Vatikán je nejmenší a nejnavštěvovanější městský stát na světě. Vatikán je nejmenší a nejnavštěvovanější městský stát na světě.
Krom ústředního bodu římskokatolického světa je Vatikán také úžasnou pokladnicí umění a historie. Nachází se v centru Říma a přestože je jeho rozloha pouhých 43 hektarů, jeho význam je obrovský. Nejdůležitější památkou ve Vatikánu je Bazilika sv. Petra. Dle tradice stojí na místě, kde byl apoštol Petr ukřižován a pohřben. Před bazilikou se rozkládá oválné majestátní náměstí sv. Petra. Mnoho lidí Vatikán navštíví proto, aby si prohlédli proslulou Sixtinskou kapli, jejíž výzdoba v podobě Michelangelových fresek nemá ve světě obdoby. Na návštěvu Vatikánu si vyhraďte celý den, protože vás čekají úžasné paláce, jejichž interiéry ukrývají obdivuhodná muzea.
V současnosti má Vatikán vlastní rozhlas, noviny, měnu, poštovní služby, vlakové nádraží (dnes pouze pro přepravu zboží). Tzv. Švýcarská garda je oblečená do rudo-žluto-modrých pruhovaných uniforem, které navrhl Michelangelo. Gardisté se dodnes ohánějí nemotorným kopím z 15. Chrám sv. Pokud si přejete zblízka vidět papeže Františka, každý zájemce si může zdarma vyzvednout vstupenku na mši v předvečer konání mše u švýcarské gardy v Bronzové bráně vpravo na náměstí sv. Petra nebo u vchodu do Vatikánu v Bráně sv. Totéž platí pro pravidelné středeční generální audience s papežem Františkem. Pokud není papež na cestách, můžete ho také vidět na vlastní oči a opět zdarma, každou neděli. Tehdy totiž žehná davům na Náměstí sv. 27. 8. Od 27. srpna bude na pultech knihkupectví k dostání sbírka projevů Lva XIV. od začátku jeho pontifikátu nazvaná „Nechť nastane pokoj. Slova církvi a světu“. Knihu vydává Libreria Editrice Vaticana v italštině, angličtině a španělštině a může pomoci čtenářům poznat hlouběji myšlenky současného papeže.
Primát Boha, společenství v církvi, hledání míru a pokoje: to jsou témata, která charakterizují učení papeže Lva XIV. a vyplývají z četby knihy „Nechť nastane pokoj! Slova církvi a světu“, která bude od 27. srpna k dostání v knihkupectvích. Publikace o 160 stranách v ceně 15 eur je v současné době k dispozici v italštině, angličtině a španělštině.
Papež Lev XIV. při svém prvním vystoupení 8. května 2025 v den liturgické památky mučedníků z Alžírska vyjádřil všem přání „neozbrojeného a odzbrojujícího“ míru. Tato slova připomínají slova obsažená v závěti převora z Tibhirine, Christiana de Chergého, který byl spolu se svými společníky zabit z nenávisti k víře a v roce 2018 byl blahořečen.
Z vystoupení papeže jasně vyplývá prvenství Boha pro každého v církvi, a zejména pro ty, kteří mají autoritu. Výzva zní: „zmizet, aby zůstal Kristus, stát se malým, aby byl poznán a oslaven“. Poté se svěřil se svým velkým přáním: „jednotná církev, která se stane kvasem pro smířený svět“. Nespočetné výzvy papeže k usmíření se netýkají pouze politiky, ale srdce každého člověka: „Pokoj a mír začínají u každého z nás: u toho, jak se díváme na druhé, jak jim nasloucháme, jak o nich mluvíme“.
