Tezba stříbra ve Jihlavském a Kutnohorském revíru: kultura, právní rámec a technické proměny

Již ve 13. století byly objeveny bohaté zásoby tohoto drahého kovu, což posunulo Kutnou Horu na vrchol ekonomického a kulturního rozkvětu a stala se tak významným střediskem těžby a obchodu se stříbrem. Těžba stříbra v Kutné Hoře dosáhla svého vrcholu ve 14. století, kdy se město stalo jedním z největších stříbrných producentů v Evropě. Jeden z nejznámějších symbolů Kutné Hory je pražský groš, mince ražená v místní mincovně. Pražský groš se díky své vysoké kvalitě a váze stříbra stal záhy mezinárodním platidlem. Unikátní pamětní ražbu Kutná Hora - město stříbra z produkce ryze české Bohemia mincovny si můžete do své numismatické sbírky přidat pouze prostřednictvím výhradního distributora, kterým je Moje mincovna CZ.

Zásadní vliv na rozvoj města měl bezesporu významný český král a později císař Svaté říše římské, Karel IV. Ten využíval stříbro z Kutné Hory pro financování svých ambiciózních stavebních projektů, včetně slavného chrámu svatého Víta v Praze. Kutná hora byla díky svému bohatství a vlivu také důležitým politickým a kulturním centrem. Největšími drahokamy architektonické pokladnice Kutné Hory jsou chrám sv. Barbory, zasvěcený patronce horníků, svaté panně Barboře, a katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Ekonomické srdce království, Vlašský dvůr, se stal svědkem mnoha významných událostí, které ovlivnily nejen osud Českého království.

Konaly se tu zemské sněmy a státnická jednání, roku 1409 zde byl v královské audienční síni podepsán tzv. Dekret kutnohorský o novém rozdělení pravomocí na pražské univerzitě. Nejvýznamnější událostí, kterou Vlašský dvůr zažil, byla však královská volba, která se tu konala v květnu 1471. Při ní byl zvolen mladičký polský princ Vladislav II. I když těžba stříbra v Kutné Hoře postupně upadala, dědictví jako "město stříbra" přetrvalo. Dnes je Kutná Hora významným turistickým cílem, který láká návštěvníky svou historií, architekturou a půvabným středověkým charakterem.

Jihlavský rudní revír a jeho geologie

Jihlavský rudní revír není přesně ohraničeným územím, neboť na jihozápadě volně přechází do revíru jezdovického a na severovýchodě do revíru havlíčkobrodského. Lze jej přibližně vymezit liniemi obcí Bílý Kámen a Červený Kříž na severu, Popicemi a Vílancem na jihu, Vyskytnou nad Jihlavou, Rounkem a Dvorci na západě a konečně Velkým Beranovem na východě. Nejvýznamnější rudní žíly se nacházely v blízkosti města. Tento rudní revír patří co do velikosti k revírům menším. Stříbronosná ruda v něm byla hojná, ale s nižším obsahem drahého kovu. Bohatší a silnější žíly se nacházely u povrchu země, kde byla možnost nalézt i ryzí drátkové stříbro, v hlubinách se žíly úžily a obsah kovu snižoval.

Geologie revíru: Geologický podklad jihlavského důlního revíru tvoří katazonální biotiticko-sillimanitické a cordieritické ruly s ojedinělými vložkami. Vznikaly před více než miliardou let a patří k nejstarším v Evropě. Ze západu přiléhá k revíru převážně granitový centrální moldanubický pluton a na jihovýchodě menší masiv biotiticko-pyroxenického syenitu. Ruly tvoří stovky metrů mocné souvrství, zvrásněné a prostoupené poruchami, zlomy a puklinami. Při posledním horotvorném procesu v mladších prvohorách (před 350 miliony lety) vniklo do zprohýbaných vrstevních struktur žulové magma a vytvořilo mohutné masivy, jež dnes tvoří páteř jižní a střední části Českomoravské vrchoviny.

Po puklinách, zlomech a poruchách, které byly v rulových horninách od dob nejstaršího vrásnění a dalšími horotvornými pochody, byly stále obnovovány a k povrchu se draly horké rudonosné roztoky a plyny, uvolňující se z chladnoucího magmatu. Ve vrchních partiích zemské kůry z nich za postupného ochlazování vykrystalizovaly rudní minerály. Přibližně tak zřejmě vzniklo seskupení rudných žil v okolí Jihlavy.

