Když čteme ve Starém zákoně o veleknězi, tak nás upoutá především jeho nápadný oděv, který ho odlišoval od ostatních. Velekněz nosil svrchní roucho, suknici a náprsník z dvanácti drahých kamenů. Na čele měl turban. Materiálem jeho oděvu bylo zlato, drahé kameny a drahocenné látky (Ex 28. kap.). Naše bohoslužebná roucha jsou oproti tomu prostší. Přesto i tento oděv odlišuje a připomíná úkol sloužit Bohu i lidem. Kněžské roucho na jedné straně ukrývá do anonymity jeho nositele a na druhé straně naopak vzbuzuje pozornost a přísnější hodnocení. I když někteří lidé hodně dají na vnější věci, důležitá je především osobnost.
Pro velekněze je charakteristické, že zastupuje druhé lidi. Starozákonní velekněz předstupoval před svatého Boha za lid. Velekněz přinášel oběť za viny lidu. Velekněz se za lid modlil a přimlouval. Naším pravým zástupcem je Ježíš. Trvale probíhá rozhovor Syna s Otcem nad světem. Ježíš za nás předkládá své prosby a přímluvy. I v této chvíli se za nás modlí.
Písmo svaté nám umožňuje zaslechnout rozhovor Ježíše s Bohem. Ježíšova modlitba zaznamen aná v 17. kapitole Janova evangelia nám dává poznat, za co se Ježíš modlí. Tato modlitba je velmi obsažná. Soustřeďme se jen na jedinou výpověď této Ježíšovy modlitby a tou je jeho prosba za jednotu učedníků: „Ať jsou jedno.“ (v. 11, srov. v. 21). Ježíš se ve své velekněžské modlitbě modlí za jednotu svého lidu.
Starozákonní velekněz měl na svém oděvu dvanáct různobarevných drahých kamenů. Každý kámen představoval jeden z dvanácti izraelských kmenů. Velekněz tak zastupoval celek lidu a jeho pestrost. Církev a její jednota je lidským hříchem neustále ohrožována. Bože, prosíme tě za Kristovu církev ve světě. Modlíme se za naši Církev československou husitskou, která je její součástí.
Jom kipur je jedním z největších židovských svátků a má hluboké spojení s velekněžskou službou. Věřící den smíření prožívají s důrazem na odpuštění hříchů, pokání a duchovní proměnu. Částí slavnosti je i přechod k zeleně bílé symbolice, která vyjadřuje čistotu a posvěcení. Dny mezi Roš hašanou a Jom kipur nazýváme dny pokání; je to období zvláštního ztišení, studia Tory a prosby o odpuštění.
Jom kipur začíná kol Nidre, modlitbou, která ruší závazky, a končí šófarem, beraním rohem oznamujícím Boží odpuštění. V synagogách se vyznávají hříchy a některí věřící jsou oblečeni do bílého šatu, které symbolizuje pohřební rubáš i velekněžský šat a čistotu. Hlavním tématem je připomenutí a vyrovnání s hříchy, a to prostřednictvím pětibodové struktury bohoslužeb, která zahrnuje i přímluvu skrze Ježíšovu velekněžskou modlitbu, která inspirovala k chápání liturgie bez nutnosti krvavých obětí.
V Novém zákoně nacházíme Ježíšovu velekněžskou modlitbu jako model modlitby: „Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe“ (Jan 17,1). Ježíšova modlitba ukazuje poslání Otci a zároveň prosí o jednotu budoucích pokolení učedníků, aby i oni v něm byli jedno a svět uvěřil, že ty jsi mě poslal (Jan 17,21). Tímto způsobem se Židé a křesťané setkávají v obrazu velekněžství, ve kterém Kristus vykonává své poslání jako oběť a přímluva zároveň.
Podobenství a vyprávění o Jom kipuru a jeho průvodních obřadech připomínají, že Bůh skrze velekněze přivádí lid zpět k sobě. Když Ježíš říká Otci: „Oslav mne svou slávou“ (Jan 17,5), zastřešuje tím svůj obětní a přímluvný úmysl, který spojuje obětování a modlitbu v novém kněžství, které vyplývá z jeho smrti na kříži a vzkříšení. Jeho modlitba je tak vzorem pro křesťanskou modlitbu, která má v centru chválit Boha a prosit o další dary pro Boží lid, zatímco zůstává věrná lásce a pravdě Božího slova.
Deset dní mezi roš hašanou a Jom kipurem jsou dny pokání. Lidé posilují modlitbu a pokání, přemýšlejí o odpuštění a konají dobročinnost. Kaparot a cedaka jsou praxe, které mají napravit hříchy - kaparot ve formě darů či bankovek pro potřebné. Jom kipur je den, kdy i lidé, kteří nejsou pravidelnými účastníky bohoslužeb, mohou přijít do synagogy a společně se modlit za odpuštění a očištění.
V Jeruzalémě byla jednou ročně velekněz, kohen gadol, oprávněn vykonávat zvláštní obřady a vstupovat do Nejsvětější svatyně. Tora popisuje tyto obřady v Levitiku a traktát Joma v Talmudu poskytuje jejich podrobný popis. V Novém zákoně se Ježíš stává posledním veleknězem, který svým utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním naplňuje smíření lidu a otevře cestu k věčnému životu. Ježíšovo kněžství tedy nepřechází na jiného, ale zůstává navždy, aby přinášel spásu těm, kdo k němu přicházejí skrze víru a křest.
Každá naše modlitba má oslavovat Otce skrze Ježíše Krista. Pokud v modlitbě klademe primárně na změnu tíživé situace, jednáme s Bohem jako s nástrojem k manipulaci. Modlitba je spíše dárkem chvály a naslouchání Božímu slovu, které může osvětlit situaci člověka i toho, za koho se modlí. Vzor Ježíšovy velekněžské modlitby nám ukazuje, jak prosit za jednotu, za poznání pravého Boha a za ochranu před Zlem, přičemž nejvyšším cílem zůstává poznání Otce a Slova, Ježíše Krista.
Ježíš se modlí | Život Ježíše | Jan 17,1-26 | část 40 ze 49
V Novém Zákoně je Ježíšova modlitba zasazena do kontextu poslední večeře a ukřižování, kdy učeníci byli svědky proměny a naplnění Božího plánu. Závěr Janova evangelia a antické předpodobenství Jom kipuru ukazují, že Ježíšova oběť a jeho modlitba pokračují i po tělesném odchodu a zůstávají jako závazný vzor pro obec křesťanů v modlitbách a vzájemné jednotě. Věřím, že tato velekněžská modlitba a její židovský kontext posilují hlubší pochopení liturgie a úlohy církve jako Božího lidu, který stojí v jednotě před Otcem a skrze Syna vyznává svou víru a prosí o spásu světa.
tags: #veleknezska #modlitba #na #jom #kipur