Jan Brokoff (1652 Spišská Sobota - 1718 Praha) patřil k první generaci sochařů Karlova mostu a byl vůbec prvním, kdo měl možnost prezentovat své dílo na mostním zábradlí oproti siluetě Hradčan. Postupně se stal významným článkem Pražského baroka spolu se svými syny Michaelem Janem Josefem a Ferdinandem Maxmiliánem.
Socha Křest Krista, která byla poškozena v roce 1648 a následně nahrazena sochou Sv. Jana Křtitele, dnes potvrzuje úzké sepětí mezi dílnou Jana Brokoffa a Karlovým mostem. Křest Krista je považován za klíčový příklad vzniku a vývoje sochařské skulptury na mostě, kde byl rokem 1707 doplněn bronzový kříž a sochy dalších světců doplňují centrální kalvárii.
Historie a kontext Brokoffovy dílny
Jan Brokoff se narodil roku 1652 na Slovensku a do Prahy přišel roku 1692, kde si otevřel dílnu na rohu Skořepky a Uhelného trhu. Zde konvertoval od luteránství ke katolicismu, což byl patrně důsledek prostředí Prahy a poptávky významných objednavatelů. Když působil na soše sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě, získal povědomí o českém pískovci, s nímž se setkával v dalších realizacích. Dřevěná předloha k soše Křest Krista se dnes nachází v kostele sv. Jana Nepomuckého na Skalce.
Podobně jako ostatní sochaři první generace Karlova mostu byl Jan Brokoff spíše řezbář než sochař a jeho dílo neslo stopy zakladatele dílny. Největší díl práce lze zřejmě připsat nejstaršímu synu Michaelu Josefu Brokoffovi; ale charakter díla ukazuje i výrazný vliv Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Jejich podíl je patrný i na dalších pražských realizacích, včetně výzdoby atiky Toskánského paláce na Hradčanech.
Objednavatel a významná díla na Karlově mostě
Objednavatelem sochy Křest Krista byl staroměstský radní a inspektor úřadu pražského mostu Jan Bedřich Neumann z Neuberka, jehož byl sv. Jan Křtitel osobním patronem spolu s manželkou Terezií Koberovou z Koberšperka. Křest Krista úzce souvisí s postavou sv. Jana Křtitele, který je chápán jako předchůdce Krista a první iniciace Ježíše do jeho veřejného působení. Slouží také jako důležitá součást křesťanské liturgie a teologického rámce 17. století.
Na Karlově mostě bylo vznikem a rozvíjením dílny Jana Brokoffa a jeho synů realizováno několik témat, která postupně přecházela do rukou mladších generací. Poškození Křtu Krista v roce 1848 vedlo k nahrazení sochou Sv. Jana Křtitele od Josefa Maxe o devět let později. Tím se potvrzuje kontinuita díla rodiny Brokoffů v rámci barokní umělecké tradice Prahy.
Křest Krista a jeho umělecká interpretace
Křest Krista je spojen s ikonografií, která zobrazuje proměnlivý vztah mezi Kristem a Janem Křtitelem, obě postavy a jejich teologickou symboliku. Texty a citáty z Evangelia a Starého zákona doplňují kontext, který ukazuje, jak liturgie a teologie formovaly podobu sochařských děl. Rozbor ukazuje, že i přes původní atribuce Janu Brokoffovi prošlo dílo později revizí, kdy se rozlišovaly rukopisné stopy dílny v závislosti na autorství jednotlivých částí a ročníků realizací.
V souvislosti s kalvárií a okolo ukřižovaného Krista se záměrně ve středověké a barokní ikonografii prosazovala hebrejská nápisová tradice a symbolika. Nápisy na zábradlí Karlova mostu a jejich překlady odrážejí snahu o dialog mezi židovským a křesťanským prostředím, zvláště v kontextu roku 2000, kdy byl nápis slavnostně odhalen jako gesto usmíření mezi náboženstvími. Mramorový sokl připomíná dar Louňovic pražskému arcibiskupství k zajištění dvou večerních světel u kříže.
