázračné vody vybudována Vodní kaple a o 21 let později se započala i stavba velkého poutního chrámu s mohutnou kupolí a dvěma věžemi v průčelí. Marie Terezie, byť sama katolička, viděla v přepjatých barokních projevech zbožnosti překážku státních zájmů. Proto v roce 1767 zakázala vícedenní poutě. Nejenže jí vadila ztráta času, který lidé mohli věnovat například sklizni obilí, ale navíc se obávala o počestnost mládeže. Mariin nástupce Josef II. v těchto snahách pokračoval a všechno vyvrcholilo roku 1787, kdy zrušil nedávno dostavený chrám. Odsvětili jej, strhli téměř novou střechu a obraz Panny Marie odvezli do bystřického kostela, kde je k vidění dodnes. Samotný převoz musel proběhnout v noci, aby nedošlo k nějakým nepokojům, ale i přesto se shromáždil dav věřících, aby se s milovanou Madonou rozloučil. Věřící údajně žádali pracovníky, aby mohli obraz do Bystřice odnést sami, ale to jim bylo odepřeno. Panna Marie Vítězná se však nechtěla nechat porazit a úcta k ní nezeslábla. Poutníci se k torzu chrámu i k obrazu v bystřickém kostele vydávali i nadále, o čemž svědčí zostřený zákaz z roku 1792. Ani ten však věřící neodradil, a to především v těžkých časech. Za napoleonských válek a ve 30. letech 19. století, kdy propukla epidemie cholery, byly poutě zvlášť četné. Z této doby se také zachovalo několik příběhů o zázračných uzdraveních prosebníků.
Na šestisté výročí vítězství nad Tatary roku 1841 začala samotná oprava. Podle tradovaných příběhů ani po více než 50 letech od zákazu úcta k hostýnské Madoně neochabla. Věřící vynášeli stavební materiál na vrchol kopce v rancích a nůších vlastními silami. V té době byl Hostýnu přisouzen ještě další význam v představách lidí - stal se symbolem národního hnutí. Tak jako místní Panna Marie pomohla hrdinným Moravanům zahnat tatarské hordy, teď pomůže jejich potomkům v boji proti rakouskému útlaku. Barokní autoři připsali Hostýnu ještě další významnou roli v historii. Podle Jana Jiřího Středovského, moravského buditele, stálo na vrcholu hory v dávných dobách pohanské obětiště. Pohanským rejdům učinili přítrž až Cyril s Metodějem a údajně zde založili kapli zasvěcenou Panně Marii. O reálnosti této smyšlenky se dá vcelku s úspěchem pochybovat, ale pro barokního člověka to znamenalo zdůraznění kontinuity křesťanského kultovního místa už od prvních věrozvěstů.
Přijďte sdílet radost, kterou dává Kristus! Nejbližší mše svatá v Bystřici pod Hostýnem je ve čtvrtek 27.8. v 7:30. Ministerstvo kultury ČR poskytlo farnosti Bystřice pod Hostýnem finanční podporu v rámci Programu restaurování movitých kulturních památek v roce 2021 na restaurování movité kulturní památky, kterou je obraz Panny Marie Hostýnské. Tento obraz pořídila manželka Jana z Rottalu, Marie, v roce 1655 pro hostýnskou kapli. Na obraze je malbou na lipovém dřevě znázorňena Panna Maria s Dítětem stojící na půlměsíci. Tento obraz byl později z Hostýna přenesen do kostela sv. Značně poškozený obraz v letošním roce zrestaurovala akademická malířka Vendulka Látalová z Litomyšle nákladem 142 000 Kč. Ministerstvo kultury ČR poskytlo dotaci ve výši 120 000 Kč, za což velmi děkujeme.
Nad úrodnými poli Hané poblíž Bystřice pod Hostýnem vystupují první zalesněné vrcholky karpatského masivu. Nejznámější legenda vypráví o tom, jak v roce 1241 procházeli Tataři přes Moravu do Uher. Cestou útočili na vesnice a vyděšené obyvatelstvo se před nimi schovávalo, kde se jen dalo. Uprchlíky však sužovala velká žízeň, a tak se v modlitbách obrátili k Panně Marii. Bohorodička se smilovala a na vrcholku nechala vytrysknout pramen vody. Připomenutí události můžeme spatřit na vlastní oči.
