8. srpna 1689 byl v Praze u sv. Kateřiny jedním z nejvýznamnějších českých malířů vrcholného baroka.
Tehdejší Praha, i když ztratila na politickém významu, zůstala stále živým centrem výtvarného umění.
Výtvarné umění navazovalo na tradici 17. století založenou Škrétou a neustále dostávalo nové popudy od mladších umělců i cizích, což bylo na konci přelomu 17. a 18. století v tvořivém kvase.
V jejich díle se neustále střetával vliv italského pokrokového malířství, zejména benátského, zakotveného u nás zásluhou Škréty, s prvky a vlivy severními.
Tomuto střetnutí dvou světů neušel ve svém díle ani Václav Vavřinec Reiner.
Jako vnuk stavitele a syn sochaře a řezbáře byl ve své rodině bavorského původu obklopen uměním a umělci od chlapectví, jeho strýc byl snad obchodníkem obrazy.
Jako formální žák bezvýznamného malíře Antonína F. Pak ještě vyrostl.
Posledním soudem v kupoli křížovnického kostela sv. Bartoloměje na Starém Městě se proslavil, ačkoliv jeho dílo bylo ovlivněno díky práci s Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem.
Ve svých kruzích se Reiner setkával s řadou významných zakáží a zakázalů, a tak jeho cesta vedla k bohatým interiérům a freskám, které korunovala kupole salonku letohrádku na Smíchově, známého jako Portheimka.
Roku 1731 maloval fresky v kostele sv. Bartoloměje na Starém Městě, v letech 1733-34 pracoval v kostele sv. Leccos a jeho dílo bylo z velké části restaurováno.
Jednalo se o cyklus fresek ve svatováclavské kapli i dalších sakrálních prostorách, které ukazují Reinerův vývoj od zahnědlého kolorit k čiré barevnosti.
Práce v kostele sv. Jana Nepomuckého při klášteře voršilek připoutala Reinera k architektuurovi Kiliánu Ignáci Dienzenhoferovi (1689-1751), s nímž pracoval na výzdobě kostela sv. Tomáše (1730) a zdobil kupoli salonku v letohrádku na Smíchově (1729).
Vedle těchto projektů vznikala i řada dalších freskových prací, jež dokládají jeho rozvíjení barokního vyprávění a trojrozměrné plastiky.
Roku 1731 maloval fresky v kostele sv. Bartoloměje na Starém Městě, v letech 1733-34 pracoval v kostele sv. Leccos a jeho dílo bylo částečně vyřazeno či restaurováno.
Součástí Reinera byla i práce pro klášter a následně pro chrám sv. Kateřiny, jenž byl považován za jedno z nejkrásnějších děl pražského vrcholného a pozdního baroka.
Vnitřek chrámu sv. Kateřiny vyniká nádhernými barokními nástropními freskami, obklopenými bohatou štukaturou od Bernarda Spinettiho.
Fresky, představující výjevy ze života sv. Kateřiny, sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského, maloval Václav Vavřinec Reiner; ústřední freska zachycuje učenou disputaci sv. Kateřiny s pohanskými mudrci.
Soubor soch Františka Ignáce Weisse doplňuje oltáře, kazatelnu, varhany i vlastní architekturu chrámu.
Návštěvu chrámu sv. Kateřiny lze spojit s Muzeem Antonína Dvořáka, kde se nachází stálá expozice věnovaná právě tomuto skladateli.
Fresky představují výjevy ze života sv. Kateřiny, sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského a jejich kompozice odráží Reinera vývoj k pozdně barokní expresivitě.
Chrám sv. Kateřiny byl založen na popud Karla IV., který roku 1332 v den svátku sv. Kateřiny zvítězil v bitvě u San Felice a nechal v Praze vybudovat klášter a chrám zasvěcený svaté Kateřině.
Kostel se stal centrem zobrazení kateřinského mýtu, zejména uctívání moudrosti a ctností, s krutým mučením Kateřiny, která byla nakonec sťata nařízením římského císaře.
Kostel je považován za jedno z nejkrásnějších děl pražského vrcholného a pozdního baroka a jeho interiéry zasluhují zvláštní pozornost pro bohatou nástropní výzdobu.
Venkovní architekturu doplňuje bohatá vnitřní výzdoba a unikátní fresky, které zobrazují jednotlivé epizody ze svatých životních příběhů.
Fresky a sochařská výzdoba v kapli i oltářích spolu tvoří ucelený vizuální příběh o víře, vzdělanosti a duchovnosti středoevropského baroka.
Po návštěvě chrámu sv. Kateřiny můžete navštívit také další související památky, například Zámek Duchcov a jeho galerie s významnými díly barokních mistrů.
Krátké poznámky k dostupnosti historických prací a literatury k Reinera svědčí o bohaté studijní tradici a zájmu badatelů o jeho dílo a vliv.
Václav Vavřinec Reiner bývá často spojován s nástěnnými a nástropními malbami v palácových a chrámových interiérech, na kterých se ukazují jeho technické zvládnutí a vyspělá kolorita.
Hypotéza o Reinera divadelních aktivitách je doplňkově podporována poukazem na teatralitu některých prvků v jeho freskách a obrazech a na možné dekorace pro divadlo Kotce, jak uvádí Pelzelova encyklopedie.
Mezi klíčové české zdroje o Reinerovi patří katalogy a studie splývající s historií českého výtvarného umění a divadla konce 18. století, jako jsou práce F. M. Pelzel a P. Preiss.
Jeho uplatnění ve výtvarném divadle není jednoznačně potvrzené, ale existují náznaky teatrality, které podporují domněnku o jeho případné divadelní činnosti v raném období jeho života.
- Učebnice a monografie P. Preisse se zabývají kresbami V. V. Reinera a jejich vztahy ke středoevropskému baroku.
- Publikace J. Hilmera rozebírají perspektivní scénu 17. a 18. století v Čechách a její souvislosti s Reinery.
- Časopisecké studie z 20. století sledují Reinera jako klíčového malíře pražského baroka a jeho vliv na predominantní styl interiérů.
| Projekt | Rok | Umístění | Popis |
|---|---|---|---|
| Kostel sv. Tomáše | 1730 | Kostel | Fresky a ornamentika spolupracující s Dienzenhoferem |
| Kostel sv. Kateřiny | 1731-1734 | Praha | Učební disputace a výjevy ze života sv. Kateřiny |
| Kostel sv. Jana Nepomuckého | 1720-1740 | Praha | Náplně freskové výzdoby a architektura |