Tato webová stránka pro správné zobrazení obsahu používá technologie Cookies a JavaScript. Doporučujeme tyto technologie ve vašem prohlížeči aktivovat. (Stato della Città del Vaticano), Městský stát Vatikán (MSV) se nalézá na území Říma, na pravém břehu řeky Tibery. Stát Vatikán je sídlem Svatého stolce, centra římskokatolické církve a sídlem papeže, římského biskupa a hlavy katolické církve. K Vatikánu patří některé budovy mimo vlastní území a letní sídlo papeže Castel Gandolfo. Vatikán má vlastní spoje (rozhlas, poštu), vydává deník L'Osservatore Romano. Počet obyvatel : Počet osob trvale žijících na vatikánském území (vatikánští občané i občané jiných zemí) je 764 (k 6/2023), počet držitelů vatikánského pasu je 618 osob (k 2/2019), z nichž pouze 246 (včetně 104 příslušníků Švýcarské gardy) bydlí na území Vatikánského městského státu. Zhruba polovina obyvatel tedy nežije na území státu, ale v jiných zemích, především z důvodu výkonu služby (hlavně diplomaté).
Politický systém Svatého stolce: Praktické řízení církevních, politických a hospodářských záležitostí papež deleguje na Římskou kurii. Vrcholným výkonným orgánem Svatého stolce je Státní sekretariát, další, převážně církevní agenda přísluší 16 dikastériím (ministerstvům), 3 soudům a dalším úřadům. Reprezentativní a pořádkovou funkci plní papežská Švýcarská garda. Papež je volen doživotně tajným hlasováním shromážděním (konkláve) kardinálů, kteří nepřesáhli věk 80 let. Státní tajemník (předseda vlády): J.Em. kard. Tajemník pro styky se státy (ministr zahraničních věcí): J.E. Apoštolský nuncius v Praze : J.E. Mons. Velvyslanec ČR při Svatém stolci : J.E. Navázání diplomatických vztahů : 1. 1.
Dokument je nazván Vzpomínáme, zamyšlení nad šoa. Text o rozsahu přibližně 300 řádek je rozdělen do pěti částí. V úvodní, nazvané Tragédie šoa a povinnost vzpomínat, je mj. citován apoštolský list Jana Pavla II. z listopadu 1994: Nyní, v době, kdy se uzavírá druhé milénium křesťanství, by si církev měla naléhavěji uvědomovat hříšnost svých dětí a vzpomínat na všechna období v historii, kdy opustili ducha Krista a jeho evangelia... Je zde definován pojem šoa jako jedné z nejzávažnějších skutečností historie 20. století. K této strašlivé genocidě [...] nemůže zůstat nikdo lhostejný, a ze všech nejméně církev, kterou poutá k celému židovskému národu velmi úzký svazek duchovního příbuzenství a schopnosti nezapomínat na minulé nespravedlnosti. Vztah církve k židovskému národu se liší od vztahu k ostatním náboženstvím. Ale toto není jen záležitost vzpomínání na minulost. Společná budoucnost Židů a křesťanů žádá, abychom pamatovali, že ,neexistuje budoucnosti bez paměti'. Druhá část Na co musíme vzpomínat se zabývá povahou šoa. Třetí část, nazvaná Vztahy mezi Židy a křesťany, shrnuje v obecné rovině křesťansko-židovské vztahy od raných dob církve do 20. století. Znovu je citován Jan Pavel II. V křesťanském světě - netvrdím, že na straně církve jako takové - se příliš dlouho šířily mylné a nespravedlivé výklady Nového zákona vzhledem k židovskému národu a jeho údajné vině. Tyto interpretace rozsévaly nepřátelské pocity vůči Židům a byly naprosto a definitivně odmítnuty Druhým vatikánským koncilem. Dokument se v této části zmiňuje o odmítavé reakci některých německých katolických duchovních na národní socialismus (pastýřské listy biskupů v Bavorsku, kolínské a freiburské oblasti, vystoupení kardinála Fauhabera a děkana berlínské katedrály Bernharda Lichtenberga, který po křišťálové noci vyzval k veřejným modlitbám za Židy a později zahynul v Dachau).
Jsou zde připomenuty také apoštolské dopisy papežů Pia XI. (květen 1937, září 1938) a Pia XII. Čtvrtá část Nacistický antisemitismus a šoa upozorňuje na rozdíl mezi antitisemitismem jako rasovou teorií a antijudaismem, přetrvávajících pocitech nedůvěry a nepřátelství vůči Židům, jimž se provinili také křesťané. Šoa byla dílem moderního pohanského režimu, praví se v dokumentu. Jeho antisemitismus nekořenil v křesťanství a při prosazování svých cílů se neváhal postavit ani proti církvi a pronásledovat její členy. Následuje otázka: Ale můžeme se ptát, zda nacistická perzekuce Židů nebyla usnadněna protižidovskými předsudky vštěpovanými do myslí a srdcí některých křesťanů? Na tuto otázku neexistuje obecná odpověď, musela by se řešit případ od případu, odpovídají autoři prohlášení.