Jednak se zde nachází pramen vody, jíž jsou připisovány zázračné účinky, ale především jde o sochu Madony na hlavním oltáři v chrámu. Poprvé zaznamenanou hostýnskou pověst můžeme najít v knize od Bohuslava Balbína z roku 1665, tedy více než 400 let po celé domnělé události. Ještě v polovině 18. století však existovaly různé varianty legendy, kdy místo mongolských hord vystupovali v roli útočníků husité. Tradici boje proti východním nájezdníkům umocňovala blízkost Osmanské říše a neustálé nebezpečí.
Rytmus z Oslian - Panna Maria
Pro venkovského člověka, který se obával o svůj život a úrodu, rozdíl mezi Turky a Tatary znamenal pramálo. Nicméně v 17. století Tataři, jako spojenci Turků, doopravdy na Moravu několikrát vpadli. Přesuňme se zpět do druhé poloviny 16. století. Tou dobou již nejspíš na Hostýně stála kaple zasvěcená Panně Marii. Podle všeho oltář zdobil obraz Madony Ochranitelky, která pod svým pláštěm ukrývá a chrání prosebníky. K tomuto vyobrazení Matky boží se nejčastěji obraceli horníci, kteří měli tou dobou na kopci dolovat železo a stříbro. Později se začaly ke zdejší nejspíš dřevěné kapli konat poutě. Lidé z okolí chodívali na kopec modlit se u obrazu a také se napít zázračné vody ze studánky.
Velmi záhy tomu však byla učiněna přítrž. Od roku 1584 stál v čele panství, ke kterému náležel i Hostýn, Václav Bítovský z Bítova. To byl jeden z předáků moravské stavovské opozice v bitvě na Bílé Hoře a také horlivý protestant. Ten údajně nechal místní obraz zničit a nejspíš zarazil i veškeré poutě a procesí. Marie ze Šternberka, manželka bystřického hraběte Rottala, nechala roku 1655 vymalovat obraz Panny Marie Vítězné pravděpodobně jako připomínku porážky tatarských hord. Z jejího rodu totiž pocházel domnělý přemožitel Tatarů Jaroslav. Nicméně vyobrazení pohanského tábora ve spodní části obrazu má původ až v pozdním baroku.
Nicméně poutníci se opět měli v hostýnském svatostánku ke komu obracet v modlitbách. Postupně docházelo ke zvelebování celého poutního areálu. Roku 1700 byla nad studánkou zázračné vody vybudována Vodní kaple a o 21 let později se započala i stavba velkého poutního chrámu s mohutnou kupolí a dvěma věžemi v průčelí. Marie Terezie, byť sama katolička, viděla v přepjatých barokních projevech zbožnosti překážku státních zájmů. Proto v roce 1767 zakázala vícedenní poutě. Nejenže jí vadila ztráta času, který lidé mohli věnovat například sklizni obilí, ale navíc se obávala o počestnost mládeže. Mariin nástupce Josef II. v těchto snahách pokračoval a všechno vyvrcholilo roku 1787, kdy zrušil nedávno dostavený chrám. Odsvětili jej, strhli téměř novou střechu a obraz Panny Marie odvezli do bystřického kostela, kde je k vidění dodnes.
Samotný převoz musel proběhnout v noci, aby nedošlo k nějakým nepokojům, ale i přesto se shromáždil dav věřících, aby se s milovanou Madonou rozloučil. Věřící údajně žádali pracovníky, aby mohli obraz do Bystřice odnést sami, ale to jim bylo odepřeno. Panna Marie Vítězná se však nechtěla nechat porazit a úcta k ní nezeslábla. Poutníci se k torzu chrámu i k obrazu v bystřickém kostele vydávali i nadále, o čemž svědčí zostřený zákaz z roku 1792. Ani ten však věřící neodradil, a to především v těžkých časech. Za napoleonských válek a ve 30. letech 19. století, kdy propukla epidemie cholery, byly poutě zvlášť četné. Z této doby se také zachovalo několik příběhů o zázračných uzdraveních prosebníků.