Mineralogické údaje o jihlavském rudním revíru shrnuli významní badatelé a moderní zpracování rudních žil prováděl Novák (1964). Jihlavské rudní žíly mají různé směry. Převládají žíly sever-jih, žíla u Okrouhlíku jihojihozápadně od města, žíla sv. Antonína Paduánského u Pančavy a další. Zrudné výplně bývají křemeno-karbonátové či křemeno-barytové; z rudních nerostů dominují galenit a sfalerit, drobnější jsou pyrit, arzenopyrit a chalkopyrit; vzácný argenit a tetraedrit s vysokým obsahem stříbra. Z hald starohorského pásma pocházely i sekundární nerosty, např. olovo, pyromorfity a cerusit.

Počátky dolování a kolonizace

Nyní se posuneme k historickému vývoji. Těžba kovonosných rud nebyla v Jihlavě ničím novým - Slované těžební tradice znali. První zmínky o havířích a dolování na Kutnohorsku se objevují v 12.-13. století, kdy do regionu přicházeli havíři jako součást koloniálního procesu. První kolonisté přišli hlavně z německy mluvících zemí, avšak hlavní proud havířů mířil z jihu přes Křemži, Slavonice a Cizkrajov. Z doby Přemysla II. jsou záznamy o založení horní obce na Kutnohorsku a o podpoře horního ruchu králem.

V roce 1260 došlo k dalšímu posunu - mincovně byla udělena větší autorita a ražba brakteátů probíhala ve prospěch jihlavského stříbra. Do Jihlavy byl zvolen hormistr a horní právo se stalo pevným řádem. Roku 1350 se začala rozvíjet těžba na Šacberku (Rudný). Zároveň se vyvíjela infrastruktura dolů a osadní výstavba kolem nich. V roce 1300 byla centralizace mincovnictví do Kutné Hory, což vedlo k postupnému uzavření jihlavské mincovny a přesunu primární ražby do Kutné Hory.

Následovaly období sporů a změn majitelství, avšak význam horního práva zůstával. Horní právo v Jihlavě se stalo základem pro další evropská a americká horní práva. Změny mincí - roku 1260 byla ražba brakteátů nahrazena novými formami a ražba probíhala na jihlavské mincovně. Do roku 1300 byla mincovna zrušena a odvodňování a provoz dolů pokračovaly díky erfcakerům a prospekčním kverkovým skupinám, kteří přeuspořádali provoz a náklady.

Veřejnosti se otevírá budoucí jedinečná památka - Šachta svatého Jiří, která v Jihlavě slouží jako součást hornické naučné stezky a připomíná historií dobývání stříbra. Unikátní technické památky dokládají expedice a čerpací stroje ze šestnáctého století. Šachta není kolmá, ale vede šikmo, s odhadovanou hloubkou 60-80 m; archeologické nálezy ukazují na období vlády Rudolfa II. a starší. Budou zde přístupné některé úseky pro veřejnost a odvodňovací štoly s průvodcem.

Další souvislosti a srovnání

Stříbro se využívá už tisíce let; ve Starověku se stříbrné platy využívaly v civilizacích kolem Středozemí a v Evropě. Z pohledu minerálů je argentit nejbohatší stříbrná ruda a další rudy obsahují nad rámec stříbra. Stříbro z Jihlavy, Kutné Hory a okolí sehrálo klíčovou roli v ekonomice a v právu horním. Pražské groše a Jáchymovské tolary spolu s dalším vývojem mince utvářely měnové standardy regionu a světa. Negativní dopady těžby - znečištění prostředí a zdravotní rizika horníků - bývaly intenzivní a trvalé téma, které vedlo k moderním environmentálním a sociálním otázkám.

V závěru patří připomenutí, že stříbro bylo a stále je nositelem ekonomické moci a technické vyspělosti. Mezi hlavními lokalitami se stříbro těžilo v Jáchymově, Kutné Hoře, Jihlavě, Příbrami, Havlíčkově Brodě a dalších místech, kde vznikla jádro českého horního práva a rozvoje měst.

Statické shrnutí a tabulka

tags: #tezba #stribra #svatostanek