V této části rozebírají také skutečnost, že mnohé západní země s křesťanskou tradicí, včetně některých států v Severní a Jižní Americe, byly více než zdrženlivé otevřít své hranice perzekvovaným Židům. A další otázka: Pomohli křesťané skutečně vždy tam, kde mohli, všem pronásledovaným, a především perzekvovaným Židům? Odpověď: Mnozí ano, ostatní nikoli. Mezi těmi, kdo pomáhali, je zmiňován také papež Pius XII. - dosud obecně pokládaný spíše za kontroverzní postavu válečné historie - který osobně nebo prostřednictvím svých zástupců zachránil stovky tisíc židovských životů. Dokument konstatuje: Duchovní rezistence a konkrétní skutky však až na činy některých odvážných mužů a žen nebyly takové, jaké by měli projevit následovníci Krista.
Vatikánské prohlášení přijala kladně židovská obec v Polsku, která vítá především jeho výzvu k porozumění mezi Židy a křesťany, dále italská židovská obec, rabín James Rudin z American Jewish Committee aj. Den po vydání dokumentu zasedal v Praze Výbor konference evropských rabínů, který k němu vyslovil stručné (a prozatímní) stanovisko: Toto prohlášení, které vyjadřuje pocity lítosti katolické církve a vyzývá své následovníky, aby se káli za mlčení církve během druhé světové války, nemůže odčinit dlouhá staletí útlaku, inkvizice a pronásledování, jež vyvrcholily za holocaustu. Vyjadřujeme své zklamání nad skutečností, že Vatikán nepřijal odpovědnost za staletí pronásledování židovského národa. Zároveň však uznáváme význam tohoto prohlášení jako prvního kroku správným směrem. Kromě oficiálního prohlášení formulovali představitelé Výboru evropských rabínů svá osobní stanoviska: Vatikánskému dokumentu vyčítají přílišnou obecnost, to, že se konkrétně nezmiňuje o dvou velkých dějištích pronásledování Židů v historii: Polsku a Španělsku. Své rozčarování nad dokumentem vyjádřili také další představitelé židovské strany. Bývalý izraelský vyslanec ve Vatikánu Jicchak Minervi: Veškerá odpovědnost je přesunuta na náboženskou obec. Je hozena na ,některé křesťany', zatímco církev a její instituce zůstávají nedotčeny. Vrchní aškenázský rabín Izraele, sám přeživší holocaustu, tvrdí, že není pochyb, že včasné jednoznačné odsouzení z Vatikánu mohlo zabránit hrozným věcem, které se během holocaustu udály. Pochybnosti nad dokumentem, či spíše důsledným uplatňováním jeho prohlášení všemi katolickými duchovními, vyjádřil i tajemník Ústředního svazu židovských náboženských obcí na Slovensku Jozef Weiss. Německé sdělovací prostředky vítají skutečnost, že Vatikán zaujal k protižidovským postojům křesťanů během války konečně stanovisko. Poukazují ale na to, že od první výzvy Jana Pavla II. vypořádat se s tímto problémem uplynulo již jedenáct let.
