Sv. Terezie z Lisieux (vlastním jménem Terezie Martinová) se narodila 2. ledna 1873 v Alençonu ve Francii jako deváté dítě Louise a Zelie Martinových. Měla čtyři sestry a další sourozence, kteří zemřeli v dětském věku ještě před jejím narozením; matka jí zemřela ve čtyřech letech a Terezka vyrůstala tedy s otcem a sestrami. Od roku 1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux a během mládí cítila povolání zasvěcené církvi, podobně jako její sestry. Ve čtvrtletí patnácti let byla výjimečně přijata do řádu karmelitek a přijala řeholní jméno Sestra Terezie od Dítěte Ježíše. Soustředila se na tichý, řeholní život plný modliteb a byla obdařena zvláštním darem důvěrného přátelství s Bohem. Po dlouhé nemoci zemřela 30. září 1897 ve věku 24 let; její poslední slova zněla: „Můj Bože, miluji tě!“
Svět se o její láskyplné cestě dozvěděl díky autobiografii Dějiny duše, kterou popsala svůj život jako „cestičku duchovního dětství“. Její učení a důvěra v Boží lásku jsou vyjádřena slovy: „Na čem skutečně v životě záleží, nejsou velká slova, ale velká láska“. V roce 1925 byla kanonizována papežem Piem XI. a v roce 1927 ji papež prohlásil patronkou misí. Od roku 1944 jí byl přidán titul a úkol patronky Francie. Naší komunitě a věřícím zůstávají její myšlenky o pokoře, blízkosti s Bohem a důvěře v Boží plán.
Rodiče sv. Terezie a jejich vliv
Rodiče sv. Terezie, Zélie a Louis Martinovi, se vzali po setkání a následně vytvořili domov zaměřený na víru a rodinné zbožnosti. Zélie Guérinová se narodila 23. prosince 1831 a vyzrála jako krajkářka, která si vybudovala živnost a vychovala dívky k víře. Louis Martin byl zručný hodinář a malíř, miloval rybaření a rodinu a stal se společensky aktivní ve svém okolí. Po jejich svatbě se do domu přemístila socha Panny Marie a stala se centrem zbožnosti rodiny.
Klíčové momenty života rodičů a jejich cest
- Beatifikační proces manželů Martinových byl zahájen v roce 1957 a vyhlášen dekret o heroických ctnostech v roce 1994.
- Rodiče byli blahoslavení papežem Františkem v roce 2015 během kanonického jednání o rodině.
- Roku 1871 rodina opustila dílny a přesunula se do Zéliina domu; Louis se plně zapojil do péče o rodinu a rodinné hospodářství.
Historie kostela Sv. Terezie z Lisieux v Kobylisích
Kobyliský kostel Sv. Terezie z Lisieux v Praze vznikl na pozemcích darovaných obyvateli a byl budován jako součást Salesiánského ústavu. Základní kámen byl posvěcen v roce 1934 a první kaple byla dokončena v roce 1937. Kaple přečkala těžké období 2. světové války, když byly zkonfiskovány zvony. Kaple se vybudovala jako provizorium a později byla rozšířena do komplexního kostela.
Nové prostory kostela byly posvěceny v roce 2000 kardinálem Miloslavem Vlkem, a do kostela byly umístěny ostatky sv. Terezie z Lisieux a sv. Jana Boska. V přední stěně za oltářem jsou vitráže a malby od Jana Exnara. Projektem a rekonstrukcí se zabývalo architektonicko-stavební studio AMA a zhotovitelem byla firma Antonín Pavlica. Nynější kapitola zahrnuje dlouhodobou historii farnosti a důležité milníky včetně otevření nových zvonů a záznamů o existenci farnosti.
Klíčová data a události farnosti
- 1926 - zakoupení pozemků pro kostel sv. Terezie z Lisieux spolkem Charitas.
- 8.12.1934 - posvěcení základního kamene a svěření výstavby salesiánům.
