Univerzitní učebnice literárního úvodu do Nového zákona a teologie Nového zákona vznikla na objednávku tübingenského nakladatelství Mohr-Siebeck a vychází z reflexe současných poznatků biblistiky. V českém kontextu představuje rozsáhlý svazek, který není pouhým doplněním staršího Pokorného díla z roku 1993, ale zcela novým zpracováním látky na základě moderních metod a výsledků bádání. Český překlad připravili Pavel Moskala s Lucií Kopeckou. Dílo se tak stává kompendiem novozákonní vědy, určeným nejen studentům, ale i odborníkům z jiných oborů, kteří se v rámci své činnosti s Novým zákonem setkávají.
Struktura publikace zůstává blízká tradičnímu rozdělení na obecný úvod (kapitoly 1-4) a úvod speciální (kapitoly 5-9). Nejprve je tedy představen obecný úvod, který rozvádí hermeneutické předpoklady pro interpretaci novozákonních textů (1). Následují historické a dobové kulturní souřadnice (2), které ovlivňovaly novozákonní autory, a poté pojednání o novozákonním kánonu (3) a dějinách bádání o textu a jeho předávání (4).
Po tomto obecném úvodu přicházejí speciální úvody k jednotlivým kanonickým knihám. Jsou řazeny podle pořadí vzniku a atribucí autorů: autentické Pavlovy epištoly (5), synoptická evangelia (Marek, Matouš, Lukáš spolu s Skutky apoštolů, kapitola 6), janovské spisy (evangelium, Janovy listy a Zjevení, kapitola 7) a deuteropavlovské a katolické listy (kapitola 8).
V těchto úvodech nejde jen o popis členění a obsahu spisů, ale i o jejich teologické záměry. U Pavlových listů se zkoumá intertextualita (citáty z židovského Písma, zejména Septuaginty, i z helénistické literatury), předpavlovská ústní tradice, christologické tituly, primitivní liturgické formy a katecheze, včetně křtu a večeře Páně, stejně jako pojmy oběti, zástupnosti a smíření. Úvod do Nového zákona tedy slouží zároveň jako úvod do křesťanské doktríny apoštolské a poapoštolské doby.
U výkladů evangelií není opomenut naukový christologický, soteriologický, eklesiologický, pneumatologický a případně teologicko-antropologický rámec. Některé akcenty mohou být pro určité tradice (např. pravoslavné či katolické) méně vyvážené, například otázka církevních úřadů je v exkurzu k Listům Timoteovi jen na okraj. Závěr knihy tvoří souhrn kapitol 9, který nabízí poučený nadhled a přehlédnutí společných a rozdílných rysů novozákonních spisů.
Učebnice doplňuje řada studijních pomůcek: chronologický a geografický přehled, bibliografický soupis a rejstřík citovaných biblických míst a odkazů na starověkou literaturu, spolu s podrobným redakčním rejstříkem věcným, jenž usnadňuje dohledání míst věnovaných konkrétním problémům. Nicméně redakční nedotaženost české verze spočívá v tom, že do přehledů literatury byly původní české i překladové příspěvky zařazeny jen velmi výběrově; autorský editor by podle autorů textu měl věnovat zvláštní pozornost až soustavné excerpci české novozákonní vědecké produkce za uplynulých 25 let, resp. české publikace vzniklé dříve.
Na české vydání se dílo dívá z perspektivy historického rozvoje teologie, kde je důležitá plurality českých teologických škol. Autoři připomínají, že i když převládá internacionalistická perspektiva, je pro identitu české teologie nezbytné sledovat domácí dějiny a interpretovat je v mezinárodním kontextu. Dílo také upozorňuje na spolupráci a roli Ulricha Heckela, jenž se podílel na stvoření učebnice a přispěl k shrnutím obsahu biblických knih, přehledům a tabulkám, a obohatil některé kapitoly o údaje týkající se dobového pozadí vzniku Nového zákona a o teologicko-literárních aspektech janovských a deuteropavlovských spisů.
Toto dílo lze číst jako klíčový prostředek pro pochopení novozákonních spisů nejen z literárně-historického hlediska, ale i z hlediska teologických koncepcí jednotlivých autorů. Poslouží tedy zejména studentům a odborníkům, kteří pracují s Novým zákonem ve svém oboru a potřebují důkladný úvod do problematiky.
