Giordano Bruno odmalička vynikal bystrou myslí, univerzitu vystudoval za poloviční dobu, a čím více věděl, tím více rozporů v křesťanské dogmatice nacházel. Sice se stal mnichem a knězem, ale kvůli četbě zakázaných knih jej předali inkvizici. Bruno utekl a vydal se na patnáctiletou cestu napříč Evropou. Svými schopnostmi a znalostmi uchvátil francouzského panovníka i anglickou královnu. Vyvolal také řadu incidentů, rozepří a půtek. Vyznačoval se totiž značně domýšlivou, popudlivou a sebestřednou povahou, která dráždila okolí snad ještě víc než jeho kacířské učení.
Když se kvůli zradě přece jen dostal do moci inkvizice, téměř sedm let ho vyslýchali a mučili. Své myšlenky ale neodvolal. Nadále tvrdil, že vesmír je nekonečný a existuje v něm nekonečně mnoho sluncí, tedy hvězd, kolem nichž obíhají planety. Proto také předpokládal, že někde jsou další obydlené světy. Bruno je dnes jedním z nejznámějších mužů, kteří položili život na oltář vědy a je symbolem údělů svobodného bádání vůči církevní moci. Když nad ním papežská komise vynesla ortel smrti, řekl: „Zdá se, že ho vynášíte s větším strachem, než s jakým já mu naslouchám.“
V Příbězích z kalendáře si každý všední den po 12. hodině připomínáme osobnosti, objevy a události v důležitých, ale i málo známých nebo zábavných souvislostech. Jak můžete poslouchat? Živě, zpětně na mobilu i z počítače. Živě v rádiu na Dvojce, od pondělí do pátku po poledních zprávách. Příběhy z kalendáře můžete poslouchat i zpětně na internetu, všechny díly jsou jako podcast ke stažení.
Život a dílo Giordana Bruna
Nejznámějším renesančním přírodním filozofem, ale i hrdinou a mučedníkem vědy je Ital Giordano Bruno (1548 - 1600). Narodil se v městečku Nola u Neapole a vždy uváděl jako své domovské město Nolanus. Mladá léta svého života strávil v dominikánských klášterech v Neapoli a v Římě, kde se učil odříkání, ale kde také získal fenomenální znalosti - jazykové, filozofické i přírodovědné. Proto vždy prohlašoval, že jeho oborem jsou všechny vědy. Obr. Od roku 1576 do roku 1592 bloudil Evropou a marně se snažil uplatnit na některé evropské univerzitě, kde by mohl hlásat své názory.
V té době se mu nedařilo dobře, často živořil a žil jako psanec. Přitom si ale uchoval svojí hrdost a pocit intelektuální nezávislosti. Jeho tajnou zbraní byla také znalost tajných esoterických nauk a hermetických nauk (vědy, které vycházejí z antického učení, astrologie, tarotových karet, …). V roce 1588 strávil půl roku v rudolfínské Praze a od císaře Rudolfa II. získal finanční podporu. Nakonec se vrátil zpět do Itálie do Benátek, kde byl v roce 1592 na udání zatčen inkvizicí jako kacíř. Byl vydán do Říma a tam byl až do své smrti vyslýchán a vězněn. Dne 17. 2. 1600 byl upálen na hranici na náměstí Květů v Římě. Jeho upálení lze vnímat jako mezník uzavírající éru středověku a otevírající cestu novému a lidštějšímu věku.
Bruno byl jako spisovatel velmi plodný a měl mimořádnou paměť. Psal latinsky a italsky, ve svých dílech kritizoval učení Aristotela, napadal současné učence, matematiky a filozofy pro jejich neschopnost pochopit přírodu, mnichy a církev pro jejich pokrytectví a ziskuchtivost a tehdejší univerzity obviňoval, že nedopřávají jedincům svobodu slova a vlastního názoru. Byl téměř stále v konfliktních situacích, ale na druhou stranu imponoval hrstce svých stoupenců. V jeho názorech mu Bůh a příroda splývají v jedno, byl zastáncem atomismu a ve své kosmologii navazoval na učení Mikuláše Kusánského. Vesmír je podle něho nekonečný, planety jsou světy podobné naší Zemi a křišťálové sféry jsou výplodem „duševních chudáků“.