Doprovodné sochy a kalvárie na mostě
Bronzové tělo Krista, původně zlacené (W. E. Brohn), bylo koupeno v Drážďanech roku 1657. Mramorový sokl z roku 1681, hebrejský nápis z roku 1696, kamenný pahorek s reliéfovými deskami (Jan Jiří Heermann) a kříž se zlacením z roku 1707 tvoří soubor Kalvárie, kolem něhož stojí postavy Marie a Jana. Mezi dalšími sousošími najdeme svatou Barboru, Markétu Antiochijskou a Alžbětu Durynskou, každou se specifickou ikonografií: Barboru s palmovou ratolestí a kalichem, Markétu s drakem, Alžbětu s žezlem a projevem soucitů k chudým.
Další skupiny soch představují svatého Františka Xaverského s různými etnickými symboly a poutavým vyobrazením různorodých národů, svědčících o misijní pohnutce jezuitů. Sousoší sv. Cyril a Metoděj, sv. Prokop a další patronové Moravy a Čech, dotvářejí teritoriální a náboženský kontext miřící k jednání mezi církvemi a náboženstvími. Zvláštní význam má i sv. Jan Nepomucký, který byl spojen s tradicí a mýty o posvátnosti vyzrazení zpovědního tajemství a jeho mučivé smrti nad Karlovým mostem.
Znaky a ikonografie jednotlivých postav
- Sv. Barbora z Nikomédie - kalich a mučednická palmovová ratolest; zobrazená jako přední svatá, královská vizáž s důrazem na víru.
- Sv. Markéta Antiochijská - drak a hrdinské boření pohanského vlivu; ukazuje odolnost víry.
- Sv. Alžběta Durynská - žezlo a darování chleba chudým; péče o nemocné.
- Sv. František Xaverský - misie a kontakty s národy; ikonografie zahrnující zraky různých národů světa.
- Sv. Cyril a Metoděj - alfabetizace a slovanská liturgie; přínos pro Moravu.
- Sv. Jan Křtitel - křest Ježíše; zachycení křtu v Jordánu; souvislost s Křtem Krista a jeho významem.
- Sv. Vít, Sv. Václav a další patronové - symbolizují český národní a církevní kontext; jejich sochy vyplňují poprsí mostu.
Na závěr stojí poznámka, že křest Krista na Karlově mostě zůstává jednou z nejstarších dochovaných soch této sbírky a její výtvarný a ideový rámec odráží vývoj pražského barokního sochařství. Dílna Brokoffů tím výrazně ovlivnila vizuální identitu Karlova mostu a jeho ikonografický repertoár v dalších stoletích.
V průběhu času došlo k přesouvání a restaurování jednotlivých soch; kopie a repliky doplňují originály, které bývají uchovávány v muzeích a kostelích. Dříve byla práce považována za součást dílny Jana Brokoffa, dnes se rozlišuje podíl Michaela Josefa a Ferdinanda Maxmiliána podle stylových a technických znaků, které jsou v dochovaných dokumentech a archívních přehledech sledovány.
Stručná chronologie vybraných děl a jejich autory
- Křest Krista - Jan Brokoff, 1706-1708 (poškozeno 1848, nahrazeno sochou Sv. Jana Křtitele).
- Sousoší sv. Barbora, sv. Markéta a sv. Alžběta - 1707, bronzová a pískovcová spolupráce v dílně Brokoffů.
- Svatý František Xaverský - 1711, brokofovská dílna; později repliky a variace.
- Sv. Cyril a Metoděj - r. 1708; slovanská liturgie a edice písma.
- Svatý Jan Nepomucký - r. 1706; původní autorství Jan Brokoff, později vypracováno ve spolupráci s jeho syny.