Nehovoříme teď o majestátu a úřadu Svatého otce, ani o rituálech a zvyklostech s nimi spojených, nýbrž o věcech zcela všedních. Protože i ty zde nabývají exkluzivní povahy hodné pozornosti. Vatikán, nejmenší stát světa s oficiálním názvem Městský stát Vatikán, má hranice vyznačené v katastrálních mapách, ale v terénu ne. Bylo by to zbytečné, když ho ze všech stran obklopují hradby nebo budovy, kde onu hranici představuje chodník před vchodem. Nemá ani armádu (na rozdíl například od San Marina, které disponuje operetní brannou mocí o zhruba osmdesáti mužích včetně dělostřelectva), ale zato má svoji slavnou švýcarskou gardu. Pohlední mládenci v modrožlutých renesančních stejnokrojích podle (údajně) Michelangelova návrhu, doplněného později ještě o červené pruhy, kteří postávají s halapartnami u vchodů budov, kde rezignovaně pózují turistkám s mobily, sice také vypadají dost neobvykle, ale operetní moc nejsou. Od památného 6. května 1527, kdy garda 189 Švýcarů zachránila Klimenta VI. při vpádu lancknechtů císaře Karla V. a většina z nich přitom padla, je služba v papežské gardě jejich privilegiem. Rekrutují se ze svobodných mládenců mezi 20 až 30 lety věku, kteří už si doma odkroutili vojnu (oženit se mohou až po třech letech služby).
Vatikánské známky“(zleva): Sv. Ignác z Loyoly (1946); 100. výročí zjevení Panny Marie v Lurdách (1956); Papež jan XXXIII. Do přijetí eura v roce 2003 měl Vatikán také vlastní měnu, vatikánskou liru. Vatikán však vydával pouze mince, na které se dalo narazit spíše jen náhodou, neboť neustále a nenávratně mizely v kapsách turistů jako vítané suvenýry. Navíc se mince v hodnotě 5 a 10 lir razily ještě po 2. sv. válce ze stříbra, jehož cena s postupem inflace mnohonásobně převyšovala vyznačenou nominální hodnotu. Stejná sběratelská vášeň se dnes týká i nových eurových mincí s podobiznami papežů (počínaje pontifikátem papeže Františka to napříště mají být jen jejich erby), případně jinými symboly na zadní straně. I když formálně jde stále o oběživo, jejich skutečná funkce „v oběhu“ je velmi problematická. Objevují se jen v sadách pro sběratele a za šmelinu s nimi před časem padaly hlavy i na nejvyšších místech vatikánské státní správy.
Vlastní bankovky Vatikán nikdy nevydával. Vatikán má stále také svoji vlastní poštu a vlastní poštovní známky, které se naopak nabízejí turistům více než ochotně a je jich dostatek, protože zisk z prodaných známek Poste Vaticane, lepených hrdě na pohlednice putující do celého světa, je vítaným zdrojem příjmů pro státní pokladnu. Jistě i proto je zdejší poštovní správa velmi pilná v jejich vydávání, ale pozor: Italské ulice mimo Vatikán jsou už „cizina“, takže je nutno zásilku vhodit do vatikánské schránky.
Kočár Grand Gala Berlina papeže Lva XIII. V roce 1973 bylo z popudu Pavla VI. založeno Historické muzeum (Museo Storico del Vaticano), umístěné do dlouhé galerie v suterénu Čtvercové zahrady (Giardino Quadrato) a zaměřené na předměty spojené s životem papežského dvora, mj. též s různými ceremoniemi, k nimž patřily rovněž uniformy a výzbroj již dávno zaniklých ozbrojených složek. Vystavené kočáry nejsou příliš staré, nejstarší pocházejí z 1. pol. 19. stol., ale vedle kočárů určených k dlouhým cestám jsou zde i vozy vynikající leskem zlata a uměleckou výzdobou, postavené pro potřeby reprezentace a okázalých přejezdů Svatého otce na krátké vzdálenosti. Asi nejkrásnější ze všech je velkolepý kočár Lva XII. ze 20. let 19. stol., používaný při zvlášť slavných příležitostech až do roku 1878. Citroën Lictoria C6 papeže Pia XI.
V pavilonu nejsou však jen kočáry, ale též jezdecká sedla, cestovní brašny a honosné koňské postroje, nechybějí ani dříve používaná nosítka - jedna z nejpřepychovějších, určená k nesení dvanácti muži, použil ještě Jan Pavel I. Zcela zvláštní záležitostí jsou automobily sloužící papežům ve 20. stol., od známých „papamobilů“ a luxusních pancéřovaných Mercedesů přes praktické Fiaty až k terénním vozům používaným při papežových návštěvách zemí třetího světa. Ale i peníze a poštovní známky si zaslouží své vlastní muzeum, takže v roce 2007 bylo založeno zcela nové Museo Filatelico e Numismatico se dvěma samostatnými sekcemi.
