V úvodu tohoto textu se vypráví o tom, že v 60. čísle ZODu se podrobně probíral první bod teologického pohledu - kalvinismus - a že jde o evangelium, jak to vyjádřil Charles Spurgeon před více než sto lety.
Článek připomíná, že první část měla název "O zkaženosti člověka" a že ji lze také pojmenovat "Naprostá duchovní neschopnost a úplná mravní zkaženost člověka".
V 61. čísle se rozebírala druhá část s názvem "Boží vyvolení", kterou lze popsat jako "Nepodmíněné vyvolení", protože Bůh není omezen žádnou podmínkou při svém vyvolením.
V 62. čísle byla pauza a prošlo se všeobecné srovnání a rozdíly mezi arminianismem a kalvinismem. V článku nazvaném "Napsali jste nám" byly odpovědi na reakce a otázky čtenářů.
Dále byl podrobněji probrán koncept "Podvojný předurčení" v článku stejného názvu. Doporučuji si nejprve přečíst výše zmíněné pojednání, abyste porozuměli následujícím textům ve všech souvislostech.
Dnes, v 63. čísle ZODu, přicházíme k 3. bodu, ke "Kristovu účinnému vykoupení".
Účinné vykoupení znamená, že Pán Ježíš Kristus nezemřel za všechny lidi, ale zemřel "jen" za Své, kteří byli zapsáni do knihy života před založením věků.
Plně si uvědomuji, že právě tento bod učení kalvinismu má nejvíce odpůrců, a že jsem jej po mnoho let střídavě přijímal a odmítal, až do chvíle, kdy jsem porozuměl všemohoucí Boží svrchovanosti a naprosté lidské duchovní nemohoucnosti.
V úvodu chci ještě zdůraznit, že všichni, kdo přijímají reformovanou (kalvinistickou) víru ke spasení, souhlasí s tím, že poslušnost a utrpení Pána Ježíše Krista na kříži má nekonečnou hodnotu.
Kdyby Bůh svrchovaně rozhodl, že uplatní Svou milost do té míry, že zachrání každého hříšníka, potom by Ježíš Kristus nemusel podstoupit větší míru utrpení a nebyl by o nic poslušnější.
Oběť Pána Ježíše je nekonečná a plně postačuje pro záchranu všech hříšníků - každého muže, ženy a dítěte, kteří kdy žili na této zemi.
Prohlédněme si znovu oba pohledy jak jsme je znázornili v tabulce v posledním čísle ZODu:ARMINIANISMUSKALVINISMUS3.
Všeobecné vykoupení - neomezené usmíření znamená, že Boží oběť umožnila každému spasení, ale smrt Kristova ve skutečnosti nikomu nezajistila spásu; Kristus zemřel za všechny, pouze ti, kdo v Něho věří, jsou spaseni.
Hříšník je vyvolen na základě své víry; Kristova smrt umožnila Bohu, aby odpustil hříšníkom pod podmínkou jejich víry, ale ve skutečnosti nikoho nezachraňuje.
Částečné vykoupení - omezené usmíření znamená, že Boží oběť byla stanovena tak, aby zachránila pouze vyvolené a skutečně jim zajistila spásu; Kristova smrt zrušila dluh našeho hříchu a utrpení za hřích na místě hříšníků, kteří k tomu byli předurčeni.
Dar pevné víry, která zaručuje spásu, je Duchem vložen do všech těch, za něž Kristus zemřel.
Duše věřících je vybudována na verzi, že Kristus dosáhl pro svůj lid na kříži skutečnou spásu - je to spása aktuální a dokonaná, ne jen potenciální.
Ježíšova oběť je tedy zaměřena na Své lid, a ne na všechny lidi světa; Ježíš vyhledal ty zahynulé, kteří mu byli dáni Otcem, a spasil je.
Spasení není jen o tom, že Kristus vykoupil hříšníky, ale že Otec skrze Krista uzavřel usmíření se Svým lidem a dal Duchu svatému regeneraci a posvěcení.
2 Korintským 5:18-19 potvrzuje, že Bůh byl v Kristu a smířoval svět se sebou, nepočítaje lidem jejich hříchy, a svěřil nám slovo o tom smíření.
Krví Krista je vyplacena hodnota odpuštění a prošla na slitovnici věčné svatyně; tímto způsobem je vykoupení určeno jen pro Boží lid.
Kristus zemřel za Své ovce, a všechno další, co s tím souvisí, teprve vzniklo z tohoto mandátu, a to včetně vzkříšení a posvěcení.
Jestliže verš uvádí, že Bůh usmířil svět skrze smrt Syna, pak se jedná o smíření skrze posvěcení a ospravedlnění, které Bůh zajišťuje pro svůj lid.
Diskuse o tom, kdo spásu omezuje, se zde nevede proti Bohu, ale proti lidské odpovědnosti a svobodě; otázka zní, zda Kristova oběť platí pro všechny nebo jen pro vyvolené.
Podle textu je Kristus dokonavým vykoupením pro Své vlastní, ne pro celý svět nezřídka konstituovaný jako univerzální smíření.
Jeho oběť naplňuje také pojmy jako víra a ospravedlnění, a to v kontextu Božího plánu spasení pro svůj zvláštní lid.
V dalším textu se uvádí, že Kristus není jen platební prostředek, ale aktivní plátce, který v sobě nese i měnu - krev, a to pro slitovnici, tedy pro Boží lid.
Římanům 5:10-11 ukazují, že smíření s Bohem je pasivní na lidské straně a že skrze Kristovu smrt jsme smířeni; následně nás Kristus skrze života zachraňuje.
V závěru je jasné, že spása je darem skrze víru v Ježíše Krista a že spása pro Boží lid je jistá a bezpečná skrze Krista, ne podle lidského skutku.
