Nepomuk leží v jihozápadní části České republiky, ve vzdálenosti 35 km od Plzně na mezinárodní silnici Plzeň - České Budějovice. Dominantou krajiny je vrch se známým zámkem Zelená Hora (536 m.n.m.), tyčící se nad Nepomukem. Nejstarší písemná zmínka o Nepomuku souvisí se založením nedalekého cisterciáckého kláštera v roce 1144. Již dříve existující osada Nepomuk, původně zvaná Pomuk, se postupně stala trhovou vesí a centrem správy, řemesel a obchodu pro rozlehlou klášterní doménu. Ve 13. století bylo uděleno Nepomuku hrdelní právo. Tradice klade do míst dnešního města dvě starší osady - Přesanice a Pomuk.
V okolí hlavního náměstí se nachází síť středověkých štol a podzemních chodeb. Původní trhová ves obdržela nejpozději roku 1413 městská práva, jako město byla označována ovšem již ve 14. století. V roce 1420 došlo k vypálení kláštera husity a jeho majetek přešel do rukou Švamberků a posléze Šternberků. Díky vrchnosti i samotným panovníkům získalo město rozsáhlé právo várečné i právo konání dvou několikadenních výročních trhů. Největší rozvoj města je spjat s obdobím baroka, kdy byl Nepomuk význačným poutním místem. Roku 1730 určil císař Karel VI., aby Nepomuk, zvaný někdy městem a jindy městečkem, měl již nastálo titul města.
Dnes se Nepomuk skládá ze starého města, vilových čtvrtí, které jej obklopují, ze sídliště Na Vinici a původně samostatných osad Dvorec a Železná Huť, kde je umístěna i železniční stanice. Ve městě je veškerá základní občanská vybavenost. V Nepomuku jsou celkem čtyři muzea, dva hotely, minipivovar s lázněmi, prochází tudy několik turistických a cykloturistických tras.
Sv. Jan Nepomucký, před svatořečením Jan z Pomuku, se narodil kolem roku 1340 v Nepomuku coby syn místního rychtáře, a to patrně v místech, kde dnes stojí barokní kostel sv. Jana Nepomuckého. Roku 1389 byl Jan Nepomucký jmenován generálním vikářem a ocitl se přímo v centru mocenského boje mezi církví a králem; v jedné z mnoha rozepří mezi Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna skončil Jan z Pomuku a tři další Jenštejnovi úředníci na mučidlech. Jan utrpení nepřežil.
Jeho mrtvé tělo shodili z Karlova mostu do Vltavy (20. 3. 1393 po 9. hodině večerní). Tělo vyplavené na břeh se stalo předmětem uctívání, arcibiskup prohlásil Jana z Pomuku mučedníkem. Roku 1719 byl komisionálně otevřen Janův hrob a v lebce byl nalezen organický zbytek hmoty, který byl považován za zázračně uchovaný jazyk.
Kolem roku 1340 se v Nepomuku narodil manželům Velflínovým syn, který byl pokřtěn v kostele sv. Jakuba v Nepomuku a obdržel jméno Jan. Otec Velflín byl v Nepomuku rychtářem - zemřel před rokem 1372. Traduje se, že byl původem německé národnosti a na Nepomucko přišel v rámci kolonizace kraje cisterciáckými mnichy. Uvádí se, že matka snad pocházela ze staročeského nepomuckého rodu Hasilů, neboť světcův rodný domek na místě dnešního kostela dlouho nesl pomístní název „U Hasilů“.
Nejstarší zprávy o rodném domku máme z roku 1716, kdy osmdesátiletý Pavel Očenášek z Nepomuku vypověděl, že před rokem 1640 stával na místě kostela dům, v němž se - dle pověsti - narodil budoucí sv. Jan Nepomucký. Sedmdesátiletý Martin Havlíček vyprávěl, že posledními nájemci toho domu byli hrnčíř Jan Jelínek a pekař, jejichž jména neudal, kteří nemohli v tom domě „pokojně bydlet a neměli požehnání božího“. Dům byl později zbořen, ale zeď s obrazem zůstala neporušena.
Před stavbou prvního kostela, který ještě musel být zasvěcen sv. Janu Křtiteli, vlastnil rodný světcův dům hrabě František Matyáš ze Šternberka. Hrabě odkoupil také dva sousední domy a roku 1639 započal se stavbou prvního kostela. Kostel byl vysvěcen roku 1660 a kolem něho byl zřízen hřbitov. Teprve po dostavění kostela byla zbourána i zeď se zázračnou malbou, aby mohl být hřbitov používán.
Při budování kanalizace byly v únoru 2020 nalezeny zbytky dvou zdí. První zeď, blíže k silnici, je široká 50 cm a nepochybně je zbytkem ohradní zdi kostela, neboť je přesně souběžná s průčelím současného kostela. Muzeum sv. Jana Nepomuckého se může pochlubit zajímavou sbírkou uměleckých děl a devocionálií z období 18. - 20. století, dokládajících rozmanitost a bohatost svatojánského odkazu.
Kult výrazně ovlivnil české výtvarné umění i místní krajinný ráz a rozmanité projevy uměleckého znázorňování vypovídají o náboženské úctě, která byla světci po staletí vzdávána a je živá dodnes. Expozice, nacházející se v přízemních prostorách nepomuckého arciděkanství, navazuje na odkaz světcova kultu a jeho významu pro region.
Arciděkanství je výraznou barokní stavbou s vysokou mansardovou střechou. Nepomucká fara je doložena roku 1369 a pravděpodobně vznikla brzy po dostavbě kostela sv. Jakuba. V roce 1620 byla povýšena na děkanství a při velkém požáru 1746 byla vážně poškozena. Plány na obnovu vypracoval Kilián Ignác Dientzenhofer.
Světec je symbolem celé epochy českých dějin a jeho sochy jsou nesmazatelnou součástí české krajiny. V Evropě se nachází přes třicet tisíc zpodobnění, ve světě jich je zhruba 66 tisíc. Nepomuk má devět partnerských měst; nejvzdálenější je São João Nepomuceno v Brazílii. Ve Spojených státech existuje více než 30 kostelů sv. Jana Nepomuckého; v St. Louis vznikl první československý kostel zasvěcený svatému Janu Nepomuckému.
Současný kostel světce v Praze je v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Národní kulturní odkaz je dál šířen poutěmi a festivaly, jako jsou Svatojánské slavnosti Navalis v Praze či březnové a květnové nepomucké poutě. Řada z nich odráží historické milníky našich dějin a tradice.