- 24.10.1937 - posvěcení kaple sv. Terezie z Lisieux a první části domu.
- 19. října 2008 - rodiče sv. Terezky prohlášeni za blahoslavené.
- 18. října 2015 - prohlášení rodičů sv. Terezky svatými papežem Františkem.
- 23. října 2000 - posvěcení obnoveného kostela v Kobylisích s ostatky sv. Terezie z Lisieux.
Vliv svaté Terezie na misie a duchovní život
Sv. Terezie je vzorem pro mnoho věřících díky svému důrazu na „malé dary lásky“ a naši každodenní lásku k Bohu. Její život a slova inspirovaly lid k vytrvalé víře i v těžkostech a její patronát misí ukazuje, že i malá cesta k Bohu může mít globální dopad. Pochází ze severozápadu Francie. Ve 14 letech byla prosit papeže o výjimku pro dřívější vstup na Karmel. V dalším roce už byla postulantkou kláštera v Lisieux. Od složení slibů žila touhou dokonale milovat Ježíše. Využívala každou příležitost a všechny i nepatrné skutky konala z lásky k němu.
Byla mimořádně trpělivá, skromná a pokorná. Svým životem ukázala cestu duchovního dětství a učí nás milovat Boha jednoduchým a přitom dokonalým způsobem. Proto se stala jako třetí žena učitelkou církve, ač na zemi nežila ani 25 let. Narodila se 2. 1. 1873 v Alençonu na severozápadě Francie a hned dostala čtyři jména: Marie Františka Terezie Martinová. Pro 48letého tatínka Ludvíka a 40tiletou maminku Zélii to byla prostě Terezka.
V následujících letech zůstávalo její prostředí bohaté a rodina se snažila poskytovat dcerám podporu ve víře. Po smrti matky, 28. srpna 1877, rodina se přestěhovala do Lisieux. Otec se plně zapojil do péče o rodinu a rodinné hospodářství a Terezka postupně vstoupila do benediktinského kláštera v Lisieux a později do karmelitánského kláštera. Na této cestě jí velmi pomáhala její sestra Pavlína, která se stala její druhou matkou v období mládí.
V klášteře prožívala Terezka těžké chvíle a zápasy s vírou. Popsala svůj duchovní vývoj v pojmech „malá cesta“ a „být láskou v srdci církve“. Její poslední slova „Můj Bože, miluji Tě!“ zpečetila její pozemský život a otevřela novou fázi misijního působení duší. Papež Pius XI. ji blahořečil v roce 1923 a 1925 ji prohlásil za svatou; v roce 1927 byla vyhlášena patronkou misií a roku 1997 ji Jan Pavel II. prohlásil učitelkou církve.
Jádrem jejího odkazu je malá cesta lásky, která vyzývá k pokornému přijímání slabosti a k důvěře v Boží milosrdenství. Terezie rozvíjela myšlenku, že Bůh miluje slabé lidi a že právě jejich slabost může být místem, kde se projevuje Jeho milosrdenství. Tato myšlenka se stala motivem pro duchovní život milionů věřících a inspirovala k modlitbě i službě misím po celém světě.
Terezie & Stěpán - Svatební video
UNESCO zařadilo poselství svaté Terezie do nového prostředí a osvědčilo tak, že její poselství míru a lásky má univerzální platnost. Papež a liturgie potvrzují její vliv na duchovní život, misie a ekumenický dialog. Svatá Terezie z Lisieux tak zůstává vzorem pro pokoru, jednoduchost a důvěru v Boží plán - i pro ty, kteří žijí v zapomenutých částech světa či na perifériích společnosti.
Její díla - Dějiny duše, 270 dopisů a 54 básní - nadále inspirují k reflexi o lásce, pokoře a vytrvalosti. Přímluva svaté Terezie z Lisieux je spojena s množstvím zázraků a jejím poselstvím k oslovování srdcí všech lidí, aby hledali Boha v „malých darech“ každodenního života.