Filatelistická představuje známkovou tvorbu Vatikánu od roku 1929, kdy byl jako stát právně ustaven v dnešní moderní podobě, až do současnosti, ale zahrnuje i poštovní známky z dob Papežského státu, který Vatikánu předcházel. Velká pozornost je věnována též samotné tvorbě známek - od prvotních kreseb i předkládaných návrhů, představených zde v originálech, přes tiskové desky až k samotnému tisku. Správa majetku Apoštolského stolce (APSA), která funguje jako centrální finanční a rozpočtový úřad i centrální banka Vatikánu, zveřejnila výroční zprávu. Jak zpráva zdůrazňuje, hlavní prioritou APSA zůstává ochrana a rozvoj církevního dědictví a také zajištění služeb pro Římskou kurii. Zpráva zároveň připomíná, že rok 2025 byl zcela výjimečný - zemřel papež František a novou hlavou Církve byl zvolen Lev XIV. „Správa dokázala zajistit plnou kontinuitu a stabilitu všech služeb, čímž potvrdila svou roli klíčové instituce ve službách Apoštolského stolce,“ uvedl pro vatikánská média předseda APSA, arcibiskup Giordano Piccinotti. Předseda APSA vysvětluje, že pokles provozního zisku o téměř dvě třetiny oproti roku 2024 (ze 62,2 milionu eur na 22,8 milionu eur) vychází výhradně z reorganizace finančního portfolia a z rozhodnutí papeže Františka převést některé pravomoci vatikánské banky IOR (Ústav pro díla náboženství) právě pod správu APSA. Arcibiskup Piccinotti zároveň zdůraznil, že rok 2025 „byl rokem návratu k běžnému provoznímu režimu a v tomto ohledu jsou signály velmi pozitivní“. Vysvětlil, že správa aktiv sice vykázala v účetní uzávěrce záporný výsledek (-3,7 milionu eur), jde však o přímý důsledek přechodu na nová účetní pravidla v rámci nové vatikánské Politiky řízení financí (VFMP). Tento účetní schodek podle něj neodráží reálnou situaci. Skutečný provozní hospodářský výsledek zůstává v plusu - dosahuje přibližně 12,6 milionu eur. „Cílem APSA není generovat provozní zisk, ale uchovávat a rozvíjet svěřený majetek. Naše investice nemají spekulativní charakter a nikdy nenesou vysoké riziko,“ dodal Piccinotti. Tahounem běžného provozu byl především nemovitnostní sektor. APSA spravuje 4 281 nemovitostí v Itálii a zhruba 1 200 objektů v zahraničí (v Londýně, Paříži, Ženevě či Lausanne) prostřednictvím svých dceřiných společností. Během roku se naplno rozběhl tříletý plán zhodnocení majetku (2025-2027), který počítá s prodejem nestrategických nemovitostí a narovnáním katastrálních vztahů. Získaný kapitál pak Vatikán reinvestuje do výnosnějších realit. „Je-li prvním cílem APSA ochrana majetku, pak tím druhým - a nedílně spjatým - je zajištění servisu pro Apoštolský stolec,“ připomíná arcibiskup Piccinotti. To zahrnuje například financování provozu Římské kurie, kam APSA přispěla částkou 22,7 milionu eur. „Zhruba 40 % pracovníků Správy vykonává práci pro jiné složky Vatikánu - dikasteria, organizace a nadace - a to většinou zcela zdarma. Arcibiskup Piccinotti uzavírá, že rok 2025 nebyl jen o pouhé správě, ale především o budování. Připomněl podpis dohody s Dikasteriem pro východní církve o správě jejich realitního majetku, zahájení nového rozvojového plánu i konkrétní projekty s výhledem do roku 2026 - od agrovoltaického centra „Fratello Sole“ v Santa Maria di Galeria až po rekonstrukci ubytovacího zařízení Domus Paolo VI. Práci APSA podle něj vystihují tři hlavní zásady: obezřetnost, transparentnost a služba. Zdůraznil, že svěřený majetek není pro Vatikán „cílem“, ale pouze „nástrojem“ k naplňování poslání Církve.