Při pohledu na nebeskou oblohu Bruno vnímal, že hvězdy jsou rozestavěny prostorově do hloubky a vysmíval se astronomům, že jako „slepí krtci“ nevidí, že jedna hvězda je dále než jiná. Astronomové to tehdy skutečně neviděli a vidět ani nemohli. Pro měření paralax hvězd, které by jednoznačně prokázaly různé vzdálenosti hvězd od Země, nebyly ještě známy dostatečně přesné přístroje. Kosmologie, kterou popisuje Bruno, se od současné kosmologie výrazně liší, ale přesto ve svých názorech učinil velký krok kupředu. Jako následník Mikuláše Koperníka se ve svých úvahách zabýval větší částí vesmíru než on.
Inkvizice byla středověký nástroj pro potírání hereze; osvětluje, jak se makrostrukturou státní moci a církevní autority vyvažovala moc nad lidským poznáním. Odkazy na Inkvizici vyúsťují v diskusi o tom, zda byla inkvizice na českém území rozšířena. Prameny inkvizičních protokolů jsou fragmentární a teprve ve 19. století byly soustaveny a zpracovány do souvislého vyobrazení. Prameny ukazují, že první inkvizitor na českém území byl dominikán Kolda z Koldic a jeho konflikty s pražskými měšťany. Inkvizitoři končili svou aktivitu po husitských válkách; tragické příběhy Lautnera a dalších nebyla jen inkvizice církevní, ale i světská justice.
Řím a jeho historické kontexty
Řím se stal hlavním městem Itálie a regionu Lazio; historické jádro Říma spolu s Vatikánem je od roku 1980 zapsáno na seznam UNESCO. Koloseum, stavba zahájena v roce 70 n. l., sloužila gladiátorským zápasům a rekonstrukcím bitev; dnes je symbolem antického světa. Forum Romanum bylo centrem moci a veřejného života; Via Sacra byla hlavní osou pro triumfální průvody. Piazza Venezia, s monumentálním Vittoriano, symbolizuje jednotu Itálie a vyvolával rozporné reakce díky své mohutnosti. Kapitol a náměstí Piazza del Campidoglio vznikly po renesanční přestavbě a dnes sídlí Muzeí Kapitolini. Fontana di Trevi, největší římská fontána, představuje mořské bohy a tradiční zvyk házet minci pro návrat do Říma. Pantheon, jeden z nejlépe zachovaných římských chrámů, ukazuje inženýrské a umělecké vrcholy starověké architektury. Santa Maria in Trastevere a Trastevere jako malebná čtvrť s historií; Pantheon a další kostely dotvářejí bohatý obraz městské architektury. Campo de’ Fiori s Giordano Brunerovým pomníkem je dodnes symbolem svobody myšlení a boje proti dogmatismu.
Symbolika Bruna a dědictví inkvizice
Brunoho smrt byla vnímána jako morální lekce o ceně svobodného myšlení; jeho lýtí a učení vyvolávaly pobuřování, ale také inspirovaly budoucí generace vědců a filozofů. V rámci diskuzí o inkvizici se objevují dva pohledy: z pohledu moderní doby inkvizice téměř neprobíhala, ale z pohledu středověku šlo o častý nástroj potírání herezí. Doležalová upozorňuje na roli světské moci a církevní autority v inkvizici a na to, že některé zločiny byly spíše světská práva než církevní disciplinární řízení. Příběhy Husitska a husitské války se dotýkají širších otázkách religiózního napětí a moci mezi církevní a světskou složkou ve středověké Evropě.
Giordano Bruno - Filozof, který věří v jiné světy - Velcí myslitelé
Na závěr si připomínáme, že Bruna upálili v roce 1600 na náměstí Campo dei Fiori a jeho odkaz je považován za symbol boje za svobodu duchovního vedení a vědecké zvídavosti, která se odráží v moderním pojetí lidských práv a svobody vyznání.